Namasté, vítejte v Nepálu – příprava na trek v Himálaji

15. 6. 2016 | a | Cestování Budhanat

Lukla je startovní místo většiny trekařů a horolezců mířící údolím Solo Khumbu k hoře nejvyšší, nebo i na jiné kopce – k vylezení je jich tu spoustu. Jenže ještě předtím, než se dostanete do Lukly, je potřeba zařídit několik administrativních věcí v hlavním městě Nepálu, Kathmandu.

Treking nebo climbing – permity a úřednická mašinérie

Pro trekaře se jedná o registraci TIMS (Travel Information Management System) – vyřizuje se v Nepal Tourism Board a stojí 20 USD. Splatná je ale pouze v nepálských rupiích. Dostanete kartičku s fotkou a můžete vyrazit na trek.

Horolezci to mají mnohem složitější – potřebují speciální climbing permit, Šerpu zaregistrovaného u NMA (Nepal Mountaineering Association), jehož jméno se zapíše do permitu, dále poplatek za garbage depozit, který je vám ale refundován (pokud dodržíte správný postup).

S lezeckým povolením pro treky v Nepálu to také není jednoduché – výše ceny závisí na tom, jaký vrchol chcete zdolat. Teď pominu osmitisícovky (Everest je pochopitelně absolutně nejdražší), ale i hodně známé vrcholy (Ama Dablam, Pumori…), kde jsou částky za povolení v tisících až desetitisících USD za kopec.

Za všechno se platí

Mají-li trekaři lezecké ambice, pak vězte, že platí v určité míře vše, jako kdybyste lezli na podstatně náročnější kopce či dokonce se vydali na regulérní expedice. Mám na mysli zpoplatněné „trekingové“ kopce. Zde se nejedná o expediční záležitost, ale většinou o 1-2denní výstupy na kopce ve výšce okolo 6 000 m. Přitom nikde není psáno, že se platí jen za kopce nad 6000 m.

Jsou prostě dva seznamy vrcholů (skupiny A a B), za které je potřeba zaplatit, a jsou tam kopce cca od 5 600 m n. m. do cca 6 600 m n. m. Přitom některé z nich nejsou vůbec technicky snadné a jedná se o regulérní výškové horolezectví, nikoliv jen náročnou vysokohorskou turistiku.

U skupiny A stojí povolení pro skupinu do 7 osob 500 USD, u skupiny B stojí pro skupinu do 4 osob 350 USD, při větším počtu to pak v přepočtu na jednoho vychází příznivěji.

Většina trekařů ale míří na „nejprofláklejší“ Imja-Tse (Island Peak) vysoký 6 160 m, nebo ještě známější Mera Peak vysoký 6 654 m. Pokud máte podobné cíle, opravdu si povolení zařiďte, neboť tyto kopce jsou opravdu velmi ostře sledovány a pokud tam někdo chce lézt bez povolení, považuje se to v Nepálu za trestný čin a problémy s tím spojené jsou obrovské. Musíme si uvědomit, že podstatné příjmy Nepálu tvoří právě cestovní ruch a zejména ten spojený s horami.

Kromě permitu potřebujete tedy již zmíněného Šerpu registrovaného u NMA, tomu platíte letenku do Lukly, jednorázovou taxu, stravu a nocleh. Jenže, pak jsou tam ještě nosiči a těm také platíte stravu a nocleh, resp. záleží, co si dohodnete a co je v ceně „balíčku“. Trekaři zaplatí TIMS a mají vystaráno a je jen na nich, zda si ještě připlatí za nosiče.

Nepál

Kathmandu – historické chrámy i chaos, smog a špína

Město samotné na mě nepůsobilo příliš pozitivním dojmem. Stručně řečeno, špína, kam se podíváte. Má samozřejmě i hezká místa, např. budhistický chrám Budhanát na mě působil opravdu pěkným dojmem. Zato hinduistický Pashupatináth naopak vůbec ne. Všude kolem je plno exkrementů a nepořádku z hinduistických obřadů, žebráci a dotěrné opice.

Místní doprava je chaotická, žádná pravidla neexistují (žádné dopravní značky, přednosti apod.). Když už tam nějaký ten semafor je, je pouze pro smích. Místní řidiči stále troubí, takže když se chcete projít, máte pocit, že se vám hlava z toho hluku snad rozskočí.

Do toho motorky od skútrů po šestistovky, nezbytnou výbavou jsou kromě klaksonu také padací rámy, spíše na rozrážení chodců. Zde chodec nemá přednost a řidiči se mu vyhýbají na poslední chvíli a to ještě jen o cm, někdy také o mm, někdy vám také přejedou nohy. Většina vozů jsou mini vozítka, aby se dobře proplétala úzkými ulicemi města, no ale jezdí tu i velká SUV a offroady hlavně indické značky TATA.

Ve 200 km/h proti zdi

Když už opustíte Kathmandu, tak jednou z možností, jak se dostat do Lukly, je letadlem, jehož přistávací rychlost je odhadem 200 km/h. Přistávací dráha má asi jen 300 m, je do kopce a končí betonovou zdí. Někde jsem slyšel, že Lukla spolu ještě s jedním letištěm v Jižní Americe jsou dvě nejnebezpečnější letiště na světě. No něco na tom je, kdyby něco selhalo, tak srážka s betonovou zdí v této rychlosti a několik tun těžkého letadla by skončila jistě tragicky.

Každopádně když ale vše funguje jak má, tak piloti ihned na začátku runwaye dají zpětný tah motorům a pomocí klapek, popř. ještě brzd na kolech, letadlo bezpečně zpomalí a zatočí k vpravo k letištní hale. Pak máte také možnost dojít do Lukly pěšky trekem z Jiri, kam jezdí z Kathmandu autobus – jízda trvá 10-12 hodin a jedete cestami plnými výmolů v přeplněném autobusu, kde místní vozí úplně vše, co je napadne. Z Lukly už se můžete vydat na trek, vaše aktivní dovolená může začít.

Mohlo by tě zajímat: