Nadšení pro sport zahraničním studentům nechybí, horší je to s kvalitou

8. 4. 2010 | | Nezařazené

Sport, cestování a maďarská kuchyně mě okouzlují neustále. Ačkoli
mé sportovní výkony na olympiádu zřejmě nestačí, k odbourání energie
nabyté z místních laskomin je to tak akorát.

V Budapešti jsem se už zabydlela. To, co mě v prvních dnech fascinovalo
a očarovaně jsem na to hleděla, dnes již vnímám jako rutinu a běžnou
součást zdejšího života. I přesto neustále nacházím nová místa.
Třeba v rámci našich „prozkoumávacích úterků“. To se vždycky po
hodině se svými dvěma spolubydlícími a jedním Belgičanem sebereme a
vydáme se od školy někam na oběd a následně tam, kam nás nohy donesou,
či odveze tramvaj. Tuhle jsme takto objeli polovinu města a objevili třeba
obří zábavní park.

Podařilo se mi také vypátrat, kde sídlí školní bazén.
V informačních materiálech totiž avizovali, že jím škola disponuje a
svým studentům dokonce v některých hodinách nabízí zdarma. Čekala bych
proto velký nápor, avšak zájem studentů o zdokonalování se ve vodních
disciplínách se zřejmě soustředí především na vodní pólo (Maďaři
v něm jsou mistři světa). Za celou dobu nás totiž v bazénu plavalo
maximálně pět. Podle mě to je překvapivé o to víc, že bazén skýtá
skutečně příjemné prostředí, které může narušovat snad jen povinnost
zahalit si hlavu koupací čepicí.

Příjemnou sportovní atmosféru jsem nasávala také v Egeru, což je
malebné historické město 120 kilometrů východně od Budapešti, kde se
odehrál MEFS International Student Cup 2010 za účasti výhradně
zahraničních celků. I já jsem byla součástí jednoho z týmů. Pokud
byste však očekávali heroické výkony ve fotbale a volejbale, což byly
disciplíny, v nichž jsme soutěžili, zklamu vás. Náš tým totiž
nevyhrál jediný zápas. Proto jsem se radši místo vyhlášení výsledků
odporoučela do města na turistickou obchůzku.

[ *
/cms/assets/i­mages/3dc8b5bc­03d7d7ce986a865b691d657d­/4621–500.jpg *]

A udělala jsem dobře, protože Eger je vskutku pozoruhodné město
s velkolepým hradem, malým minaretem, spoustou kostelů všemožných
náboženství, lázněmi a kultivovaným parkem s pompézní fontánou. Také
jsem poprvé vyzkoušela místní specialitu – dezert s názvem Somlói
galuska, který chutná jako kombinace vanilkových Marshmallow, čokolády a
šlehačky. Těžko představitelné? Doporučuji ochutnat.

Ostatně maďarskou kuchyni si tady skutečně užívám. Jelikož je tu
stejně draho jako u nás doma, mohu si tu a tam dovolit zajít do restaurace
na menu nebo do tržnice, kde podávají nefalšované maďarské speciality.
A když pak zabrousím i do cukrárny se jménem Sugar shop, kde jsou sice
zákusky pekelně drahé, ale taky hříšně dobré, cítím se jak
v nebi.

Mohlo by tě zajímat: