Na yoyo jsem zatím nesbalil žádnou holku, spíš si svojí úchylku užívám někde v koutě

23. 11. 2010 | Petra Nerodilová | Rozhovory, Sport

S yoyerem Robertem Kučerou jsme si povídali, proč si hraje právě
s yoyem, jak se mu líbilo v televizi a kolik už na něj sbalil holek. Svou
hračku si vzal s sebou, takže některé triky názorně předvedl a vzbudil
tak pozornost hostů i obsluhy.

V kolika letech se ti dostalo yoyo poprvé do ruky?
To bylo asi před necelými čtyřmi lety, kdy jsem dostal yoyo od bratrance. On
dělal diabolo a našel na internetu, že ve stejném obchodě se prodávají
i yoya. Nejdřív jsem ho koupil já jemu k Vánocům a potom on mně
k narozeninám.

Kdo tě s yoyem učil?
V podstatě jsme se to ze začátku s bratrancem učili sami z videí na
internetu, časem jsme přidávali základní triky. No, a zjistil jsem, že mě
to baví. Takže po roce jsem šel na svojí první soutěž, kde jsem se sice
umístil asi v polovině výsledkový listiny, ale vyhlásili mě objevem
soutěže. Řekl jsem si, že je fajn, že se to lidem líbí, a začal jsem se
tomu věnovat víc a objíždět další soutěže. Teď v současnosti už si
skoro všechny triky vymýšlím sám.

Pracuješ s tím klasickým yoyem, které se prodává
v hračkářství, nebo máš nějaké profesionální?
Mám speciální s ložiskem. Je v něm jeden podstatný rozdíl. Díky
ložisku se yoyo nevrací a točí se na konci provázku dál (názorně
ukazuje). S touhle vychytávkou přišel v šedesátých letech jeden
americký zubař.

Kolik stojí takové profi yoyo?
Ty soutěžní se pohybují mezi patnácti sty a dva a půl tisíci. Ty, se
kterýma jsem začínal, seženeš tak za pětistovku. Ze začátku se totiž ty
triky s těma drahýma učí mnohem hůř, proto je lepší pořídit si to
levnější z plastu. Navíc tě tolik nebolí, když s ním třískneš
o zem.

Jaké jsou disciplíny v yoyování, je jich víc?
Základních je pět. Při první se ti yoyo nevrací, ale děláš triky. Při
té druhé máš dvě yoya, která vypadají trošku jinak. Připomínají ty
klasický, střílí se do vzduchu a vrací se, netočí se tak dlouho na konci
provázku, takzvané loopování. Ve třetí disciplíně máš dvě yoya profi
typu (tedy ta s ložiskem, co se točí na konci, pozn. redakce). Ve čtvrté
pracuješ s většími yoyi, který nejsou přivázaný k provázku,
připomíná to trošku diabolo. A v poslední disciplíně není to yoyo
připoutaný k ruce, místo toho je na druhém konci protizávaží. Pak je
ještě Art Performance (AP), kde může současně s yoyem pracovat více
lidí nebo třeba yoyují poslepu nebo na vážnou hudbu, ale jde spíš
o umělecký dojem, než o technickou stránku. V AP se u nás ale
nesoutěží.

Které disciplíny děláš ty?
Hlavně tu první, v té i soutěžím. Pro zábavu ale občas i čtvrtou
a pátou.

Existuje v ČR nějaká oficiální yoyerská liga?
U nás se máme něco jako Český pohár v yoyování, kde se za rok odehraje
v různých kategoriích asi šest soutěží. Ty se konají různě po
republice a vrcholí to mistrovstvím, který se koná v Praze. Za rok
získáváš během těch dílčích kol body, který se na konci roku sečtou.
Celou soutěž zaštiťuje Česká yoyo asociace.

Kolik účastníků se zhruba sejde na jedné takové
soutěži?
Přibližně 25, což velký číslo. Přirovnal bych to k fotbalu, kde
v nejvyšší lize je taky jen několik týmů, ačkoli ho hraje mnohem víc
lidí. Spousta lidí yoyuje, ale buď nejsou tak dobrý, nebo nejezdí na
soutěže. Ony ty začátky jsou docela těžký, takže to spousta
lidí vzdá.

Dělají tuto disciplínu i holky?
Yoyují i holky, ale ne ve velký míře. I když poslední dobou se
začínají objevovat čím dál častěji. Na posledním českým mistrovství
byly naposled dvě v začátečnících.

Ty jsi potom začal spolupracovat s dalšími yoyery. Kdy ses potkal
se Zdeňkem Hýblem, se kterým jste založili duo Sleeperz?
To bylo na mojí druhé, jeho první soutěži. Tam jsme se ještě spolu moc
nebavili, ale čím jsme byli starší a potkávali se víc, zjistili jsme, že
si docela rozumíme a že chceme dělat společnou srandu. Dohromady s ještě
dalšíma lidma jsme třeba i vzali auto a jeli na pár evropských
soutěží.

Tebe to yoyo vážně bavilo.
To jo, sranda byla i ta komunita. Když to přirovnám ke snowboardu… já
jsem začínal jezdit v době, kdy jsi na sjezdovce potkala na prkně
maximálně tři snowboardisty, řekli jste si čau, šli jste si společně
zaskákat a byl to jakoby „kámoš“. Stejně tak to bylo i v yoyu.

Nicméně, Slepperz jsme mohli vidět i v Česko Slovensko má
talent.
No, proto to duo v podstatě vzniklo. Před vystoupením v téhle soutěži
jsme měli se Zdeňkem společnou jen jednu exhibici.

Přiznám se, že soutěž moc nesleduji. Jak jste se dostali
daleko?
V prvním kole jsme dostali třikrát ano, z velkého třesku jsme pak
postoupili až do semifinále a tam jsme skončili.

Co jste od té soutěže čekali? Byli jste zklamáni, že nejste ve
finále?
My jsme od ní nic nečekali, nechávali jsme se překvapit. Chtěli jsme lidem
hlavně ukázat, co yoyo je, protože ho tu skoro nikdo neznal. Kvůli
některým věcem jsem byl i rád, že jsme nepostoupili. Někdy se třeba
zvedne vlna nenávisti, že měl postoupit někdo jiný. U nás to bylo naopak.
Říkali nám, že jsme měli jít dál my, což je taková výhoda
poraženýho. Nicméně, ty minuty na podiu byly pro mě vždycky zážitek.
Euforie, štěstí. Ani jsem si ten uspokojující pocit nedokázal
představit.

Jak často a kde trénuješ?
To je individuální. Vyloženě trénink si dávám až před soutěží, a to
doma. Ale obecně trénuju tak hodinu denně s tím, že se nasčítá to,
když stojím na zastávce nebo se nudím o přestávce. Mám výhodu, že
když na někoho čekám, tak mi to tolik nevadí, protože si mezitím
yoyuju.

Kolik jsi na yoyo sbalil holek?
Žádnou.

To ti nevěřím.
Fakt. Už je to spíš taková úchylka než touha být středem pozornosti.
Většinou si stoupnu někde do rohu, abych s tím lidi neotravoval, a
užívám si svojí úchylku. Ne všechny to zajímá, setkal jsem se
i s takovýma případama.

(Nicméně, asi dvacet minut nato Robert předvedl pár triků přímo na
místě, načež zaujal nejen slečnu servírku, která ho poznala z televize,
ale i další hosty v lokále, pozn. redaktorky)

Jaké jsou tvoje největší úspěchy?
Loni jsem vyhrál mistrovství republiky. Letos se mi ale bohužel nepodařilo
ten titul obhájit, takže zkusím svoje šance na mistrovství Evropy, který
se koná v Praze a kde bych se chtěl umístit alespoň v Top ten. Letos
proběhne teprve druhý ročník. Existovalo sice mistrovství v Americe a
v Asii, ale v Evropě chybělo.

Potřebuješ pro tenhle sport sponzory?
Určitě jsou velká pomoc, zvlášť při cestování do zahraničí. Někdy
pomůže Česká yoyo asociace, ale je dobrý mít sponzory.

Už jsi se při yoyování zranil?
Jasně. Za začátku je to hlavně o rozříznutých prstech, ale pak se ti
udělá mozol a už to ani nebolí. Na minulém mistrovství jsem si zas urazil
půlku zubu a několikrát už jsem se třeba praštil do hlavy. Ale nic, co by
nedalo rozchodit.

Kupuješ si na něj speciální oblečení?
Není potřeba. Ideálně ladíme oblečení do tmava, aby byl vidět kontrast
vůči stringům (provázkům na yoyu, pozn. redakce).

Co děláš v současnosti? Máš nějaký cíl v yoyování,
třeba získat titul mistra světa?
To není s mým nasazením možný, protože třeba současné světové
špičky yoyují intenzivně dvanáct let. Japonci trénují před soutěží
třeba i šest hodin denně, ale je to pak vidět na stylu, který je sice
technicky vymakaný, ale na koukání moc oblíbený není. Nicméně, já
yoyování pořád beru spíš jako koníček, ne jako dril.

S kamarádem yoyerem jsme teď rozjeli projekt Slušný. Začínal jako
internetová stránka, kam se přidávaly nejnovější informace ohledně
yoyování a reporty z výjezdů do zahraničí. Teď už je pod ním pět
lidí – z toho dva mistři Evropy, kteří tvoří Slušný tým. Společně
jsme vymysleli vystoupení pro tři, který dle mýho názoru má mnohem
větší potenciál než Sleeperz, kde jsme byli jen dva. Chtěli bychom s ním
objet republiku.

Kde tě můžeme v blízké době vidět v akci?
Převážně na maturitních plesech. Ale vystoupíme i na Sportovci roku
v Jihlavě, na otvíračkách některých barů a podobně. No, a taky se
Zdeňkem předvedeme něco na plese VŠE.

Foto: Pavel Klůs

Mohlo by tě zajímat:

• Fakultní florbalová liga bojuje o pozornost. Halu na Jarově čeká poprvé "nasvícený" souboj mezi NF a FMV
• "Žižkovský tygr" Marek Vašátko: Švédsko sice nebyla první volba, ale díky běžkám mě moc lákalo
• Kateřina Legnerová: Pracovat při studiu ano, ale ne za každou cenu