Na svých cestách jsem se naučil pomalu tolik, kolik ve školách, říká student VŠE Kučera a míří na stáž do Jihoafrické republiky

9. 6. 2022 | | Cestování, Kariéra, Rozhovory SaltGame_2022_Finals-255

Studuje Národohospodářskou fakultu a práva na Karlově univerzitě. Příští semestr jede na studijní pobyt do amerického Richmondu a aby toho nebylo málo, vyhrál ve druhé polovině dubna 2022 velké finále soutěže SaltGame, do níž se přihlásilo více než tisíc účastníků. Jejím cílem bylo pomoci talentovaným studentům najít a rozvíjet jejich skrytý potenciál. Řeč je o jednadvacetiletém Oldřichu Kučerovi, který se díky výhře ještě teď v červnu vydá na třítýdenní zahraniční stáž do Kapského Města v Jihoafrické republice. S Oldou jsme si povídali o tom, jak stíhá studium dvou škol ještě společně s dalšími koníčky, proč se rád vrací domů na vesnici a co se o sobě během soutěže dozvěděl.

Co pro tebe znamená vítězství v tak velké konkurenci? Organizátorům přišlo téměř 1100 přihlášek.

Především závazek využít výherní stáž v Jihoafrické republice na 100 % a co nejvíce se během ní naučit. Sám vím, že jsem během SaltGame potkal mnoho lidí, kteří by si výhru také nesmírně zasloužili, a kdokoliv z nich by byl dobrým vítězem. Na druhou stranu jsem rád, že jsem i mezi tolika kvalitními soupeři dokázal prodat své silné stránky a snad se i trochu odlišit. Možná odlišný background a přístup byly důvodem, proč se nakonec jazýček vah naklonil na mou stranu.

Stáž v Kapském Městě pro mě bude první příležitost pracovat v zahraničí, kde jsem doposud byl vždycky jen jako turista. Rád bych si osahal organizační strukturu startupu jako celku a naučil se fungovat v rámci týmu, byť je mi jasné, že za tři týdny stihnu jen zlomek všeho, co bych chtěl.

Jak se ti SaltGame líbila a co patří mezi tvé nejlepší vzpomínky?

Neskutečně moc! Osobně mě bavila dynamika a nepředvídatelnost celé soutěže. Často bylo nutné rychle reagovat na změny, domluvit se s neznámými lidmi a přijít s inovativním a kreativním řešením, které bylo následně nutné obhájit. A to v každou denní i noční dobu a za každé situace. SaltGame zkrátka prověřila všechny stránky nezbytné pro úspěch v dnešní rychle se měnící době, což mi dávalo smysl.

Mezi nejlepší vzpomínky patří určitě závěrečná opičí dráha. V úžasné atmosféře najednou všichni zapomněli, že jsou vlastně soupeři, a navzájem se podporovali v překonávání svých limitů. V té chvíli jsem byl rád, že myšlenka SaltGame není jen porazit někoho, ale především pomoct sobě i ostatním porazit sám sebe.

Co mezi ty nejhorší?

Bude to znít zvláštně, ale největší strach jsem měl během vyhlašování vítězů. Ani ne tak z toho, že bych nevyhrál, ale spíš z toho, že bych opravdu mohl vyhrát. Když jsem pak stál na pomyslném podiu, nejvíc mi záleželo na tom, abychom večer všichni byli schopní hodit předešlé soupeření za hlavu a užili si super after party jako kamarádi. Jsem vděčný, že se moje přání splnilo a všem patří velký respekt! Ale ty chvíle mezi výhrou a prolomením ledů byl asi největší výstup z komfortní zóny.

Co ses o sobě během soutěže dozvěděl?

Že mám vlastně rád studenou vodu… 😊 Ale také to, že mě k dobrým výkonům daleko víc než materiální odměna motivuje to, jestli mě daný úkol baví, s jakými lidmi na něm pracuju a jestli v něm vidím smysl. Celkově vzato mi přišlo, že jsem na SaltGame skvěle vypnul a dělal každý pohyb jen kvůli pohybu a pro tu jedinou chvíli. Vidina vítězství rozhodně nebyla určující. Samozřejmě jsem ale nešel prohrát.

Pomohlo ti nějak k vítězství to, že studuješ dvě školy?

Zřejmě ano. Ačkoliv si na tom příliš nezakládám, trávím ve školách většinu času a do značné míry tak utvářejí moji osobnost. Kupodivu se i během SaltGame vyskytly aktivity, kde jsem využil trochu toho nepravděpodobně potřebného hard skillu (například vědomostní kvíz z české historie). Studium dvou škol mi ale obecně přináší spíše neustálý trénink soft skills, které byly potřeba především. Člověk se už od prváku musí naučit, že všude zkrátka být nemůže, že má na každý úkol polovinu času, a hlavně mozkové kapacity, co ostatní, ale výsledek musí podat stejný, ne-li lepší. Fungování podle pravidla Min-Max (minimální úsilí, maximální výsledek) je tedy jakási „z nouze ctnost“. Přes semestr se to dá zvládat poměrně dobře, zkouškové je horší. Často mám 5 zkoušek týdně, 20 zkoušek v měsíci. Musím tedy během jednoho dne, pod časovým tlakem, analyzovat, co je důležité, spojit si věci dohromady a svůj omezený čas investovat jen do opravdu potřebných činností. Chce to také poměrně vysokou úroveň sebekázně.

Na SaltGame jsi říkal, že hodně cestuješ. Co máš na cestování nejradši a máš nějakou oblíbenou zemi nebo místo?

To souhlasí! Od mala jsem pořád někam jezdil s rodiči a od 17 let cestuju sám, přičemž organizuju výpravy pro svoje kamarády. Zatím jsem projel 27 zemí, ale další čekají. Mám v životě cíl, že chci vždy navštívit víc zemí, než kolik mi je let. Zatím mám celkem náskok, ale člověk by asi neměl zahálet. S našimi jsme hodně jezdili na jih, tudíž jsem přirozeně toužil vydat se na sever. A když se tak stalo, Skandinávii jsem si zamiloval! Zejména odlehlé oblasti za polárním kruhem. Mezi další srdcovky pak patří Jordánsko a jeho nejhezčí poušť na světě (Wadi Rum).

Nejradši mám svobodu a změnu prostředí. Mám rád památky i přírodu, ale především celkový vibe té dané kultury. Člověk také pozná zajímavé lidi a dozví se věci, které na něj ve školních lavicích nečekají. Cestování je zkrátka mojí součástí a musím říct, že jsem na svých cestách naučil pomalu tolik, kolik ve školách. Vždy, když ale cestuji, zjistím jednu věc. Při návratu se vždycky velmi těším domů, do Čech. Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. Zatím jsem nenašel zemi, kde bych chtěl žít raději než tady. A ačkoliv jsem obecně optimista, silně pochybuji, že se to změní. Víte co, takové Lichtenštejnsko je sice dokonalé, ale Švejkův národ a jeho smysl pro humor nemá konkurenci!

Od základní školy jsi členem Mensy. Co ti členství přináší a využíváš ho nějak aktivně?

Mensa vydává pro své členy super časopis a poskytne vám také e-mail s velkokapacitním Google diskem. Hlavně ale zřizuje spoustu zájmových skupin, díky kterým se můžete potkávat s podobně orientovanými lidmi. Rozhodně to není parta namyšlených lidí, co neví, o čem je reálný život. Ale jak se říká, všude můžete potkat dobré i horší lidi.

Na akce ale příliš nechodím, s hodně inteligentními lidmi se setkávám téměř každý den a ve svém volném čase raději zajedu zpátky k nám na vesnici, mezi lidi s pověstným „selským rozumem“. Nemají sice nejvyšší vzdělání a nadupaný účet na LinkedInu, ale člověk se od nich mnohé naučí a lépe chápe svět takový, jaký je mimo jeho pražskou bublinu. A hlavně, když se vám rozbije boiler, pokorně zavoláte kamarádovi instalatérovi. Guvernér České národní banky by vám asi úplně nepomohl.

Čemu se věnuješ ve svém volném čase, jestli ti vůbec nějaký zbývá?

Nezbývá, ale dá se vytvořit. Nalijme si čistého vína, člověk nemůže být pořád jen super produktivní, ale někdy musí vypnout a podle mě je i prokrastinace legitimní náplní dne.

Když mám volný čas, většinou ho trávím s přáteli nebo poznáváním nových lidí. Knihy mám rád, ale daleko radši čtu v lidech a poslouchám jejich příběhy. Rád zajdu na vzdělávací akci, ale i do vesnické hospody, poslechnout si housle a kytaru, dát si pivko a zazpívat Karla Kryla.

Mimo to se snažím alespoň 2x týdně aktivně sportovat – běhám nebo chodím do posilovny. To mi vždycky dobře vyčistí hlavu. Pak chci alespoň jednou týdně udělat nějakou neracionální věc, prostě jen tak. Třeba nastoupit do špatné tramvaje, lehnout si do trávy a koukat na nebe, prostě chápete…

K mým méně známým koníčkům patří skládání lyrické poezie (zakládám si na dokonale znělých rýmech, haha). Už dlouho se odhodlávám pustit do světa svoji sbírku… No uvidíme. Odmala také hraju online hru World of Tanks, při níž dokážu skvěle vypnout, ale i se učit. Dovolím si říct, že nebýt téhle hry, tak nezvládám zkouškové, protože jí prokládám učení. To je takový můj lifehack.

O soutěži SaltGame

SaltGame testuje fyzické i psychické limity účastníků a učí je vystupovat z komfortní zóny. Cílem hry je pomáhat talentovaným studentům najít a rozvíjet jejich skrytý potenciál. Během několika kol si projdou osobnostními testy, seberozvojovým koučinkem, intenzivní nalejvárnou od zkušených mentorů a lidí z byznysu, bootcampem, nejrůznějšími soutěžemi a zažijí bohatý networking. Ti nejlepší letos postoupili do velkého finále, které se konalo ve druhé polovině dubna na Vysočině. Zhruba dvacítka finalistů zažila nejrůznější fyzické týmové i individuální aktivity, noční bojovku, otužovala se v místním rybníce, musela pracovat se strachem a výzvami, využívat důvtip, improvizovat, vymýšlet nová neotřelá řešení, prezentovat nebo se učila předávat feedback.

Vítězem prvního ročníku se stal Oldřich Kučera (z Národohospodářské fakulty), na druhém místě se umístil Tomáš Telíšek (z Fakulty podnikohospodářské) a na třetím Tatiana Soroková (čerstvá absolventka Fakulty mezinárodních vztahů). Soutěž pořádá firma SaltPay, do jejíhož portfolia spadá český startup Storyous, který dodává obchodníkům a restauracím pokladní a manažerský systém.

Zdroj fotografií: SaltPay/Storyous

Mohlo by tě zajímat: