Na jachtingu jsem se stal do jisté míry závislý
Rozhovory, Sport
VŠE vyslala do Francie svojí závodní posádku na mistrovství světa ve
studentském jachtingu. Po několikadenním boji si tým nakonec odvezl
stříbrnou medaili. Jedním z členů byl i Petr Fiala, který Studentskému
listu vylíčil průběh závodu a celkově přiblížil, co je jachting vůbec
za sport.
Jak hodnotíš vaše umístění na studentském mistrovství světa
ve Francii v námořním jachtingu?
Bylo to dost velké překvapení. Počítal jsem spíše s tím, že budeme
v druhé polovině pole. Všechno ale vyšlo parádně, navzdory tomu, že jsme
předtím vůbec netrénovali. Ale měli jsme dobré starty a dobrý tým. Tím,
že jsme byli všichni výborní jachtaři, dokázali jsme se během závodu
hodně zlepšit.
Takže jste jeli na mistrovství, aniž byste si předtím
vyzkoušeli, jak budete jako posádka fungovat?
Takto v týmu jsme skutečně jeli poprvé. Proto jsme dorazili do Marseille
o den dřív, abychom mohli trénovat. Ale nedali nám loď. Zdůvodňovali to
tím, že moc fouká. Jezdit se ale podle mě dalo. Myslím, že šlo také
o to, že jsme tým ze země, která není v jachtingu příliš
výrazná.
Jakou roli hrála v závodu posádka?
Zásadní. Jelo se totiž na one-designových lodích (všechny byly stejné,
pozn. red.), takže všechno záleželo jenom na posádce. A protože jsme byli
vícečlenná posádka, každý měl svoji úlohu. Bylo nás celkem sedm –
taktik, kormidelník, pianista, stěžejník, bowman a tři, co pracovali
s plachtami.
Můžeš popsat, co má která role na plachetnici na
starosti?
Kormidelník řídí loď a snaží se, aby jela co nejrychleji. Komunikuje
s taktikem, který celkově určuje, kam se pojede, jak naložit se soupeři a
podobně. V rámci práce s plachtami se rozlišuje jeden člověk, který
zachází s hlavní plachtou a dva, kteří operují s kosatkou a zároveň se
spinakrem. Pianista ovládá provazy, stěžejník vytahuje plachty a pomáhá
člověku na přídi, což je tzv. bowman. Ten stahuje a vytahuje spinakr
(plachta používaná při jízdě po větru, pozn. red.).
Jak jste vlastně posádku sestavili?
Když jsme se na VŠE dávali dohromady, zjistili jsme, že je nás osm až
deset jachtařů. Takže moc na výběr nebylo. Ale navzájem jsme se již znali
ze závodů v Česku. Vlastně všichni jachtaři, tím, že nás není mnoho,
se znají.
Jak mistrovství proběhlo?
Obecně se jachtařské závody rozdělují na etapové a okruhové. My jsme
jeli okruhový, tedy začínalo se i končilo na stejném místě. Závod se
skládal původně z patnácti rozjížděk (nakonec se jich odjelo čtrnáct).
Každá rozjížďka zahrnovala hromadný start, absolvování předepsané
trati, tj. obeplutí bójek nebo ostrovů, a proplutí cílem. Jedna
rozjížďka trvala přibližně hodinu a půl. Stihly se tak tři každý den.
Závodilo se šest dnů. Mezi jednotlivými rozjížďkami byla pauza,
přibližně půl hodiny.
Můžeš stručně vysvětlit pravidla?
Začíná se tak, že ve stanovený okamžik musí loď protnout startovní
čáru (linie mezi bójkou a lodí závodní komise). Pak se projíždí
předepsaná trať. Hodnotí se pořadí v cíli. Kolikátá loď dojede, tolik
dostane trestných bodů. Nejdůležitější je proto předjet co nejvíce
soupeřů. Je jedno, jestli plavba trvá hodinu nebo dvě.
VŠE vaši výpravu do Marseille celou sponzorovala.
Proč?
V Čechách nevím o jiném případu, že by škola jachting podporovala. My
jsme zašli za rektorem, představili to mistrovství a on se rozhodl, že nás
podpoří. Reprezentovali jsme navíc školu, byli jsme tým VŠE. Takhle to ale
funguje všude jinde ve světě. Škola má svůj jachtařský tým a podporuje
ho. Pak probíhají i národní kvalifikace, což v našem případě
samozřejmě neproběhlo. Univerzitní jachting v Čechách neexistuje. Jezdí
se za oddíly, ne za školy.
Jak ses vůbec k jachtingu dostal?
V šesti letech přes inzerát. Ve škole byl nábor pro nováčky do oddílu,
který nyní už neexistuje. Bavilo mě to hned od začátku. Nevím, jestli
jsem měl štěstí, ale docela se mi i dařilo. Díky tomu jsem hodně
cestoval. Byl jsem v Austrálii, Argentině, Americe.
Jakou roli tedy jachting v tvém životě hraje?
Stal jsem se na jachtingu do jisté míry závislý. Nedokázal bych s ním jen
tak přestat. Navíc se teď připravuji na letní olympijské hry (LOH).
Trénuji v Americe s Vlastimilem Kuncem na dvou posádkové lodi 49er, což je
momentálně nejrychlejší plachetnice na OH.
Myslíš si, že můžeš na LOH uspět?
Hlavně se tam nejdříve musíme kvalifikovat, což bude pro nás nesmírně
těžké. Pak by byla samotná účast úspěchem.
Zvládáš kombinovat jachting se školou?
Polovinu semestru jsem pryč, takže je to těžké, ale zatím to zvládám.
Ještě jsem neměl žádný velký problém. Musím se ale s vyučujícími
domlouvat osobně.
Je jachting náročný sport?
Když zhodnotím fyzickou náročnost, záleží to na více faktorech,
například na lodi, pozici, počasí apod. Náročné je to ale
i psychicky – kvůli koncentraci. Co se týče finanční náročnosti, tam
záleží, jak to chce člověk dělat. Pro zábavu lze jízdu na plachetnici
kombinovat s prací, která to zaplatí. Když to člověk myslí vážně,
musí si najít sponzory, což je ale v Česku dost těžké.
Je nutné k jachtingu nějaké osvědčení?
Na velkých lodích (od určité plochy plachet) většinou stačí, když má
někdo z týmu kapitánské zkoušky. U malých lodí to více méně není
potřeba. Já ty zkoušky nemám. Ani si je zatím neplánuju udělat.
Posádka
Taktik: Tomáš Vika
Kormidelník: Petr Fiala
Pianista: Markéta Schwarzová
Stěžejník: Franta Bauer
Bowman: Nikola Guryča
Práce s plachtami: Honza Jedlička, Lenka Šenkýřová
Petr Fiala
Studium: Fakulta informatiky a statistiky, 2. ročník
Bydliště: Praha 4
Úspěchy:
1. místo na Mistrovství Evropy v Anglii, 2004 (lodní třída kadet)
5. místo na Mistrovství světa ve Španělsku, 2005 (kadet)
2. místo na Studentském mistrovství světa ve Francii, 2009
Nahrávání ...
