Mladí lidé jsou to nejcennější, co Mongolsko má
Cestování
Přiblížím vám Mongolsko z pohledu člověka, který se učí žít
v mongolské kultuře, prochází se po ulicích, pracuje s místními a
prožívá zdejšími zvyky, diskutuje o budoucnosti této překrásné země a
objevuje něco nového, co by v Evropě nenašel – duši pastevce.
Do Mongolska jsem se vydal založit pobočku AIESEC. Můj úkol zde není
zrovna nejlehčí, ale právě proto jsem si vybral tuto zemi. Na začátku
cesty jsem se sice neubránil počátečním obavám, jestli jsem udělal
správně a jestli by nebylo lepší vybrat si „jednodušší“ život někde
v jihovýchodní Asii nebo západní Evropě. Teď ale ničeho nelituji a
všechny vás zvu do země velkého vůdce, kilometrů neobydlené přírody,
budoucích investičních možností
Když do Mongolska tak vlakem
Do Mongolska můžete samozřejmě přiletět letadlem, ale unikly by vám
fascinující scenérie mongolské přírody. Já jsem zvolil cestu přes Peking
a po pár dnech strávených v hlavním městě Číny jsem nasedl na vlak
směr Ulánbátar. Cesta po čínském území trvala asi 30 hodin.
Z příjemné cesty nás vyrušili až na hranicích, kde se musel vyměnit
podvozek vlaku. V Mongolsku jsou totiž kolejnice stavěné na ruský způsob.
Po výměně kol nezbývalo nic jiného, než zalehnout a nechat se unášet
vlakem do Ulánbátaru.
Ulánbátar
Ráno mě vzbudil spolucestující, který měl obavy, aby mi neunikla krása
vycházejícího slunce nad pouští Gobi. Je až k neuvěření, jak se pár
hodin poté měnila scenérie. Písek a prach největší pouště Asie
vystřídala poněkud pohostinnější step s osamocenými stany a příbytky
mongolských nomádů, dále přibývala menší stáda koní, krav, ovcí, koz
a s nimi jejich pastýři na koních nebo motocyklech spolu se svými psy.
Vítejte v Mongolsku.
Historii vévodí Čingischán
Ještě než vystoupíte z vlaku, je nutné si zopakovat pár historických
faktů, abyste mohli lépe pochopit současnost Mongolska. Již tisíciletí
před Kristem obývali území dnešního Mongolska nomádští pastevci,
jejichž způsob života přetrvává u lidí dodnes. Poprvé se Mongolové
sjednotili až ve 12. století, kdy vznikl první mongolský stát v čele
s Chabulchánem, jehož vnuka už budete určitě znát. Temüdžin, který
v roce 1206 získal titul Čingischán, v překladu znamená „Chán
chánů“ a „Velký vládce světové říše“. Osud se naplnil,
Čingischán pokračoval ve sjednocování kmenů a od roku 1206 se datuje
vznik Mongolské říše, která následně díky umu svého vůdce sahala od
Maďarska po Koreu.
To byl však i začátek konce Mongolské samostatnosti. Netrvá to dlouho a
říše se rozpadá, Čína dobývá část Vnitřního Mongolska (které je
dodnes součástí Číny jako autonomní oblast) a později i Vnější
Mongolsko. V 16. a 17. století se v Mongolsku začíná šířit
buddhismus, údajně i jako jedna ze zbraní Číny, jak oslabit bojovného
ducha Mongolů a potlačit veškeré vzpoury a snahy o samostatnost. To se
však nezdařilo a v roce 1911 se do mongolských dějin zapisuje Süchbátar,
který za pomocí sovětských vojsk získává pro Vnější Mongolsko opět
samostatnost.
Náadam
Mongolové dodnes oslavují tuto událost 11. července svátkem Náadam,
při kterém soutěží v tradičních disciplinách jako je zápasení,
lukostřelba nebo koňské dostihy. Úvodní ceremoniál můžete zhlédnout na
místním kamenném sportovním stadionu s množstvím zajímavých vystoupení
a projevem samotného prezidenta.
Ale zpátky k historii. Po náhlé smrti vůdce povstání se Vnější
Mongolsko dostává pod sovětský vliv. Ruský přítel přinesl do Mongolska
rozvoj. I když vlastním stylem. Rozhodl se začít potlačením buddhismu,
popravami předních náboženských představitelů a zbouráním více než
sedmi set klášterů. Ve stejnou dobu přišel rozvoj zdravotnictví, díky
tomu epidemie už přestaly být takovým postrachem, ale přidala se
starostlivost o dobytek nebo těžební průmysl. Mongolsko začalo vzkvétat
k radosti své macechy. V 60. letech slouží Mongolsko jako nárazníkové
pásmo mezi SSSR a Čínou. Sovětský svaz mimo jiné využíval Mongolsko
k těžbě nerostných surovin. Když v roce 1990 opustila sovětská vláda
Mongolsko, započal boj o demokracii a transformaci k tržní ekonomice,
která pokračuje až do současnosti.
Hledání své identity
Mongolsko teď po staleté okupaci nachází svoji vlastní identitu. Proto
se víc než kdy předtím opětovně obrací ke svému bájnému hrdinovi.
Čingischán je pro Mongoly symbolem svobody, síly a tradice. Ta se taky opět
vrací do každodenního života Mongolů a najdete ji na každém kroku. Pro
Mongoly je tradice posvátná a proto se tady můžete stát svědkem
vyprávění příběhů o nomádech, zpívání písní, hrání na tradiční
nástroje či tradičního stolování.
Zaisan Hill
Mongolsko se učí vypořádat se svou minulostí a svými nevlastními
matkami – Čínou a Ruskem. Jaký je skutečný vztah Mongolů ke svým
historickým okupantům, je pro mne záhadou. Zatímco pod rouškou byznysu jsou
právě tyto dvě země nejsilnějšími obchodními partnery Mongolska (60%
exportu, 31% importu – obchod s Čínou), navenek stále převládají prvky
nenávisti vůči svým sousedům. Čina si naplno uvědomuje svou nevýhodu a
většinou obchoduje skrytě skrz obchodní partnery v Mongolsku. Rusko si
naopak nárokuje splacení své pomoci a brousí si zuby na obrovské zásoby
uranu. Novodobý Mongol ale stále hlouběji proniká do tajů globalizace,
přestává stavět budoucnost na minulosti a daleko víc se zajímá o to, jak
se přiblížit životu v Evropě a USA.
Mongolsko je v zásadě typická rozvojová země, většina z bohatství
země pochází z těžby nerostných surovin, chovu dobytka a textilního
průmyslu. Má bohatá ložiska uhlí, mědi, zlata a uranu, o který se
zajímá většina sousedících států. Zemi chybí zpracovatelský průmysl a
služby se také teprve rozvíjejí. Tradiční technologie často nevyhovují
moderním standardům. Například trvanlivé mléko, které si koupíte
v krabici s hezkou Mongolkou je vyráběno z prášku dováženého
z Austrálie a Nového Zélandu, přitom Mongolsko chová více než
2,5 milionu kusů dobytka.
S růstem investic do těžebního průmyslu stoupá význam finančních
institucí, moderní doba a také podmínky umožňují růst mobilních
operátorů a poskytovatelů internetu. Mongolsko patří k jednomu
z největších příjemců zahraniční pomoci, ale má pověst země, která
dané zdroje dokáže efektivně využít.
Mladí v Mongolsku vedou
Mladí lidé jsou to nejcennější, co Mongolsko má. Díky zlepšenému
zdravotnictví v druhé polovině 20. století začal počet Mongolů stoupat.
Dnes je 60 procent obyvatel Mongolska mladších třiceti let. Většina
mladých lidí se dnes ohlíží po lepších možnostech studia a práce
v zahraničí a hledá možnosti, jak vycestovat a začít budovat kariéru
mimo svou rodnou zemi. 430 000 Mongolů (z 2,6 milionu obyvatel) dnes pracuje
v zahraničí a posílají zpátky domů téměř 196 miliónů dolarů.
Zahraniční Mongolové by se tak mohli zařadit na první místo jako
samostatný segment ekonomiky.
Není chudoba jako chudoba
I když podle vlády téměř 40 procent obyvatel žije s méně než
68 centy amerického dolaru na den, brazilské „favelas“ (brazilské
označení pro čtvrtě podobné slumu, pozn. red.) tu nenajdete. Nemůžeme
mluvit o absolutní chudobě. Pastevecký způsob života vyžaduje minimum
nákladů a pastevci umí vytěžit maximum z půdy a svých zvířat. V zimě
konzumují především maso, v létě pak mléčné výrobky a zeleninu. Maso
je každodenním chlebem Mongolů, téměř nic tady není bez masa. Masové
pirohy, těstoviny plněné masem, dokonce i naše buchty na páře tady plní
masem. (Zeleninová polévka je zde pouze označení pro masový vývar se
zeleninou.) Oblíbený nápoj je čaj s mlékem a také vodka. Mongolové jsou
známí tím, že při jídle moc nemluví, což se nelíbí především
francouzským turistům, kteří vnímají večer v restauraci jako sociální
událost.
Tradiční způsob bydlení využívá stále značná skupina obyvatel.
Podél okraje Ulánbátaru najdete rozsáhlé oblasti obývané v typických
stanech – jurtách. Na první pohled zaostalé řešení ale poskytuje
spoustu výhod. Kdykoliv můžete změnit místo, kde bydlíte, údržba si
vyžaduje jenom minimum nákladů, navíc celou místnost vytopíte za pár
hodin pomocí uhlí, které si můžete koupit na ulici. Do budoucna se
s jurtami počítá také, především v oblastech těžby nerostných
surovin jako ubytování pro dělníky.
Hospodářsky růst jako pozitivum i postrach
Ulánbátar vzkvétá, trošku přibrzděn hospodářskou krizí, ale i tak
se odvážnější stavby jako nákupní centra, bary a restaurace se stávají
součástí normálního života. Louis Vuitton, Hugo Boss otevírají své
nové butiky přímo v centru Ulánbátaru. Mongolové stále častěji
nakupují místo koní jeepy. (Věřte mi, tolik Hummerů a Landcruiserů jste
na jednom místě nikdy neviděli.)
S ekonomickým růstem přicházejí ale i jisté neduhy. Velkým
problémem je stav znečištění ovzduší, výfukové plyny nebo spalování
nekvalitního uhlí pro vytápění jurt. Tato znečištění způsobují mnoho
respiračních nemocí, především u malých dětí. Ve státě, kde za půl
litru koly zaplatíte 8 korun nebo za krabičku cigaret 15 korun, nemá
zdravý životní styl na růžích ustláno. Alkoholismus je novou hrozbou
rodin, počet infarktů a rakovin plic také stoupá. Hospodářský růst tak
sebou přináší i mnoho otázek o dalším vývoji.
Střípky domova v ulicích Ulánbátaru
Mongolsko se netají svou náklonností k Evropě a svým osobitým vztahem
i k některým státům. Například i k České republice. Ještě nedávno
se po ulicích Ulánbátaru proháněly české Karosy s reklamními potisky
českých firem nebo českých politických stran. Dnes tady pro změnu
narazíte na nová auta z plzeňské Škodovky. V obchodě nebo hospodě si
můžete koupit i české pivo a v českých restauracích zde najdete pravou
českou bramboračku nebo knedlo-vepřo-zelo. Může se vám také stát, že
potkáte někoho, kdo studoval v České republice a umí mluvit plynule česky
nebo natrefíte na české studenty z Karlovy Univerzity. Prostě Česká
republika je tu na každém kroku.
Quo Vadis, Mongolsko?
Ložiska uhlí, mědi, uranu či zlata, úchvatná a divoká příroda je
lákadlem pro zahraniční turisty a investory. Mongolsko tak čekají roky,
které pozvednou ekonomiku směrem vzhůru a HDP se do pěti let přehoupne
přes čtyřnásobek letošní hodnoty (Mongolsko by se tak posunulo z dnešní
úrovně na deset procent té české, takže cesta je ještě dlouhá). Co bude
s mongolskými pastevci, se ale ještě neví. S růstem infrastruktury,
mechanizace a poklesem ceny dobytka bude asi čím dál, tím více
složitější držet se ve stopách tradičního života. Přijde rozhodování
mezi ekologií a příjmem, tradicemi a novými trendy, kvalitou a kvantitou,
byrokracií a rychlostí, tím, co je správné a tím, co je potřebné.
Nevím, jak celý tenhle příběh dopadne, ale vím, že je krásné být jeho
součástí a pokusit se pomoct vzbudit mongolského dobyvatele. Protože jeho
čas znova přichází. Tak držte palce a díky AIESEC za tuhle šanci.
Nahrávání ...
