Michael Zelenka: Až odejdu ze školy, zůstane po mně hokejová šála

28. 3. 2014 | Kristina Tůmová | titulní obrázek

Vysoká škola nemusí být jen o tom jít na přednášku, sednout si
dozadu do kouta a tvářit se, že na sobě máte Harryho neviditelný plášť.
Naopak zapojení do školního ruchu vám může pomoci do budoucna. Své o tom
ví Michael Zelenka, student čtvrté fakulty, mimo jiné spoluorganizátor
Hokejové bitvy.

Aktivně se zapojuješ do přípravy Hokejové bitvy, organizuješ
v rámci školy i něco jiného?

S Hokejovou bitvou jsme vlastně začínali. Lukáš Dejl, můj kamarád ze
střední, měl propagaci bitvy jako brigádu. Už tehdy mě lanařil, ať tam
přijdu. Dali jsme dohromady vlastní peníze, koupili jsme nějaký věci pro
fanoušky. A mělo to úspěch, lidi to tam začalo bavit. Organizace
pořádající Hokejovou bitvu i Majáles nám pak nabídla, že bychom se
mohli nějakým způsobem podílet na organizaci obou akcí. Takže
v současné době děláme nejen Hokejovou bitvu, která je na podzim, ale
i Majáles, který je na jaře.

Měl jsi ještě další příležitosti?

V návaznosti na první finále se shodou okolností hrál přípravný
zápas Česko-Slovensko. Společnost BPA sport marketing, která je vlastně
marketingovým partnerem hokejové reprezentace, chtěla vytvořit český a
slovenský kotel a vybrala čtyři kluky, každého z jedný univerzity,
z ČZU, ČVUT, Úkáčka a VŠE. Akorát ti kluci neuměli moc spolupracovat,
měli trochu zkreslený představy. Měli jsme z toho nějaký benefity
v podobě volných vstupenek, tak jsem jim řekl, ať si to vezmou, a že to
udělám sám.

V čem byl problém?

Neměli jsme na to moc času, pořád se někde scházet. Tak jsem sestavil
svůj tým, udělali jsme tam skvělou atmosféru. Partneři byli taky
spokojení, že to bylo živý. Přišlo asi dvanáct tisíc diváků.
A nakonec jsme to vlastně vyhráli, asi 2:1 nebo tak nějak. Takže to mělo
úspěch a byl to takový odrazový můstek do další spolupráce.

Škola podle mě není jen o získání papíru

Co přesně děláš?

Teď mám na starosti sociální sítě a komunikaci s fanoušky a pomoc
při organizování reprezentačních akcí. Například si vyberu nějaký
zápas a natočím kotle fanoušků a jejich prezentace, to jak fandí. Pak
z toho udělám sestřih. Fanoušky baví, když vidí srovnání. A je to
docela sledovaný, lidi si to hodně sdílejí mezi sebou.

Pomohlo ti být aktivní a zapojit se?

Když to řeknu takhle, nebýt toho, tak se nedostanu k těm pracím, který
mám teď. Ať už jde o Hokejovou bitvu, díky které jsem přišel
k Majálesu i k té marketingové organizaci, kde mi nabídli, abych tam
dělal nastálo. Nakonec jsme se kvůli škole domluvili na částečném
úvazku.

Jaké je podle tebe většinový přístup ke studiu
na VŠE?

Vadí mi, že většina lidí bere školu jako způsob, jak akorát získat
papír, našprtat se na zkoušku a pak z toho prakticky nic nemají. Vylezou ze
školy, nemají žádnou praxi, nic. Přijde mi, že tu je hrozně individualit,
který si jedou to svoje. Ale jeden člověk to nezmění. Já chci, aby tady po
mě něco zůstalo, že jsem tu něco vytvořil.

Je už něco takového?

Třeba šály co jsme letos měli na Hokejové bitvě, ty jsem zařizoval.
Chtěl jsem, aby byla nějaká památka. Dal jsem jich udělat jen 52 kusů a
do dvou tří hodin byly zarezervovaný. Lidi za mnou pak chodili, jestli
ještě jsou, protože v nich viděli lidi po škole. To mě potěšilo.
Škoda, že to tu moc není, aby si lidi mohli koupit třeba mikinu, tričko.
Chybí tu ta veřejná propagace.

Na co naopak ve škole nedáš dopustit?

Co musím vyzvednout, je spolupráce s bývalým rektorem panem Hindlsem. Je
to strašně zarytý sportovec. Když jsme byli na turnaji ve Francii, který
jsme vyhráli, tak si nás pak k sobě pozval. Bylo to takový přátelský
posezení. Je to člověk na správným místě. Ještě taky bývalý ředitel
CTVS (Centrum tělesné výchovy a sportu – pozn. red.) pan Pádivý a lidi
okolo něj, s nima se dobře komunikuje. Sportovci sami o sobě dokážou
spolu udělat velký věci.

Jaká je role sportu v životě univerzity?

Jako aktivní sportovec si myslím, že je hodně důležitý. V prváku
jsem se dostal přes kurz fotbalu do výběru VŠE na zápasy kvalifikace
o Akademické hry. Rok před námi VŠE prohrála s Karlovkou 7:0 a bralo se
to jako dobrý výsledek. Když jsme přišli my, dali jsme dohromady tým,
který Karlovku porazil 3:1, a všichni byli v šoku, že jsme postoupili
místo nich. Loni jsme je porazili 2:0 a letos si na ně zase
brousíme zuby.

ČTĚTE DÁLE: