Mezi ženami v Asii jsem byl populární, všechny chtějí za manžela Evropana

17. 2. 2018 | | Cestování, Rozhovory DCIM106GOPROG4345862.

Cestovatel Filip Mayer, zakladatel Deníku dobrodruha, už stihl navštívit třetinu států světa. Student Mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů v některých z nich strávil i několik měsíců. V rozhovoru pro iList mluvil o tom, že svět není tak děsivé místo, jak se může zdát.

Kolik států si za svůj život procestoval?

Záleží na tom, co myslíš tím procestoval – jestli jenom viděl, nebo skutečně se seznámil s kulturou. Navštívil jsem přibližně sedmdesát států. V rámci projektu Kangelo Eurotrip 2017 jsem projel skoro celou Evropu, hodně času jsem strávil v Asii nebo Severní Americe.

Která evropská krajina se ti líbila nejvíce?

Ještě mi sice pár krajin chybí, ale zatím nejvíce asi Makedonie. Všichni tam milují Česko. Hodně Makedonců v Česku i pracovalo. Mají úžasné hory, krásnou přírodu, hrozně zajímavé je hlavní město Skopje. Nachází se v něm tisíce soch, což je šílené. Svou bustu má snad každý významnější Makedonec. V řece mezi dvěma mosty se nachází na betonovém plácku obrovská plachetnice, která slouží jako restaurace. Určitě stojí za to vidět, ale zároveň to vůbec nedává smysl.

Jaký je rozdíl v kultuře východních a balkánských krajin a naší?

Nevěděl jsem, jak moc je v Evropě rozšířený islám. Hodně jsme se s ním střetávali na Balkáně, v Albánii, Makedonii nebo i v Srbsku. Na Balkáně jsou ale lidi otevřenější, podobně jako v Itálii. Většinou jsme potkávali milé lidi, kteří se nám snažili pomoct a zasvětit nás do jejich života a kultury. V Turecku mi vyprávěl majitel jedné restaurace, že je finančně náročné najít si přítelkyni. Proto má restauraci, aby vydělal dost peněz a mohl si založit rodinu.

V Moldávii jsme místo pokuty dostali od policie dva melouny

Jaký byl tvůj nejlepší zážitek?

To není lehká otázka. Když mám vybrat jenom jeden, tak to bude asi zážitek z tohoto léta v Moldávii. Jel jsem přes vesnici osmdesát. V tom jsem si všiml policie, jak jede proti. Samozřejmě náš karavan stopli. Když jsem se snažil vymluvit, že jsme jeli určitě padesát, ukázali nám dokonce fotku z radaru. Vytáhli takový lejstro, ve kterém bylo asi sto kolonek a celé bylo rusky. Policisté zas neuměli moc dobře anglicky. Trvalo to asi hodinu se dohodnout. Nakonec jsme lejstro začali vyplňovat. Snažil jsem se jim vysvětlit, že pospícháme a že ať nám řeknou, kolik máme zaplatit. Vycházelo to v přepočtu asi na dva a půl tisíce korun. Tolik jsme s sebou neměli. Usmlouvali jsme to na polovinu. Když jsem otevřel peněženku, bylo tam v přepočtu asi pět set korun. V tom okamžiku jeden řekl něco druhému policistovi. Ten zmuchlal a spálil lejstro. Otevřel zadní dveře a začal mi odsud podávat melouny. Místo vysoké pokuty jsme dostali od policajtů ještě jeden dárek navíc.

Která krajina ti nejvíce přilnula k srdci?

Nejvíce se mi líbilo na Srí Lance a v Indii. Lákají mě vodní sporty a na Srí Lance se dá dělat úplně všechno: potápět, plavat se žraloky, surfovat, cokoli vás napadne. Indie pak proto, že se mění doslova pod rukama. Večer přijedete do hotelu v určité podobě, ale když z něho ráno vyjedete, vše vypadá úplně jinak. Přes den jsou cesty plné obchodníků, kdežto v noci je vystřídají kvanta bezdomovců, kteří nemají problém spát i na frekventovaných silnicích. Indie je plná protikladů. Na jedné straně se nachází obrovská chudoba a silné náboženství, na straně druhé technologie na vysoké úrovni. Nepovinná školní docházka se stává jedním z důvodů obrovské chudoby. Za studium se většinou platí nemalé částky. Velice špatné je i postavení žen v indické společnosti. Když se chlapovi narodí dcera, tak klesá v hodnotovým žebříčku. Když má například pět dcer, lidi na ulici se s ním odmítají bavit. Když ale je v rodině hodně synů, mezi svými kamarády se stává šéfem. Síla náboženství se ukazuje i v úctě vůči krávám. Když stojí na cestě kráva, doprava se zastaví a nikdo na ní nesmí ani zatroubit. Velkým problémem Indie je taky kastovnictví.

Make hummus, not walls

Na svém blogu píšeš o cestě do Palestiny. Nebál ses?

Když procházíte z Izraele do Palestiny, všude okolo vás je plno varovných značek. Moji spolucestující byli opravdu vyděšeni, jestli nás tam nezastřelí. Vůbec to tak ale není, cítil jsem se bezpečně. Měl jsem obavy,  jestli nebude problém se tam pohybovat, když máme izraelský auto. Když jsme přijeli do hotelu, akorát začala modlitba a po celém Jerichu se ozýval z minaretů zpěv, což bylo opravdu ohromující. Mezi Jeruzalémem a Betlémem se nachází vysoká zeď (něco jako Berlínská zeď, pozn. red.). Jsou tam normálně hraniční kontroly a stovky Palestinců tudy jezdí každé ráno za prací do Jeruzaléma. Cítí to však jako velkou diskriminaci a bojují proti tomu populárním heslem „Make hummus, not walls.“

Jak se k tobě, Evropanovi, v Asii chovali?

Snad ve všech obchodech se mi snažili vnutit vyšší cenu, než byla reálně. Když jsem jim pak záměrně řekl, že už tam žiju půl roku a ceny znám, ať mi to dají za normální cenu, více se nehádali. U žen jsem však byl hodně populární. Všechny láká mít za manžela Evropana a dostat se do Evropy.

Jak vypadá život na Blízkém východě?

V Ománu mě hodně lidí překvapilo svou otevřeností. Nebyl problém s nimi vtipkovat o opačném pohlaví nebo náboženství. Povaha lidí na Blízkým východě se ale odvíjí od bohatství: čím bohatší krajina (jako Emiráty nebo Katar, pozn.red.), tím jsou lidi více odměření. Nejvolnější vztah k sexu měli pravděpodobně lidi v Thajsku, dokonce volnější než v Evropě. Hlavně Bangkok je jedna velká party, kde je povoleno všechno. Ženy z měst na severu si tam běžně chodí vydělávat prostitucí, aby uživily své rodiny. Masážní salony se v noci mění na nevěstince.

Odkud sháníš finance na své cestování?

Primárně od svých sponzorů. Ne všichni mě však podporují jen finančně. Také mám peníze z práce. Dělám různým firmám strategie a marketingové služby. Pracuji online, takže to můžu dělat odkudkoliv. Finance na moji první cestu však pocházely z prodeje podílu v jedné společnosti, proto jsem i odjel do Asie. Tam náklady nebyly až tak vysoké. Výhodně vycházejí také hostely, kde potkáte další cestovatele. Vzniknou tam úžasná kamarádství, která lze pak při cestování využít. Určitě stojí za to vyzkoušet i couchsurfing a stopování. Mnozí ho považují za nebezpečný, ale jediný, kdo tam může někomu něco udělat, jste vy. Řidič je přece za volantem a soustředí se na cestu. Vy pro něho představujete větší nebezpečí, než on pro vás. Když se občas stane, že vás řidič zaveze na špatné místo, většinou je příčinou jazyková bariéra, kvůli které vás jinak pochopí.

Jaký byl tvůj nejadrenalinovější zážitek?

Miluju adrenalin. Rád surfuju, miluji rychlost, potápím se a šnorchluju, klidně i se žraloky. Čím dále, tím více se mi ale líbí adrenalinový hiking na vrcholky hor často v zakázaných a málo přístupných oblastech. Úžasné je v tomto Norsko. Je potřeba si však dát pozor na to, kdy vychází a zapadá slunce. My jsme cestou na Trolltungu naštěstí měli slunce pozdě do noci, ale neodhadli jsme množství vody, která nám došla. Náročnost norských hor opravdu není radno podcenit, jelikož vzdálenosti, které musíte ujít, vás můžou opravdu zaskočit. Doporučuju ale místo hotelu kempovat. V Norsku je to možné prakticky kdekoliv, takže nemusíte utrácet za kempy.

Hodně času si strávil ve Spojených státech. Jak vypadal tvůj pobyt tam?

V Americe jsem byl jako účastník programu Work & Travel. Pracoval jsem jako plavčík ve Virginii. Díky té práci jsem se seznámil s mnoha Američany. Hlavní, co musím o nich říct, je, že neumějí šetřit. Jednou mi na bazén přišel chlap, který nechal několik hodin na parkovišti nastartovaný auto. Nemusí přeci vypínat motor, když je benzin levný. Američani jsou ale hodně otevření, rádi se seznamují a baví. Preferují ale osobnější přátelství.

Foto: archiv Filipa Mayera

Mohlo by tě zajímat: