Martin Pohl alias Řezník: Hlavním hrdinou nového filmu bude absolvent VŠE

6. 2. 2024 | | Tuesday Talks IMG_20231201_133448

Martin Pohl, známý též pod svým uměleckým jménem Řezník, se proslavil zejména svou rapovou kariérou, zabývá se však téměř všemi kreativními obory. Pod jeho značkou vyšly filmy, hudba, ale i hry a kresby. Martin v rozhovoru prozradil, proč si vybral Vysokou školu ekonomickou (VŠE) a jaká byla jeho studentská léta. Podělil se také o svůj pohled na svobodu slova, dnešní filmografii a prozradil informace o svém novém filmu.

Pracoval jsi na své umělecké kariéře před a v průběhu studia?

S rapovou, filmovou i s herní kariérou jsem začal už na střední škole. Vlastně se vším kromě Martyho frků, které jsem začal kreslit až na přednáškách na VŠE.

Jaký byl Martin Pohl student? 

Upřímně, nebyl jsem do studia zapálený. Nejpilnější student jsem nebyl, spíš takový průměr. Na VŠE jsem šel proto, že jsem ještě nebyl úplně rozhodnutý, co bych chtěl dělat a čím bych se chtěl živit. Na gympl jsem chodil v Rumburku, takže to nebylo nějak úzce zaměřené. Po maturitě jsem se hlásil na FAMU, kde mi to nevyšlo, takže jsem šel na VŠE s tím, že pak se uvidí, jestli mě tady něco zaujme. A musím říct, že to nebylo to, co by mě naplňovalo. Samozřejmě nějaké předměty mě bavily, hlavně moje vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika, to už mi bylo trošku bližší. Některé volitelné předměty jsem si vzal z Arts managementu, takže ty byly docela zajímavé.

Zároveň si myslím, že tady na škole je spoustu možností, jak se realizovat. Akorát já jsem se v tomhle nenašel.  Díky tomu, že škola nebyla tak náročná, že bych se jí musel věnovat každý den od rána do večera, jsem měl čas právě na svoje koníčky a projekty. Mohl jsem se v nich zdokonalit a dotáhnout to na úroveň, že když jsem končil školu, už jsem se tím živil, a nemusel jsem nastupovat do zaměstnání.

Dalo by se říct, že tě to někdy ubíjelo? Musel jsi ze sebe kreativitu potom nějak dostat?

Škola mě neubíjela, až vlastně na samotném konci, kdy jsem dělal podruhé státnice z ekonomie, to už jsem chtěl mít za sebou. Ale jinak jsem tu měl dobrou partu kamarádů, všichni jsme studovali pospolu a užívali si studentský život. Nebylo to tak, že bych se musel ze školy nějak kreativně vybít. Ale je pravda, že Martyho frky jsem začal kreslit na přednáškách z managementu, kdy člověk sedí, poslouchá a nudí se. A mezitím jsem si mezi výpisky začal kreslit postavičky, které jsem pak zdokonalil pro kresby Frků.

Možná Martyho frky vznikly právě díky VŠE?

Určitě, VŠE má velký vliv na to, že jsem začal kreslit vtipy.

Rozuměl sis s ostatními studenty na VŠE?

Rozuměl. Nastupoval jsem s pár kamarády ze střední z Liberce, takže jsme měli svoji partu už od začátku. Další lidi jsem poznal v prváku díky kruhům, to bylo fajn. Člověk chodil celý rok se stejnými lidmi, mohl si vytvořit nějaké vztahy. Když člověk potom na každý předmět chodí s někým jiným, tak už jsem moc nových vazeb nenavázal. Spíš jsem byl v nějaké okrajové partě, střední proud mě nějak netáhne.

Co ses na VŠE naučil a pomohlo ti to potom v budoucnu?

Určitě jsem se naučil pracovat s informacemi a psaným textem.  Myslím si, že mi to určitě pomohlo třeba s psaním a organizací scénářů, kdy jde o podobně velký projekt jako je třeba diplomka.

Myslíš si, že je v dnešní době vysoká škola důležitá?

Na sto procent. Myslím si, že už není nutné biflování a datlování informací, to si hlavně pamatuju ze střední školy, a člověk si to najde na internetu. Důležitější je spíš s informacemi pracovat a nějak je využít. Vysoké školy jsou potřeba a myslím si, že jejich váha neklesá.

Člověk by neměl být trestaný za menšinový názor

Svobodou slova se hodně zabýváš ve své tvorbě. Co pro tebe svoboda slova znamená?

Říkat si to, co si člověk opravdu myslí. Samozřejmě to musí mít nějaké zákonné mantinely. Pokud je to nějaký názor, i když není většinový, tak si myslím, že by za to člověk neměl být trestaný.

Měly by podle tebe spíš být nějaké hranice nebo bys preferoval, ať si každý říká, co chce?

Buď jedno nebo druhé. Buď to pustit úplně všechno, nebo to mít nějak vyváženě. Já jsem vždycky tvrdil, že když je zakázaný kult, ultrapravice, nacistické symboly, tak by měl být zakázaný i srp a kladivo, komunistické symboly, protože to je pro mě stejné zlo. Tak buď mít oboje zakázané nebo mít oboje povolené. Ať si to společnost potom nějak zhodnotí. Ale zase když se podívám na Ameriku, kde je to povolené úplně a společnost je tím katem, tak tam už se to pak často dostane do takových pro mě bizarních stavů. Těžko říct, nic asi není úplně to správné řešení.

Svoboda umění se úzce pojí se svobodou slova. Proč lidé často nechtějí nebo neumí rozeznat rozdíl mezi tím, co říká přímo umělec, a tím, co říká nějaká veřejná persona?

Záleží, jak k tomu přijdeš. Podle mě, když člověk kouká na film, jde do divadla, nebo i třeba na stand-up, tak tam si myslím, že to lidi jsou schopní vnímat jako nějaký příběh, který tam postavy odehrávají. U rapu naopak už to lidi z mojí zkušenosti vnímají jako můj osobní postoj, i když tomu tak být nemusí. Je to prostě žánrová záležitost. Možná i u toho stand-upu je to tak na hraně. Myslím si, že stand-up by měl po vzoru Ameriky trošku vycházet z osobnosti umělce.

Co se týče rapu, myslíš si, že za neschopnost rozeznat nějakou hranou roli může nevědomost?

Jedna část je z nevědomosti, ale myslím si, že za dobu, co rap dělám, už se to lidi trochu naučili. Je však pravda, že v hudbě asi není úplně běžné, že by lidi měli nějaké fiktivní persony. Lidem pak nemusí hned naskočit, že by to mohla být fikce. Já určitě dávám do své hudby nějaké osobní názory, osobní emoce, které jsou nafouknuté do obřích rozměrů, aby to bylo posluchačsky zajímavé. Není to tak, že by celá moje tvorba byla fikce.

Vadí ti něco na směru, kam se dnešní společnost ubíhá?

Úplně spokojený s tím nejsem, ale to je, myslím, na nějakou širší debatu. Nemyslím si ale, že by to dřív bylo nějak výrazně lepší. Každá doba má svoje úskalí. Určitě to bude zpracované v novém albu, které připravuju.

Sleduješ politiku a její vývoj?

Sleduju, ale spíš okrajově. Snažím se tomu spíš vyhýbat, protože se mi osvědčilo ji nesledovat a žít si ve svém mikrosvětě. S žádnou z těch věcí, které trápí svět, nejsem schopný nic udělat. Nemá význam se tím trápit a věnovat tomu pozornost, když ji můžu věnovat třeba rodině nebo svým kamarádům. Samozřejmě informace se k člověku dostanou, tomu není úniku, ale že bych se tím ve volném čase zabýval, to ne. Je spousta lidí, kteří jsou v tom vzdělanější a mají víc informací než já. Myslím si, že ne každý člověk musí mít názor na všechno.

Na vážnější snímek potřebuju získat víc zkušeností

Myslíš si, že v dnešním mainstreamovém umění je prostor pro kreativitu nebo se spíš tvoří podle nějaké šablony?

Záleží, o jaké umění se jedná. Prostor pro kreativitu určitě je, minimálně v hudbě, kterou může dělat každý doma. Stáhneš si program, koupíš nějaký základní mikrofon. Co se týká rapu, tak ten opravdu bude přístupný pro spoustu lidí, nejsou tam velké bariéry. Naopak třeba ve filmu jsou bariéry dost velké a opravdu ty lidi kreativitu málokdy prosadí, aby to bylo čistě tak, jak to dělat chtějí. Proto se tady točí tolik romantických komedií, protože je to žánr, o kterém si lidé myslí, že jim vydělá peníze. A taky je často asi vydělá. Spíše se sází na jistotu, než že by se točily nějaké rizikovější nebo žánrové věci. Dřív to nebylo tak jako dnes. Bohužel sehnat peníze na film není sranda. Podpora od státu není moc velká, filmoví debutanti to mají opravdu složité.

Díky tomu, že jsem měl za sebou fanouškovskou základnu z mých ostatních činností, tak jsem nešel úplně do tmy, ale i tak to byl boj. Samozřejmě každý si může teoreticky točit. Člověk může vzít telefon a natočit si na něj film, dát na Youtube, cesty jsou různé. Ale klasický postup, kdy je potřeba oslovit klasické filmové producenty a žádat o grant, to je boj.

Máš nějakého režiséra, který je tvůj vzor, kterým ses inspiroval?

Mám své oblíbené režiséry. Inspirací je pro mě Kevin Smith, americký nezávislý režisér a jeho filmy Clerks, Mall Rats, takové hodně nezávislé a vtipné filmy o partách kamarádů. To si myslím, že je asi nejpodobnější. Ale nemám vyloženě vzor jako člověk míval, když mu bylo patnáct. Teď mám spíš inspirace.

Má na tebe vliv i to, co jsi sledoval dřív nebo to, co sleduješ teď?

Je to tak, jak říkáš, člověk to nasává všechno dohromady a pak si z toho sám něco vezme. Můj první film Deprivační staniol byl hodně inspirovaný filmem Pí od Aronofského. Měl jsem také rád Lynche, to tam bylo taky znát. Pak už to byly snímky Život není krásný a Pomsta, to už je takový možná můj žánr.

Takhle tedy vzniknul Řezníkův unikátní žánr?

Ano. Ale určitě bych se později cítil i na nějaký vážnější horor nebo něco takového. Ještě si potřebuju trošku osahat filmové řemeslo s velkým štábem. K tomu jsem se dostal teď poprvé s filmem Party Hard a člověk se v tom musí trošku zorientovat. Na vážnější snímek potřebuju ještě získat víc zkušeností.

Jak vypadá tvůj proces psaní scénáře?

Není to tak, že bych sednul k čisté stránce a začal psát, většinou příběh nejdřív promýšlím. Udělám si jednoduchou kostru, kdy se co stane, jaké zlomové okamžiky v ději budou, a pak už začínám psát chronologicky. Tím pádem tam někdy vyvstanou nové situace, nové příběhové linky, protože to pak trošku žije vlastním životem. Rozešlu to pár známým, spolupracovníkům, abych měl nějaké zpětné vazby. Potom třeba udělám další verzi toho scénáře. Teď mám rozepsaný nový film, kde jsem na třetí verzi scénáře. Vím, že určitě bude ještě čtvrtá a pátá verze, ale už teď jsem spokojený a nějak se to dotahuje.

Když ses nedostal na FAMU, vzdělával ses potom nějak v psaní scénářů sám?

Jsem vyloženě samouk. Práci na scénářích jsem se učil sám, ale nikdy jsem nebyl na žádném kurzu, nikdy jsem nesledoval žádné online lekce. Psal jsem pocitově a vždycky to fungovalo. Když jsem pak svůj filmový scénář poslal lidem přímo z branže, vzali ho.

Momentálně máš tři verze scénáře nového filmu. Mohl bys o něm čtenářům něco málo říct?

Nejde vyloženě o pokračování dua filmů Party hard, ale je to ze stejného prostředí. Jsou tam nějaké postavy, které se v těchto filmech objevily, je to stejná komedie, ale nový příběh. Můžu prozradit, že hlavní hrdina je absolventem VŠE.

Není to tak, že sis napsal film o sobě?

Ne, není. Jde o to, že absolvent VŠE se dostává do startupu na severu Čech, do mého prostředí Šluknovského výběžku a spřáhne se tam s vařiči pervitinu.

Takže můžeme očekávat nějaké reference na VŠE? Objeví se ve filmu nějací kantoři?

Ne vyloženě na události, ty jdou spíše mimo mě, ale určitě na nějaké znalosti. Všechno je fikce. Nikdo se nemusí obávat.

 

Foto: archiv Martina Pohla

Mohlo by tě zajímat: