„Žižkovský tygr“ Marek Vašátko: Švédsko sice nebyla první volba, ale díky běžkám mě moc lákalo

15. 11. 2024 | | Rozhovory, Sport, Studentský život marek vašátko

Marek Vašátko je studentem Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Aktuálně studuje navazující magisterské studium Managementu na Fakultě podnikohospodářské (FPH). Marek díky svým podhorským kořenům nahlédl do světa běžeckého lyžování, kde se zapsal do historie, když vyhrál zlato na juniorském Mistrovství České republiky v roce 2019. Zmíněné vítězství bylo o to sladší, že zde zvládl porazil i Mathiase Vacka, jež je v nynější době profesionální cyklista týmu Lidl-Trek a obsadil dvakrát stříbrnou pozici v etapách na letošní Vueltě. Bývalý juniorský mistr republiky se nyní už závodně sportu nevěnuje, ale stále je jeho velkým koníčkem. V rozhovoru se svěřil nejen se svou sportovní částí života, ale podělil se s námi také o zážitky z Erasmu.

Jak ses dostal k běhu na lyžích na závodní úrovni?

Od malinka jsem se sportu věnoval, nejprve to byl fotbal a potom jsem se časem i díky tomu, že jsem z Orlických hor, dostal právě k běžkám. Líbila se mi především různorodost toho sportu. V létě jsem jezdil na kole, běhal a občas vložil nějaký ten fotbal. Jezdili jsme i na vodácké soustředění, což jsou vzpomínky, které už člověku nikdo nevezme.

Byl jsi talentem od narození nebo za tvým mistrovským titulem stojí spíš práce a dřina?

Abych nelhal, začátky nebyly úplně jednoduché. Začal jsem s běžkami celkem pozdě, kdy už ostatní měli náskok. Od začátku jsem se musel prokousávat výsledkovou listinou směrem vzhůru. Postupně během pěti let jsem se dostal na špičku v krajských soutěžích, což když přišlo na republikové soutěže stačilo tak na top 10. Moje přirozená touha ve všech ohledech je se zlepšovat. Chtělo to spoustu práce a tréninků, až si to jednou sedlo a cinklo to tam. Díky tomuhle úspěchu jsem se podíval i na reprezentační akce třeba do Švýcarska.

Marek Vašátko při závodu v běhu na lyžích

Co tě vedlo k rozhodnutí, že zanecháš závodní kariéry?

Velký zlom v závodění se stal v covidu, kdy veškeré závodění utichlo a měl jsem jen pár závodů v sezóně. Do toho jsem měl zdravotní problémy, natržené vazy v koleni, kdy jsem cítil, že by hlava chtěla víc, ale tělo vždycky řeklo dost. S přechodem na vysokou školu jsem pochopil, že se sportem chci dál převážně bavit a zaměřit se více na pracovní kariéru a rozvíjet svůj potenciál více na akademické úrovni než v té sportovní, kde mě limitovala zranění.

Zasteskne se ti někdy po běžkách?

Na běžky jsem pořád nezanevřel. Stále jsou mou velkou vášní. V létě je nahradí kolo nebo kolečkové lyže, na kterých jezdím i tady po Stromovce a podél Vltavy, kde to mám blízko z koleje. Dokonce v rámci VŠE máme zájmový spolek, říkáme si ”Žižkovský tygři”. Se studenty nebo bývalými studenty VŠE, kteří jsou nadšenci do běžek stejně jako já, se scházíme a podnikáme společné aktivity. Ať už to jsou výjezdy na závody na běžkách, akce na silničních kolech, víkendové vyjížďky na kolečkových lyžích nebo společný trénink. Je to super nemuset sportovat sám a mít super partu, do které se v nynější době přidávají i studenti jiných vysokých škol, např. Univerzity Karlovy (UK) nebo Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP).

Erasmus jsem si vybíral, aby tam byl opravdu sníh

Proč sis vybral zrovna VŠE? Měl jsi i nějaká jiná zadní vrátka?

Měl jsem dané, že chci do Prahy. Má to jeden prostý důvod a to, že tu vidím možnosti rozvoje a budoucí práce. Těšil jsem se na osamostatnění. Uvažoval jsem i o Fakultě tělovýchovy a sportu (FTVS), kde jsem sport chtěl kombinoval s učitelstvím zeměpisu, což by byla věc, co by mě taky bavila. Po konzultaci s kamarády a rodiči vyhrála VŠE kvůli lepším budoucím možnostem a uplatnění. Když jsem přemýšlel o fakultě, líbila se mi i Fakulta mezinárodních vztahů. Mezinárodní obchod mě lákal, ale nemyslím si, že bych byl úplný talent na jazyky, takže jsem se rozhodl pro Podnikohospodářskou.

Bude z tebe další podnikatel, který vystudoval VŠE nebo se vidíš v jiném odvětví?

Nejvíc mě láká soukromý sektor. Kde se vidím? Vzhledem k předchozím pracovním zkušenostem, kde se pohybuji v obchodě, přemýšlím, že se přihlásím na vedlejší specializaci sales management. Líbí se mi interakce obchodník – zákazník. Podnikání se do budoucna nebráním, pokud mě napadne něco, co by dávalo smysl. Ale nejdřív chci získat zkušenosti.

Naše škola nabízí spousty nabídek na Erasmus jak na bakalářském studiu, tak i na magisterském. Ty si tuto možnost využil a dostal ses díky tomu na sever Švédska. Byla návštěva Švédska tvou jasnou volbou?

Na Erasmu jsem byl na bakaláři v pátém semestru. Jako skoro každý jsem prioritizoval v přihlášce jižnější země v Evropě, Španělsko, Portugalsko, někam víc do tepla, se ohřát. Záchrannou možnost jsem si dal Skandinávii. Vždycky mě fascinovala díky mému volnočasovému zájmu, takže jsem se jí rozhodně nebránil. Univerzity jsem tam pak vybíral tak, aby tam byl opravdu sníh, abych si tam mohl užít zimní radovánky. Když už zima, tak pořádná a to se povedlo úplně na výbornou.

Jací jsou Švédové hostitelé? Jsou nějaké věci, kterými se od nás výrazně liší?

Co jsem opravdu nečekal je nastavení lidí k cizincům. Ani jednou se mi nestalo, že bych o něco požádal a někdo mě odmítnul. Lidi tam pro tebe udělají i něco navíc, co bys nečekal, přičemž tady v Česku by se mi mnohdy protistrana vysmála. Jejich nevýhodou je chladnost, co se týče navazování vztahů a přátelství. Trvá jim poměrně dlouho začít někomu důvěřovat a budovat s ním přátelství. Staví mezi sebou často bariéry. Asi je to tím chladem. Přesto se mi povedlo navázat skvělé kamarádství s místním, se kterým jsme pořád v kontaktu. Hodně mě také zaujalo, že jsou k sobě Švédi hodně kritičtí. Třeba v ohledu na imigranty, oni vidí chybu u sebe, že je nedokáží začlenit. Mají na to opačný pohled než my Češi. Všichni tam vnímají svou velkou odpovědnost za studium. Přistupují k tomu zodpovědně a chodí se učit do školy průběžně, ne jako my, že se naučíme jen na test a zbytek času to neřešíme.

Švédština je velmi specifický jazyk, který nemá moc obdob. Měl jsi nějaké základy tohoto jazyka?

Trošku lituju toho, že jsem základy švédštiny neměl než jsem tam jel. Dozvěděl jsem se to celkem pozdě, že tam pojedu, a neměl jsem možnost si zapsat předmět Základy švédštiny, který naše škola nabízí. Snažil jsem se rychle adaptovat a časem jsem se základy naučil. Překvapivě většina Švédů, včetně důchodců, mají skvělou úroveň angličtiny. Je to dané tím, že v zahraničních filmech nepoužívají dabing a mají všechno s titulky.

Pokud je do mínus 10-15 stupňů, všichni tam jezdí na kole

Projel ses na běžkách i v pořádné Skandinávské zimě?

Určitě. Jeden ze zajímavých konceptů, co jsem tam našel, byla půjčovna veškerého sportovního vybavení zadarmo. Stačilo jim jméno, email a bydliště a mohl sis na dva týdny půjčit libovolné množství vybavení. Toho jsem hodně využíval po celou dobu pobytu. Daly se tam najít i super kousky po bývalých závodnících. Sníh tam byl od začátku listopadu až do půlky ledna, kdy jsem odjížděl. Upravené běžkařské stopy 500 m od baráku taky v Česku tolik nevidíme. Na severu Švédska, kde jsem byl, bylo hodně náročné kolem vánočního času fungovat, když máte sotva dvě hodiny světla přes den. Je to hodně těžší na psychiku, ale pohled na polární záři za to stojí. Když máte týden v kuse mínus 30 stupňů, tak aktivita venku upadá a přestanou jezdit autobusy. Pokud je do mínus 10 – 15 stupňů, tak tam všichni standardně jezdí na kole. I my “erasmáci” jsme to od nich okoukali. Stačí nezanedbat oblečení a cesta kolem dvou až tří kilometrů se dá. Lidé jsou tam zvyklý. Občas někdo přijel do školy na běžkách.

Severská zima v přímé ukázce, když Marek déle pobýval venku

Jak náročné pro tebe bylo skloubit studium a cestování? Přeci jen, když už je člověk v cizí zemi, tak chce něco poznat a vidět, nejen ležet v knížkách.

Snažil jsem se věnovat té švédštině každý den alespoň půl hodiny. Marketing jsem znal z VŠE, takže to bylo v pohodě. Manažerské účetnictví je náročný předmět už tady, o to těžší to bylo v angličtině. Ale dalo se to v pohodě kombinovat s výlety a akcemi, co jsme si naplánovali. Člověk si to musí naplánovat, vědět důležité termíny, ale učitelé vás na týden až dva uvolní a vyjdou vám vstříc, protože chápou, že tam nejedete jen za školou. Běželi jsme třeba s kamarády Stockholmský půlmaraton, což byla akce na víkend. Na týden jsme jeli s partou na Lofoty, kde máte nádherné scenérie hor vyrůstajících přímo z moře, nedotčená příroda a rybářské vesnice. V létě tam člověk může téměř začít polární den.

Je zkouškové ve Švédsku rozdílné od našeho na VŠE? Měl jsi po návratu nějaký problém s pokračováním ve studiu?

Bylo to různé. Byli jsme tam tři z VŠE, každý z jiné fakulty. Kluci odjížděli už před Vánocemi. Jejich zkouška se skládala z odevzdání půlročního projektu, na kterém tam pracovali, ten mohli odevzdat už z Česka. Mě v lednu čekala zkouška z manažerského účetnictví, která nebyla jednoduchá, musel jsem se intenzivně připravovat. Zkouška byla oproti naší v Čechách mnohem rozsáhlejší a delší. Nebylo to odpovědět na A, B, C nebo D, ale obsahovala i příklady a vlastní úvahy na danou problematiku. Škola mi vyšla hrozně moc vstříc a uznala mi všechny kredity, třeba i povinný předmět.

Marek Vašátko a jeho kolegové z VŠE na univerzitě v Umeå

Odvezl sis ze Švédska nějaký speciální zvyk?

Snažil jsem se zůstat přes prázdniny, kdy jsem měl více času, u studia švédštiny. Líbilo se mi, že Švédi mají takové životní motto si nestěžovat a být spokojený s tím, co člověk má. Ne, že bych si nestěžoval, stěžuju si často na hodně věcí, ale naučilo mě to být víc spokojený s tím, co mám a vážit si více toho, co mám.

zdroj fotek: archiv Marka Vašátka

Mohlo by tě zajímat: