Machková: Svému nástupci nechci nechat resty

29. 3. 2022 | | Tuesday Talks Machková

K příležitosti končícího mandátu rektorky Vysoké školy ekonomické (VŠE) vám přinášíme rozhovor, který vyšel v listopadovém tištěném čísle v roce 2021.

Na VŠE začínala jako vyučující na Katedře ekonomiky a řízení zahraničního obchodu v roce 1981 a  její první zvolení do funkce rektorky v roce 2014 provázela napjatá atmosféra. Přesto svůj post Hana Machková o čtyři roky později obhájila a na začátku příštího roku tak vyčerpá maximální délku, kterou stanovy školy dovolují. Za své působení v čele Vysoké školy ekonomické se potýkala s poklesem počtu studentů, distanční výukou, nebo různými skandály. Jak na osm let v pozici rektorky vzpomíná, co jí funkce dala, co považuje za svůj největší úspěch a mnoho dalšího se dozvíte v následujícím rozhovoru. 

Vaše druhé, poslední funkční období na pozici rektorky se chýlí ke konci. Co byste během něj ještě chtěla stihnout?

Ještě budeme mít hodně práce s projekty, které běží. Právě teď pracujeme na žádosti o zahájení poslední fáze akreditace AACSB (Associtaion to Advance Collegiate Schools of Business, pozn. red.), která musí obsahovat celou řadu údajů o škole a musíme určit data, kdy se na VŠE uskuteční Peer Review, tedy osobní návštěva hodnotitelů. Musíme předložit Plán realizace Strategického záměru VŠE pro rok 2022, připravit rozpočet pro rok 2022, vypracovat Zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností za poslední čtyři roky atp. Nechtěla bych svému nástupci nechat žádné „resty“, budu se snažit, aby měl co nejlepší podmínky pro zahájení svého funkčního období.

Jaké máte plány po něm? Budete se dál angažovat v dění na VŠE?

Na VŠE zůstanu, vrátím se na Katedru mezinárodního podnikání na Fakultě mezinárodních vztahů (FMV) a budu se i nadále věnovat Francouzsko-českému institutu řízení v pozici ředitelky. Budu se jistě angažovat v oblasti internacionalizace. S ukončením mandátu mi nekončí členství ve výkonných výborech mezinárodních organizací, takže budu i nadále členkou boardu EIASM, budu předsedat International Advisory Boardu iaelyon, school of management a budu pracovat jako členka IAB WU Vienna. Pokud bude mít nové vedení zájem, ráda budu pomáhat s dokončením akreditace AACSB.

Co Vás ve funkci nejvíce překvapilo?

Zažila jsem spíše příjemná překvapení. Když jsem byla 24. února 2014 ve velmi rozjitřené atmosféře zvolena rektorkou, neměla jsem ze svého zvolení moc velkou radost. Na podzim 2013 totiž neúspěšně proběhla dvě kola rektorských voleb a já jsem byla již od 1.února 2014 jmenována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT) administrativně do čela VŠE, konkrétně jako statutární zástupce bývalého rektora. Být nikým nezvolenou provizorní rektorkou nebylo nic příjemného, a proto jsem se rozhodla kandidovat. Mou hlavní motivací bylo vyřešit patovou situaci v atmosféře, kdy se v médiích objevovaly články typu „špinavý boj o rektora VŠE“. 

Tehdy jsem si řekla, že když už funkci musím vykonávat, tak se pokusím nabídnout vlastní řešení. Samozřejmě jsem se o svém záměru kandidovat na funkci rektorky radila s některými kolegy. Tehdy mi emeritní rektor z Université Catholique de Louvain řekl, že nemám váhat, protože funkce rektora dává možnost realizovat strategické projekty s týmem lidí, které si rektor sám vybere. Osobně celý život věřím v týmovou práci, práce s lidmi mě baví a baví mě vymýšlet nové projekty. Mým největším překvapením tedy bylo, že měl pan profesor Semal pravdu. 

Funkce rektora není lehká, ale je zajímavá, tvůrčí a já jsem měla opravdové štěstí na nejbližší spolupracovníky. Podařilo se mi sestavit tým, který dobře fungoval i v krizových situacích. A velký dík patří děkanům všech šesti fakult, kteří spolupracují a jsou schopni a ochotni se na důležitých strategických rozhodnutích domluvit.

Časopis Forbes Vás několikrát zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka. Máte Vy sama pocit, že jste ze své funkce ovlivňovala dění v ČR?

Neskromně ten pocit trochu mám. Jsem aktivní členkou České konference rektorů a myslím si, že jsme s kolegy dokázali ovlivnit řadu věcí ve prospěch českého vysokého školství, například jsme ovlivnili do značné míry novelu zákona o vysokých školách. V roce 2014 jsem byla jedinou ženou v čele veřejné vysoké školy, dnes jsme čtyři rektorky, a i na Univerzitě Karlově kandiduje žena. Možná můj příklad přispěl k tomu, že se ženy nebojí kandidovat. Jsem také členkou řady odborných grémií a zastupovala jsem ČR ve výkonné radě EUA, takže jsem přenášela zahraniční zkušenosti do prostředí českého vysokého školství.

Na co z věcí, které jste ve funkci dokázala či zavedla, jste nejvíce hrdá?

Určitě je to získání Institucionální akreditace na 10 let, dokončení třetí fáze akreditačního procesu AACSB a posílení dobrého jména VŠE v mezinárodních žebříčcích (například jsme se posunuli ze 75. místa v roce 2013 na 50. místo v hodnocení FT European Business School Ranking). Mám radost z xPORTu (podnikatelský akcelerátor VŠE, pozn. red.), z modernizace kolejí na Jarově a nových krásných sportovišť pro studenty, ale i z toho, že jsme zrekonstruovali prostory a otevřeli předškolní oddělení mateřské školy.

Měla jsem také velké štěstí, že ve druhém funkčním období docházelo ke každoročnímu nárůstu rozpočtu. Mohli jsme tak společně realizovat naši strategii „od kvantity ke kvalitě“. Během mých funkčních období došlo k výraznému poklesu počtu studentů, ale počet učitelů zůstal stejný. Každoročně rostla průměrná mzda a celkem čtyřikrát jsme zvyšovali tarify. Snažili jsme se poskytnout všem učitelům moderní zázemí a těm, kteří se snaží, i odpovídající finanční ohodnocení.

Je něco, co byste zpětně udělala jinak?

Těžká otázka! Možná jsem mohla udělat některé personální změny dříve, ale teď jsem si jistá, že předám nástupci personálně dobře zajištěný rektorát i kvestorát. 

Na VŠE je poměrně vysoká míra autonomie fakult. Jak zpětně toto rozdělení hodnotíte? Byly případy, kdy jste měla nutkání zasáhnout, ale kompetence v dané záležitosti připadala na děkana?

Nejen na VŠE, ale na všech českých veřejných vysokých školách mají fakulty velkou autonomii danou zákonem o vysokých školách. Je to věc, o které se stále vedou diskuze, protože rektor nemá dle názoru mnohých dostatečné pravomoci, ale nese velkou míru zodpovědnosti. Vzhledem k tomu, že jsou pravomoci dané zákonem a mým názorem je, že „kdo zodpovídá, rozhoduje“, neměla jsem se současným stavem velký problém. 

Jak jsem již konstatovala, měla jsem na děkany štěstí, všichni – bez výjimky – spolupracovali. Samozřejmě jsme občas měli neshody, někdy došlo i na ostřejší názorové výměny, ale vždy jsem je řešila tak, že jsem si příslušného pana děkana pozvala na osobní jednání a problémy jsme řešili společně. 

VŠE je specifická velkou provázaností fakult, pět fakult sdílí společné prostory, máme společná obslužná pracoviště, jednotný InSIS. Jsem alergická na dělení „my a oni“. Vedení školy musí spolupracovat s fakultami a je i v zájmu fakult, aby spolupracovaly s vedením školy i navzájem. Vždyť i veřejnost a zaměstnavatelé vnímají VŠE jako celek a naši absolventi sami sebe pokládají spíše za absolventy VŠE než za absolventy jednotlivých fakult. Takže jsem kompetence děkanů respektovala a konflikty jsme neřešili veřejně.

Máte nějaké doporučení pro Vaši nástupkyni či nástupce?  

Své nástupkyni či nástupci budu hlavně držet palce, nebude to mít lehké, protože se obávám, že doba, kdy nám každoročně stoupal rozpočet, brzy skončí. Navíc proběhnou i volby děkanů na čtyřech fakultách, takže změn bude v roce 2022 opravdu hodně. Věřím, že Akademický senát VŠE vybere dobrého rektora a že VŠE učiní, v souladu se svým mottem, „krok správným směrem“.

Foto: redakce iList

Mohlo by tě zajímat: