Lidi na ulici ode mne čekají, že změním celý systém
RozhovoryMladou poslankyni za Věci veřejné Lenku Andrýsovou (26) od ostatních
poslanců odlišují nejen blond vlasy. Svou funkci ve sněmovně bere vážně.
Uvědomuje si, že je v politice nesmírně důležitá komunikace.
Na VŠE ses po stáži v Americe vrátila a studuješ jako doktorand
dále. Proč?
Po návratu jsem si našla práci, ale uvědomila jsem si, že potřebuji více
informací, že se chci dále vzdělávat. Když jsem chodila do práce a
dělala denně prakticky podobné činnosti, cítila jsem, že mě to neposouvá
nikam dál. Chtěla jsem změnu a škola pro to byla ideální.
A teď musíš skloubit práci poslankyně se školou. Jde
to?
Právě moc ne. Jsem člověk, který chce věci dělat pořádně. A když
chci pracovat pořádně, chci tomu dát maximum. Moje práce je o tom, že
těch úkolů existuje tisíckrát víc, než jsem schopna zvládnout. Proto
jsem se rozhodla studium přerušit. Do školy bych se ale chtěla vrátit,
protože mě to strašně baví. Dokonce ještě učím nějaké předměty
o občanské společnosti.
Jiní poslanci, kteří třeba podnikají, souběh aktivit očividně
zvládají.
To záleží na přístupu člověka. Pokud má kolem sebe dobrý tým a může
svoji práci potom přesunout na ostatní, jde to. Já jsem v té fázi, kdy se
lidé obrací na mě a já se tím chci zabývat, chci to dotáhnout do konce.
Mohla bych zároveň studovat a zároveň pracovat, ale já jsem se svobodně
rozhodla sto procentně věnovat poslanecké práci.
Nevypadají pak vedle tebe ostatní poslanci tak, že svoji práci ve
sněmovně šidí?
Je to na jejich svědomí. Někdy ty dvě práce mohou mít i pozitivní
aspekty. Třeba tehdy, když je člověk například poslanec a hejtman a
dokáže promítnout starosti z funkce do sněmovny a dokáže se vyjádřit ke
konkrétním návrhům.
Není to spíš střet zájmů?
To může být, ale obecně jsou poslanci povinni jej nahlásit.
Ale nahlašují se dobrovolně.
Správně by ten zákon měl být vymahatelný, ale bohužel jsou v něm díry,
takže to občas nefunguje. Úprava se plánuje. Je to jeden z 58 bodů
protikorupční strategie.
Jaký máš jako jeden z 200 poslanců vliv?
Můžu měnit maličkosti, ne koncepce. Lidi na ulici ode mne čekají, že
změním celý systém. Bohužel to není v mých silách. Já se můžu
soustředit na tři vybrané otázky a pomáhat v individuálních
případech.
Jak moc se lišila tvá očekávání a pak samotná realita
poslaneckého života?
Dříve jsem byla vůči poslancům hodně kritická. Nechápala jsem
například, jak si mohou při jednání číst Blesk a nevěnovat pozornost
tomu, kdo mluví. Ale teď, když už jsem v tom politickém procesu, chápu,
že ten člověk už to může na plénu slyšet třeba potřetí, protože to
probírali na výboru nebo i dalších fórech.
Poslanci si čtou Blesk?
Teď už to díky počítačům nejde vidět. Já bych to ale tolik
nepodceňovala. Blesk čte nejvíc lidí a ty potřebuješ vědět, co si lidé
myslí, abys jim byla schopna věci lépe vysvětlit.
Znáš obsah každého zákona, o kterém hlasuješ?
Když zvedám ruku, vím proč. Klubový zpravodaj dává doporučující
stanovisko, které mohu zohlednit. Já zpravidla věřím svým kolegům a
hlasuji podle jejich doporučení.
Zažila jsi už nějakou alkoholovou party v poslaneckém
bufetu?
Ona nějaká byla? Tak na tu mě nepozvali. Pro zajímavost jen dodám, že
jeden novinář mi říkal, že jakmile má někdo na stole džus, není to
jenom džus, ale džus s vodkou. I když já si nedávno džus kupovala, ale
měla jsem tam skutečně jen nealko.
Co si myslíš o zneužívání poslaneckých náhrad?
Já náhrady nezneužívám. V poslanecké sněmovně se vede diskuze, že by
se tento systém zreformoval. Vytvoří se jeden paušální balíček a ten by
byl na provozní náklady a bylo by na poslanci, jak to využije. Bylo by to
podle mne méně zneužitelné.
Jsou poslanci vůbec spokojení se svými platy?
Z lavic některých poslanců zaznívá, že by si představovali vyšší
plat. I když ale hovoříme o tom, že se má ve státě šetřit, zvýšení
platů je pro mne akceptovatelné. Otázkou je, jestli je ten plat motivační
i pro lidi, kteří jsou úspěšní v byznysu. Nicméně hlavní motivace
nemůže být finanční, musí to být o přesvědčení toho člověka. Je
ale správné, že poslanci mají vyšší platy.
A jsou podle tebe ty platy poslanců dostatečné na to, aby neměli
tendenci chovat se korupčně?
Výše platu s korupcí nesouvisí. Člověk může mít miliony na účtu a
stejně bude náchylný ke korupci, protože chce ještě víc.
Kdy ses rozhodla přidat k nějaké politické straně?
Já jsem nechtěla vstoupit do strany. Chtěla jsem dělat politiku. Chtěla
jsem měnit věci, které mi vadily. Pamatuji si, že ještě na gymnáziu mi
například vadil nepořádek kolem cest. Cítila jsem, že s tím musím něco
dělat. Nakonec se to od problematiky nepořádku kolem cest přesunulo
k nepořádku ve státě.
Proč jsi tedy vstoupila do Věcí veřejných (VV)?
Přála jsem si být politicky aktivní. Když jsem byla na stáži v Senátu,
rozhlížela jsem se po politických stranách. Musím říct, že ty velké
strany mi nepřišly tak otevřené. Navíc se s nimi spojovaly různé kauzy.
Shodou okolností jsem později narazila na Věci veřejné. Tehdy ještě byly
komunální stranou a tvořily si celorepublikový program. Já jsem se do té
tvorby zapojila a to mě přitáhlo. To, že jsem členkou strany, pro mě
znamená, že souhlasím s programem, který ta strana má a chci jej
prosazovat ve volených politických funkcích.
Nečekaný úspěch VV ve volbách tě raketově vynesl nahoru.
Chybí ti ale politické zkušenosti.
Ono to má své plusy i mínusy. Plusem je, že jsem nezkažená politikou.
Mínusem je to, že jsem neprošla krůček po krůčku komunální a krajskou
politikou. Tento deficit se snažím nahradit tím, že navštěvuji starosty
v Olomouckém kraji.
Po každých volbách vyšlou lidé do parlamentu novou politickou
stranu, která je ale zklame a podruhé už důvěru nedostane. Skončí VV
stejně jako Unie svobody či Strana zelených?
Chceme řešit problémy, které tady jsou. Věříme v to, že naše řešení
se bude lidem v dlouhodobém horizontu líbit. Nechávám zcela na voličích,
aby po těch čtyřech letech zhodnotili, zda jsme pozitivním aspektem
v české politice a zda jsme pro ně udělali něco užitečného.
To, co se lidem líbí a co je potřeba, je ale podstatný
rozdíl.
Já zastupuji občany. Musím do jisté míry dělat to, co po mně chtějí.
Někdy mám ale více informací než volič a musím poslechnout sebe sama. Pak
voličům své rozhodnutí musím vysvětlit, musím s nimi komunikovat.
A pokud bych měla být kritická k vládě, právě v komunikaci s opozicí
a veřejností je značná rezerva. Já ale na rozdíl od vlády s opozicí
komunikuji (Lenka sedí ve sněmovně na pomezí mezi VV a ČSSD,
pozn. red.).
Jaký je Radek John?
Radek John je srdcař. Má svoje vize a jde za nimi. Vidím za ním konkrétní
činy, které do jisté míry kopírují náš program. A za to si
ho vážím.
Co Vít Bárta?
To je takový náš Napoleon. On je opravdu dobrý manažer, dokáže sjednat
pořádek. Je přísný, nebojí se zakřičet, ale mnohdy ukáže i svou
lidskou tvář a dokáže jednat s lidmi.
Co je pravdy na tom, že je faktickým lídrem strany místo Radka
Johna?
S tímhle nesouhlasím. Oni dva spolu samozřejmě mohou konzultovat, nicméně
rozhodovací pravomoc je na Radkovi Johnovi. On se musí rozhodnout, jestli
něco podepíše, nebo ne. Je to jeho podpis, jeho zodpovědnost.
Ovlivňují blond vlasy tvé působení v politice?
Určitě, protože kolegové si mě lépe pamatují. Vybočuji z poslaneckého
stereotypu – nejsem muž okolo padesátky. Často ale taky cítím
odsuzování právě kvůli tomu, že jsem blondýna, že jsem mladá. Já si
myslím, že v poslanecké sněmovně musí být i mladí lidé, aby tam
zazněl i jejich hlas a obavy ze života.
Jak vycházíš s ostatními mladými poslanci? Bavíte se
navzájem?
Máme dobré vztahy. Kamarádím se s lidmi mého věku i z jiných stran.
Nemám ráda takové zapřisáhlé straníky, kteří mají předsudky a nebaví
se s nikým mimo stranu. Nejde žít v krabici a nevědět, co se kolem děje.
Vzájemná komunikace je přínosná. I občané by se měli naučit cíleně
obracet na své poslance.
Za tři roky ti skončí mandát. Co potom?
Na rovinu říkám, že bych nejradši chtěla založit rodinu. Ale nejsem si
úplně jistá, jestli nebudu do poslanecké sněmovny kandidovat znovu.
Žádnou z těch cest nevylučuji. Uvažuju i o budoucnosti v byznysu.
Myslím si, že české společnosti třeba pomohu i tak, že budu vytvářet
pracovní místa.
Nahrávání ...
