Lesk a bída starého Barrandova

26. 3. 2006 | | Studentský život

Pomalu přijíždějící tramvaj tak časně z rána mě přivádí k šílenství. Je kolem osmé hodiny, klepu se zimou, jen ať už jsem vevnitř. Na Andělu nasedám na „čtrnáctku“, která mě doveze na místo. Má cílová stanice je Barrandov, který je rozdělen na dvě části, na nový a starý. Na novém není k vidění téměř nic, pokud nepočítáme luxusní byt expremiéra Grosse na Barrandovských Kaskádách.

Pomalu přijíždějící tramvaj tak časně z rána mě přivádí k šílenství. Je kolem osmé hodiny, klepu se zimou, jen ať už jsem vevnitř. Na Andělu nasedám na „čtrnáctku“, která mě doveze na místo. Má cílová stanice je Barrandov, který je rozdělen na dvě části, na nový a starý. Na novém není k vidění téměř nic, pokud nepočítáme luxusní byt expremiéra Grosse na Barrandovských Kaskádách.

Vydávám se proto do starého Barrandova. Ze stanice Geologická stačí jen podejít magistrálu a pokud si odmyslíte hluk projíždějících kamionů, najednou se před vámi rozprostře úplně jiný svět. Barrandov dostal jméno po francouzském paleontologovi Joachimovi Barrandovi. Kdysi býval bezvýznamnou vesnicí za Prahou, ale situace se ve třicátých letech minulého století změnila. Otec bývalého prezidenta Václava Havla, inženýr Václav Havel, se nechal inspirovat Kalifornií a rozhodl se na kopci vystavět luxusní čtvrť. A byl to jeho bratr Miloš, který zahrnul do těchto plánů i filmové ateliéry. Ve své době to bylo u nás jediné místo, kde mohl vzniknout zvukový film. Podrobné plány celého území vypracoval architekt Max Urban, který zaměřil svou tvorbu na funkcionalismus. Tento směr se vyznačuje strohostí a účelností, ostrými liniemi a nízkým zábradlím. Rychlost výstavby ateliérů byla úchvatná, v listopadu roku 1931 byl položen základní kámen a první film se zde začal točit už v lednu 1933.

Já, spolu se svým průvodcem, rodilým Barrandovanem, začínáme právě u filmových ateliérů. Tento rozsáhlý komplex natáčecích studií můžeme však sledovat jen zpoza plotu. Po chvíli dojdeme před hlavní budovu, která je symbolem Barrandovských ateliérů. Je to také funkcionalistická stavba s věží uprostřed, na níž plápolá česká a po stranách anglická a americká vlajka (to asi abychom věděli, že i oni zde natáčejí). Loudavým krokem scházíme z kopce. Stavba drahých rezidencí s nádherným výhledem na Prahu hned vedle ateliérů, bude co nevidět dokončena. Ostatně, každý dům na starém Barrandově má skvostný výhled, ať už na tiše proudící Vltavu, nebo na Jižní Město v dálce.

Ulice Filmařská je lemovaná jehličnany, ptáci nám prozpěvují nad hlavami a zvuk magistrály se pomalu ztrácí. Míjíme bílý dům, který kdysi patřil Adině Mandlové, a jak se posléze dozvídám, teď říká pane rodině Šmuclerově. Když se cesta začíná líně kroutit, všimneme si opuštěné budovy a jejího zanedbaného okolí. Budova ční nad skálou a i když je značně zanedbaná, lze z ní vyčíst, že kdysi zářila luxusem a lákala mnoho lidí k návštěvě. Jsou to Barrandovské terasy. Byly zde vystavěny jako restaurace pro nejvyšší vrstvy, přesto jí neodolalo i mnoho běžných Pražanů. Za den číšníci obsloužili i tři tisíce zákazníků. Mezi občasné hosty se řadil i první prezident Tomáš G. Masaryk. K terasám patřil také bazén, který byl vytesán přímo ve skále, ale bohužel se nedochval. Z proslulého baru Trilobit, který byl součástí teras, a ve kterém se za první republiky flámovalo až do pěti do rána, zbylo jen pár ohořelých trámů. V roce 2001 zcela shořel kvůli bezdomovcům, kteří prostor po delší dobu obývali.

Myslím si, že Barrandovské terasy mají dobu své největší slávy už dávno za sebou. V poslední době se objevila zpráva, že by je chtěla jejich současná majitelka Dagmar Havlová opravit a znova jim dodat onen lesk krásy a luxusu, který ztratily. Po dlouhých tahanicích s památkáři se dokonce dohodli na plánu přestavby, tento plán i sestavili, nakreslili a sumu opravy vyčíslili na 500 milionů korun. Dagmar Havlová zatím nemůže najít investory, kteří by tuto opravu zaplatili.Takže to vypadá, ze se terasy asi úplně rozpadnou dříve, než se o ně někdo pořádně postará.

Jestli vám v Praze, tak jako mně, někdy chybí nikam nespěchající pohoda, doporučuji starý Barrandov. Tam se čas opravdu zastavil, a hodí vás na chvilku do minulého století, domy z první republiky vám budou vdechovat klid. To garantuji.

Mohlo by tě zajímat: