iList.cz » Kocourkov na Národohospodářské fakultě

Kocourkov na Národohospodářské fakultě

24. 2. 2004 | Stanislav Šaroch |

Tento článek je především reakcí na výroky děkana FNH doc. Jiřího Schwarze v rozhovoru, který na iLISTu vyšel 16. února 2004. Jedna jeho část se týká i výpovědi, kterou podali v průběhu ledna všichni zatím „neukončení“ interní členové katedry hospodářské politiky včetně mé osoby s výjimkou doktora Šímy. Jednalo se o jednu ze dvou velkých oborových kateder na FNH.

Druhá oborová katedra vedená doc. Wokounem shodou okolností přibližně o týden později jednohlasně požádala vedení VŠE o vytvoření nové fakulty, na kterou by mohla přejít. Návrh měl být předán Akademickému senátu VŠE. Jeho zasedání se konalo shodou okolností 16. února – v den, kdy vyšel rozhovor s děkanem. Z fakulty ve velkém odcházejí také administrativní pracovnice, v naprosté většině z vlastní úvahy.

Výše nastíněná situace mne velmi mrzí. Mezi odcházejícími osobně znám řadu velmi schopných kolegů, kteří byli ozdobou nejen FNH, ale i VŠE. Dokládá to jak jejich zapojení do programů výuky pro zahraniční studenty, organizované na úrovni rektorátu, tak jejich z hlediska FNH vysoce nadprůměrná publikační činnost nebo oblíbenost ve studentských anketách i seznamy úspěšných absolventů, kteří se v oboru prosadili. Velmi výmluvným seznamem absolventů specializace žurnalistika, kteří dnes působí v celostátních médiích disponuje např. paní Mgr. Koubská, bývalá garantka vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika.

Jak to je s odchody učitelů

Mezi těmi, kteří „byli odejiti“, či odešli sami, jsou i profesoři, kteří aktivně vládli třemi světovými jazyky, řadu let pracovali v zahraničí např. jako ekonomičtí experti OSN a s VŠE s uvedenými přestávkami spojili svou životní dráhu (profesor Šrein, profesor Spěváček). Dalo by se tedy říci, že za svou profesní dráhu se bez komplikací dostali do kontaktu s velkou řadou děkanů, s výjimkou posledního.

Situace na fakultě bohužel znechutila i řadu mladých úspěšných kolegů, kteří vyrostli na katedře hospodářské politiky a ve výuce externě spolupracovali, zejména Dr. Tomšíka a Ing. Horskou. Poměry již dříve odradily některé další absolventy – makroanalytiky, kteří začali odmítat vystoupení na seminářích pro studenty, které jsem na FNH pořádal.

Je třeba položit si otázku, co je zdrojem velkých personálních pohybů na fakultě. Pan děkan neustále tvrdí, že je to zarytý odpor části učitelů k reformnímu programu, se kterým na fakultu přišel spolu s tím, že na fakultě vypsal výběrová řízení, která tu dříve neprobíhala (jak prohlásil pro TV Nova 3. února 2004).

Domnívám se, že o těchto tvrzeních lze s úspěchem pochybovat. Toto vysvětlení totiž za prvé vůbec neobjasňuje, proč ve velkém odcházejí administrativní pracovnice. Za druhé sám děkan přiznává v rozhovoru ze 16. února, že výběrová řízení na místa vedoucích kateder, která měl vypsat na podzim, aby funkce těchto vedoucích přešla plynule a bez přechodného období nejistot na katedrách ze starých na nově vybrané vedoucí naopak nevypsal včas!

Za třetí, pedagogičtí pracovníci výběrovými řízeními procházeli, sám jsem měl několikrát smlouvu na dobu určitou s tím, že k datu jejího ukončení jsem procházel novým řízením a podobně na tom byla většina kolegů. Výpověď jsem dal přibližně půl roku po té, co jsem na VŠE poprvé v životě získal smlouvu na dobu neurčitou a do žádného výběrového řízení jsem se tedy hlásit nemusel. Podobná situace byla i u dalších kolegů, kteří dali výpovědi.

Jeden přehmat za druhým

Podle mého názoru je důvodem personálního zemětřesení na FNH naopak řada přehmatů, kterých se vedení v průběhu posledních sedmi měsíců dopustilo a to, že o reformách spíše mluví, ale pokud se je pokouší realizovat, tak naprosto nevhodným způsobem.

Důkazem toho, že se do reforem prakticky nepokusilo zapojit stávající pedagogy fakulty je fakt, že ve vědecké radě, kterou nový děkan jmenoval, chyběli dva ze tří garantů na fakultě akreditovaných studijních oborů a hlavních specializací, což je přinejmenším neobvyklé. Velmi nízké bylo zastoupení pedagogů fakulty.

Členům rady, jejímž členem jsem jako jeden z mála stávajících pedagogů jmenován byl, vedení rozdalo na podzim návrh akreditačního spisu bakalářského oboru ekonomie, který postrádal základní zákonem vyžadované náležitosti. Aniž by byl obor jakýmkoliv kolegiem schválen a poté řádně akreditován, byla pro něj vytvořena nová katedra a to na troskách dvou stávajících kateder, které zabezpečovaly výuku povinných předmětů nejen pro fakultu, ale pro celou VŠE. O legálnosti tohoto kroku se zřejmě povedou soudní spory.

Za přinejmenším neuvážený krok nového děkana, který před svým zvolením nebyl příliš zasvěcen do vnitřního chodu VŠE a fakulty, považuji odvolání tajemnice, avizované dokonce ještě cca měsíc před nástupem nového děkana do funkce. Došlo tak k závažné diskontinuitě v chodu administrativy, která se mimo jiné projevila tím, že si nový děkanát zřejmě při malování 27. října na rektorský den sám vyhodil podstatnou část archivu fakulty umístěného v zasedací místnosti FNH. Až za komické lze v této souvislosti označit následné zoufalé hledání akreditačních spisů stávajících oborů a osočování starého vedení FNH, že spisy nepředalo. Spis by se přitom dal poměrně lehce rekonstruovat i z podkladů obsažených v informačních systémech VŠE.

Za další důkaz „úspěšných reformních snah“ je vydáváno zavedení několika nových volitelných předmětů. Skutečností je, že nové volitelné i povinné předměty byly i dříve (rozuměj za bývalého vedení) garanty studijních programů také uváděny do studijních plánů, pouze okolo toho dřívější vedení neprovozovalo takový humbuk.

Jako by fakultu řídili amatéři

Tragikomicky na mne jako insidera působí označování odcházejících učitelů za zkostnatělce nepřející reformám. Sám jsem se jako jeden z odcházejících v posledních čtyřech letech podílel na vytvoření dvou zcela nových studijních plánů, spolu s dalšími odcházejícími i neodcházejícími. Byly to vedlejší specializace Makroekonomická analýza (spolu s prof. Spěváčkem, dr. Tomšíkem a dalšími členy KHP i učiteli a vedoucími kateder z jiných fakult, neboť se jedná o průřezovou specializaci), oboru Aplikovaná environmentální ekonomie. Kromě toho jsem pracoval na kontinuálních reformách dalších studijních plánů, např. vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika a oboru Národní hospodářství.

Podobně amatérským dojmem na mne působí i poslední kroky vedení fakulty i nového vedení KHP. Na webové stránce katedry visí informace pro studenty, že aktuální rozvrh najdou v informačním systému PES. Ověřil jsem si, že to neplatí ani u některých předmětů, které ještě sám do konce března vyučuji. Čtyři externisté, kteří nastoupili na rozšířené úvazky vůbec netuší, že z nich nové vedení z každého udělalo naráz garanty pěti i více různých kurzů od bakalářského až po doktorské studium. Jména uvedená v rozvrhu v některých případech neodpovídají lidem, kteří předmět skutečně učí.

Výsledky studentské ankety, jejichž zveřejnění bylo přislíbeno počátkem ledna na webu fakulty dodnes nevisí. (Redakce obdržela článek 22. února, výsledky byly zveřejněny o den později – pozn. red.)

Co se dělo na katedře v lednu

V průběhu posledních měsíců jsem zvažoval, zda se po svém vedoucím katedry profesoru Žákovi, který opakovaně avizoval, že do dalšího konkurzu na vedoucího katedry se hlásit nebude – nemám o vedení katedry ucházet s cílem ji konsolidovat. To jsem průběžně konzultoval s interními členy katedry, u nichž jsem pro tento krok vesměs nalézal podporu. Situace se začala měnit po 5. lednu, kdy dal profesor Žák výpověď.

Děkan si následně zval k pohovorům všechny členy katedry. Na pohovor s některými z nich se opakovaně nedostavil, při pohovorech s dalšími udělal na mé kolegy velmi nedobrý dojem. Jednomu například údajně tvrdil, že mu pozdrží habilitační řízení, neboť nechce být nařčen z rychlých habilitací. Dalšímu naopak řekl, že najme na určité předměty zabezpečované katedrou tři externisty, kterým rychlé habilitace slíbil.

To vše činil bez toho, aby počkal, až bude znám nový vedoucí katedry vzešlý z konkurzu. Přitom se před svědky na schůzi katedry, kterou sám nechal svolat ještě dříve na podzim, nechal slyšet, že o personálních otázkách bude rozhodovat až nový vedoucí katedry. Toto jednání shledala skupina interních učitelů včetně mne za natolik neseriozní, že nedávalo záruku dalšího řádného chodu katedry.

S děkanem jsem se na dané téma do poslední chvíle pokoušel jednat, například po dni otevřených dveří, na který se pan děkan odvolává. V době, kdy již vypsal výběrové řízení na nové členy katedry, jsem jej informoval, že vzhledem k řadě dosavadních odchodů považuji za lepší záruku kontinuity výuky oborových předmětů navýšit úvazky mladým kolegům na katedře, než přijímat nové lidi. Dále jsem ho žádal, aby zvážil opatření, která minimalizují riziko odchodu dalších internistů.

Jeho reakce mne bohužel utvrdila v názoru, že se jádro katedry rychle rozpadne. U toho jsem nechtěl asistovat a rozhodl jsem se v této situaci dát výpověď.