Knihovna VŠE aneb „kde jsou tady EKONOMOVÉ“???
Názory, Zprávy ze školyJiž delší dobu pozoruji, že Knihovna VŠE spolu se Studovnou VŠE a Knihovnou Pavla Eislera jsou středem pozornosti studentů nejenom těsně před zkouškovým obdobím a během zkouškového období (tak, jak to mám ještě v živé paměti), ale už od prvních dnů semestru se zaplňují jak skříňky v šatně, tak i všechny možné židličky u stolků a počítačů. A tak si říkám, čím to asi bude?
Již delší dobu pozoruji, že Knihovna VŠE spolu se Studovnou VŠE a Knihovnou Pavla Eislera jsou středem pozornosti studentů nejenom těsně před zkouškovým obdobím a během zkouškového období (tak, jak to mám ještě v živé paměti), ale už od prvních dnů semestru se zaplňují jak skříňky v šatně, tak i všechny možné židličky u stolků a počítačů. A tak si říkám, čím to asi bude? Jde o důsledek stále většího počtu nově přijatých studentů, anebo se jedná o důsledek rostoucího zájmu studentů o vzdělání i mimo rušné období testů, kdy už je často pozdě, či je to pouze důsledek rostoucí kvality poskytovaných služeb, což způsobuje rostoucí popularitu knihovny (návštěvníky nejsou vždy jen studenti a učitelé VŠE)?
Z mého pohledu lze důvod častého „přelidnění“ a dlouhých front na klíček ke skřínce (s taškou a kabátem nelze do studovny vstoupit) hledat ve všech již naznačených oblastech současně. Jedná se tedy jistě také o zvýšení kvality poskytovaných služeb, kterou mohu pozorovat již od roku 1995, kdy jsem se stala studentkou VŠE. Mám na mysli nejen zelektronizování výpůjček, otevření Mediotéky a Knihovny Pavla Eislera, ale také především rozšíření prostor studovny a tím podstatné zvýšení počtu míst pro studující.
Protože nyní sama nejvíce využívám právě Studovnu VŠE, jejíž součástí je také Knihovna Pavla Eislera (obsahuje zejména studijní literaturu týkající se Evropské unie), ráda bych zhodnotila ze svého pohledu právě tyto dvě části knihovny naší školy.
Myslím si, že výběr studijního materiálu, novin a časopisů je ve studovně veliký. Přístup zejména k dennímu tisku je někdy bohužel omezen. Zejména ve „špičce“ (tzn. mimo brzké dopolední a pozdně odpolední hodiny) je neustále rozebrán, ale není problém si tato periodika přečíst druhý den, kdy už obsah není sice tak žhavý, ale informace se v nich rozhodně neztrácejí. V omezeném přístupu k nejčerstvějšímu dennímu tisku lze najít i jeden pozitivní dopad, který se týká mě osobně, ale věřím, že to není čistě jen můj případ. Nejčastěji jsou totiž rozebrány deníky, které jsou i podle všelijakých průzkumů nejčtenější v celé České republice, takže z regálu je pak větší šance získat deníky obecně méně čtené (kam patřím i já). Tím se mi naskýtá ohromná příležitost nahlédnout do novin, které jsem si nikdy nekupovala.
S časopisy je to o něco lepší. Výběr je opravdu bohatý co se týče žánrů (odborné i zábavné), jazyků (anglické, německé, ruské), ale také co se týče množství archivních výtisků, které si lze objednat ze skladu. A pokud někdo zrovna to Vámi vybrané číslo má na stole a ani ho zrovna nečte, není problém o něj na chvilku požádat. Potřebné knížky či skripta si lze najít na počítači jak ve studovně, tak v samotné knihovně pro absenční výpůjčky. Je možné si tam zároveň i zjistit tzv. status výpůjčky, tzn. kde si knihu lze půjčit a zda je možné si jí půjčit domů, popř. na jak dlouho. Toto velmi šetří čas. Dříve nebylo možné zjistit, zda kniha je na skladě či není. Student si tedy vyplnil papírek (číslo knihy, své jméno, adresu a číslo průkazky do knihovny!!!) a přitom si nebyl jist, jestli se kniha ze skladu často po 15-20minutách vynoří či ne. Dnes je nutné vyplnit jen číslo, popř. název knihy, která podle počítače právě na skladě je, a jméno s podpisem, papírek vhodit do k tomu určené krabičky a během dne či den následující si pro knihu téměř s jistotou přijít.
Samotné prostředí ve studovně je vcelku příjemné, zejména ta část, jejíž okna směřují do dvora školy. Právě v této části je jeden speciální druh studijních stolků, tzv. „kukaně“ či „kóje“. Zde je člověk trochu oddělený od okolí a někdy méně či více rušných kolegů. Druhé stolky v opačné části studovny jsou o něco „společenštější“. Studenti jsou si blíž, neboť sedí jeden vedle druhého, častěji si mezi sebou povídají, probírají nejen studijní a studované problémy a člověk, který tam třeba jen „přečkává“ pauzu v rozvrhu, má šanci se dozvědět i velmi zajímavé věci. Někdy věci velmi závažné až životně důležité. Třeba to, že se již vydávají zápisové listy (zmeškání posledního termínu odevzdání znamená hrozbu nedobrovolného opuštění ústavu), nebo že termín zapisování se na státnice je již znám a to hned zítra ráno!!!!!
Myslím si tedy, že je dobré a výhodné se někdy ve studovně uvelebit jak v části „méně společenské“, tak v části, kde je v období „špičky“ téměř tělo na těle nebo hlava na hlavě, ale o to více nových informací a kontaktů. Ono Vám někdy ani nic jiného nezbude, protože v zóně kójí se zavedl takový nešvar, se kterým nevím jak bych sama naložila. Jde o ty „studenty“, kteří si ráno zarezervují jednu z „kukaní“, po jisté chvíli se vytratí a během dne pak takto stále pendlují mezi studovnou a některými zejména občerstvovacími zařízeními „U Nata“, „Ve Zdi“, atd. Přestože se u svého stolu na pár hodin během dne objeví, většinu času je u stolu jen prázdná židle a na stole jakoby rozestudované materiály. Někdy lze zřetelně z opuštěných „kójí“ vypozorovat, na kterém stole jsou věci, ze kterých se někdo skutečně učí, a na kterém jsou věci jen tak narafičené („jen aby mi to místečko nikdo neobsadil“). Myslím, že není nijak špatné si takto rozestudované místo podržet během oběda s tím, že poté zde začnu opět studovat, ale více hodinových či delších „přestávek“ – to už není fér.
Samozřejmě bych ráda ocenila práci těch, kteří se o „naši“ studovnu starají, a také jejich pomoc všem návštěvníkům, ostříleným i těm vyplašeným. Co se však ještě týká různých zvukových kulis ve studovně, tak bych ráda zmínila rozhovory pracovníků (či spíše pracovnic) knihovny. Jejich debaty se hlavně v době, kdy je ve studovně větší ticho, linou přes celý prostor knihovny. Studenti se tak dozvídají různé zajímavosti ze života knihovnic, jiné klepy a klípky nebo že „ta mládež to zas všechno zpřeházela, no kdo to pak má dávat dohromady…“ Ke zvukovým kulisám v té méně sociální polovině studovny často v létě ještě přibude sekání trávy strunovou sekačkou, což má za následek další zajímavou „kulisu“, kterou je omamná vůně čerstvě posečené trávy linoucí se skrz pootevřená okna. Té se někdy navíc podaří se smísit s plyny z právě startující škodovky na dvoře, takže nakonec dojde k tomu, že se student zabývá stem a jednou věcí, které ani za mák nesouvisí se právě studovaným problémem. Ještě když k tomu projde kolem soustředěného studenta (soustředěné studentky) na první pohled neskutečně sympatický a přitažlivý protějšek, veškerá soustředěnost se vytrácí a nakonec je lepší si potřebné materiály okopírovat a jít studovat domů. Tam bývá takovýchto rušivých elementů obvykle méně.
Ještě na závěr bych se s Vámi chtěla podělit o nedávno (ne záměrně) vyslechnutý rozhovor dvou studentů ve studovně, kdy jeden z nich sháněl týdeník Ekonom.
„Hele, prosim tě, kde sou tady EKONOMOVÉ?“
„No tady všude, ty v…“.
Ano, jsou tam opravdu všude. Kdo však ví, jestli ekonomové, které měl jistě na mysli ten druhý, nedopadnou jako „ti Ekonomové“ v regálu na časopisy v naší studovně. Po jistém čase se z nich stávají tzv. salátová vydání („saláty“), jsou opotřebovaní, unavení a všelijak pokřivení.
Věřím, že ne a že by k tomu měla přispívat právě celá VŠE i se svojí knihovnou. Přestože v nějakém tom časopisu (nejen v Ekonomu… ale také nejen v časopisech !!!?!?!) občas chybí stránka nebo vlastně i více stránek…
Nahrávání ...
