Klenotem Gruzie jsou pohostinní lidé

9. 10. 2013 | | Cestování

„Do Gruzie? A co tam?“ To byla jedna z mnohých reakcí před naším
odjezdem. Nejčastěji jsem v takovém případě začala dotyčného
přesvědčovat o kráse a nedotčenosti kavkazských hor a autentičnosti
tamních vesnic, které ještě nepodlehly době konzumní, supermarketům a
internetu. Před odjezdem jsem ale neznala to největší lákadlo –
gruzínskou pohostinnost.

Host do domu, Bůh do domu

Ačkoliv to zní jako jedno ze rčení tety Kateřiny, pro Gruzínce platí
v méně turistických oblastech doslova. Pokud totiž budete procházet
vesnicí a někdo vás pozve k sobě domů, počítejte s tím, že nenabídne
jen pohoštění, ale i nocleh.

V případě, že se budou doma zdržovat mužští členové rodiny,
očekávejte i pořádnou pařbu. Na hosta, jeho zdraví, rodinu, město, zemi,
cestu, na přátelství, světový mír, dobré lidi, bratry a sestry, mladší
a starší, na to všechno se totiž musí během večera náležitě
připít.

Během podobného připíjení často začínají přicházet pozvánky od
dalších hostitelových přátel, kteří mají také chuť vzít si vás
k sobě domů a řádně vás pohostit. Pokud už nechcete být hoštěni a
jít dál, připravte si hodně dobré výmluvy, protože mnozí hostitelé
mají tendenci brát si podobné odmítnutí osobně, být z něho nešťastní
a někdy až agresivní.

Když se při loučení Gruzínci ještě starali, jestli máme dost jídla
na další cestu a balili nám chléb, musela jsem se zastydět. Přestože je
v Gruzii 4,5krát menší HDP na obyvatele než v České republice a mnozí
z těch, které jsme navštívili, žijí jen z toho, co vypěstují, ochotně
se dělí téměř o vše, co mají. V naší zemi, kde každému teče doma
teplá voda bez zatápění pod kotlem a kde můžeme zaskočit pro vše, co
potřebujeme, do nejbližšího supermarketu, by taková míra pohostinnosti
samozřejmostí nebyla.

Jak nejlépe po Gruzii? Stopem

Při cestování po Gruzii se musíte smířit s tím, že na některá
zajímavá místa jezdí veřejná doprava pouze občas a k některým
neexistuje spojení vůbec. Jedinou šancí pak zůstává taxi nebo zkusit jet
stopem.

Mávajícím chodcům Gruzínci většinou nemají problém zastavit. Krom
majitelů osobních automobilů, jsme se svezli třeba i s bagristou, který
nás usadil i s bagáží na lžíci svého stroje, nebo řidičem kamionu, co
měl ještě dost volného místa v prostoru své korby.

I když nebudete mluvit rusky, během jízdy často zjistíte, že nabídka
odvozu je spjata s pozváním na čaču (místní pálenku) nebo něco
dalšího. Jednou nás zastavený řidič pozval do „restaurace“ a poté
nabídl klíčky od jeho prázdného bytu v centru Tbilisi. Tam jsme dle jeho
slov mohli zůstat, jak dlouho chceme.

Stopování v horských oblastech je ale rozhodně pouze pro jedince,
kteří dokáží ovládnout svůj pud sebezáchovy. I během jízdy
v náročném kavkazském terénu plném srázů může řidič dělat
zastávky na pivo a po dopití pokračovat v cestě. V takovém případě je
dobré dodat si kuráž a pít s ním.

Foto: Petra Polášková

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: