Klasický aerobik už dneska neláká. Trhákem je tanec
Sport
Do tělocvičny ve Staré budově, která se má na několik budoucích hodin
zaplnit tancechtivými dívkami, vcházím s mírnou skepsí. Ne, že by mě
cvičení při hudbě nebavilo, ale zakořeněný odpor k otrockému
opakování a anglickému názvosloví způsobil, že jsem na klasický aerobik
zanevřela.
Nicméně jeho taneční podoby jsem si oblíbila. Proto jsem se rozhodla
dát taneční aerobikové sobotě, pořádané 16. října 2010 Centrem
tělesné výchovy a sportu (CTVS), šanci. Na programu jsou čtyři hodinové
bloky tanečního aerobiku, zumby, jazz dance a vinyása flow jógy. Lektorky
povětšinou na VŠE nejsou prvně – vedou zájmové hodiny. Já žádné
zájmové hodiny nenavštěvuji, proto netuším, čeho všeho jsou schopny.
Soudě však podle studentek, jež si v šatně přihýbají aminokyselin
z pleskačky jak alkoholik vodky, se můžu těšit na pořádný nářez.
Začínáme tanečním aerobikem. Veronika Pavlasová s mikroportem nám
diktuje prvky základní sestavy a aerobik se pomalu transformuje do tanečního
vystoupení. Kroky samy logicky navazují a není těžké si zapamatovat
všechny sekvence. Moc okolo se nedívám, soustředím se hlavně na vlastní
provedení a snažím se do aerobikového základu vložit co nejvíce tance.
Bavím se přímo královsky. A ostatní, jak se později dozvídám, také.
Z mého soukromého průzkumu totiž vyplynulo, že právě taneční aerobik
dívky zaujal nejvíc.
Ještě více tance se ale po nás chce při hodině zumby. Mladičká
lektorka, studentka prvního ročníku na Fakultě mezinárodních vztahů,
Michaela Bártíková si mikroport ani nebere, nehodlá nám během tance nic
předříkávat. Pouze ve zkratce předtím, než zapíná muziku, ukazuje,
jaké kroky nás čekají. Když se spustí hudba, nepřipadám si už jak
v tělocvičně, ale jako v kubánském klubu. A když pak slyším svou
oblíbenou písničku na salsu, vzlétám skoro k sedmému nebi a tančím jako
o život. Ostatně nejen já. Divoké kroucení boků a rádoby svůdná gesta
doprovází každou z přibližně šedesáti dívek.
O něco klidnější tóny pouští Kateřina Štěpánková při jazz
dance. S polskou hudební produkcí v zádech nutí dívky uvolnit se a
zapojit i trochu baletního umění. Já z původního záměru neúčastnit
se, neboť jsem si k jazz dance vypěstovala averzi, polevuji a zkouším
tancovat. Sice se v rytmu klátím jak patnáctiletý výrostek, ale cítím
v tom (proti své vůli) zvrácené uspokojení.
Zcela jiný ráz vtiskne do dosavadního průběhu příchod Lenky
Dočekalové, která má prezentovat vinyása flow jógu. Ač se tento typ jógy
řadí k dynamickým a má připomínat tanec, hudba se zpomalí a zvláční
docela. Bereme si podložky a necháváme si vysvětlit, jak se správně
pohybovat a jak dýchat. Provádění cviků se zdá být hračka, ale nutná
podmínka mít zpevněné celé tělo nechává na mé kůži naskakovat
krůpěje potu. Můj šálek kávy to není, ale u některých studentek
pozoruji upřímné zaujetí. To mi dává tušit, že každá z účastnic si
tak v programu našla právě to své.
Nahrávání ...
