Když už profesoři někoho přijmou, titul získá
RozhovoryStudium na Oxfordu je snem mnoha lidí, avšak málokdo se k němu odhodlá.
O přijímacím řízení nebo rozdílech ve výuce si Studentský list
povídal s bývalým studentem VŠE a současným studentem Oxfordu Jiřím
Peterkou.
Dostat se na Oxford je pro mnohé nedosažitelný sen z jiného
světa. Jak tě napadlo poslat si přihlášku?
Chtěl jsem vždycky získat nějakou zahraniční zkušenost a kvalitní
vzdělání. Oxford pro mě byla velká výzva. Dostat se na Oxford určitě
není jednoduché. Na druhou stranu to ani není nic nemožného a může to
být lehčí, než se z Prahy zdá. Dokud to člověk nezkusí, tak nezjistí,
jestli na to má či ne. Říká se, že když střelec míří na měsíc,
trefí alespoň orla. Když míří na orla, netrefí nic.
Jak probíhalo přijímací řízení?
Přijímací řízení se liší mezi bakalářským a magisterským studiem
i mezi jednotlivými obory. Nejprve jsem samozřejmě musel poslat přihlášku
s informacemi o sobě, svých předchozích školních výsledcích a
připojit motivační a doporučující dopis. Potom jsem v Praze na British
Council absolvoval Thinking Skills Assessment Test, který hodnotil všeobecné
studijní předpoklady. Na základě výsledků univerzita pozvala určitý
počet uchazečů do Oxfordu na osobní interview. Letěl jsem tedy do Velké
Británie a absolvoval dvě třičtvrtěhodinová interview se čtyřmi
oxfordskými profesory, kteří se mě vyptávali na otázky z filosofie,
politiky a ekonomie.
O čem jste během pohovoru diskutovali?
Minimálně na bakalářském studiu se nezkouší tolik faktické znalosti, ale
spíše schopnost přemýšlet a aplikovat informace na řešení konkrétního
problému. Většina otázek, které jsem během interview dostal, neměla
správné či špatné odpovědi, ale šlo o to zamyslet se nad danou věcí a
dokázat ji zhodnotit z různých pohledů. A pak už mi jen přišel dopis od
Harris Manchester College, že jsem byl přijat.
Jak vlastně vypadá výuka na Oxfordu?
Systém výuky na Oxfordu je hodně odlišný od toho českého. Těžiště
výuky je v takzvaných tutoriálech, což jsou individuální hodiny jeden
student – jeden vyučující. Běžně má student dva tutoriály týdně. Na
každý si musí předem přečíst několik set stránek textů k tématu a
zpracovat esej nebo vyřešit zadané úkoly. Vyučující práci předem
opraví. Na tutoriálu se pak o tématu diskutuje do hloubky. Většinou
přitom při diskusi nestačí znalosti z učebnice, ale vyučující nutí
studenty nad tématem opravdu přemýšlet a vidět ho z různých pohledů a
v souvislostech. Kromě toho jsou tu samozřejmě i přednášky, ale je jich
méně než v České republice. Důležité je hlavně samostudium, takže
člověk musí mít disciplínu, aby všechno stihnul.
Studium je tedy doslova individuální.
Ano, Oxford a Cambridge jsou ve světě unikátní v tom, kolik osobní
pozornosti i od předních profesorů se tu dostává každému studentovi už
na bakalářském stupni. Dalším rozdílem je, že tu nejsou klasické
zkoušky na konci každého předmětu jako u nás. Vyučující studenta a
jeho práci pozorují celý trimestr a na jeho konci pak každému vypracují
osobní posudek. Na tutoriálu je těžké se schovat v poslední lavici a nic
neříkat, když je tam student sám.
Projít výběrovým řízením je náročné. Jaké je ale riziko,
že student, který nastoupí do prvního ročníku, bakalářské studium
nedokončí?
Profesoři na Oxfordu vždy tvrdí, že když někoho přijmou, jsou opravdu
přesvědčení o tom, že je schopen studium zvládnout a dokončit.
Samozřejmě někteří studenti ukončí studium předčasně, ale myslím, že
to procento je dost malé. Řekl bych menší než na VŠE a jiných školách
v ČR. Většina lidí, která na Oxford nastoupí, studium dokončí,
samozřejmě ale s rozdílnými výsledky. V Británii se hodně hledí nejen
na to, jestli člověk má diplom či ne, ale jaké má známky. Ve většině
pracovních inzerátů uvidíte minimální známku, kterou zaměstnavatel
vyžaduje.
Dva roky jsi studoval Mezinárodní obchod na VŠE a Právnickou
fakultu Univerzity Karlovy. V čem vidíš největší přínos těchto dvou
let?
Ty dva roky mi určitě daly hodně a myslím, že zároveň dost přispěly
k tomu, že jsem se na Oxford dostal. Naučil jsem se spoustu nových věcí a
umožnilo mi to dívat se na různé problémy jak z hlediska ekonomického,
tak právního, což se určitě hodí. Určitě bylo také jednodušší
přejít na Oxford potom, co už jsem měl zkušenosti ze studia na univerzitě
v ČR.
Dokázal bys obě školy, Oxford a VŠE, srovnat?
Rozdílů je spousta. Na Oxfordu je výuka daleko individuálnější, v řadě
věcí jde víc do hloubky a nutí člověka opravdu přemýšlet nad problémy
a hledat různé perspektivy. VŠE je v oboru ekonomie jistě jedna
z nejlepších vysokých škol v České republice. Líbí se mi také, že je
dost zaměřená na praxi. Podle mě je dobrý i důraz na rozvoj „soft
skills“ – skoro v každém předmětu jsou prezentace, případové studie
a týmové práce. Zajímavé je určitě i propojení s firmami a řada
mimoškolních akcí na VŠE.
Na obou školách jsi absolvoval úvod do ekonomie. V čem se lišil
výklad ekonomie?
Témata, která v ekonomii probíráme na Oxfordu, se v podstatě
překrývají s tím, co jsem absolvoval na mezinárodním obchodu na VŠE.
Výuka na Oxfordu ale jde podle mého názoru více do hloubky, a to i díky
tomu, že tu máme méně předmětů a také více čisté ekonomie než
různých business předmětů. Všechno je víc matematicky založené,
zároveň nás ale nutí přemýšlet o ekonomii v širším kontextu, snažit
se zapojit i mimoekonomický pohled a „selský rozum“ a přemýšlet nad
tím, kdy určitá teorie v praxi nemusí platit.
Našel bys oblast, ve které by ve tvých očích mohla VŠE Oxford
porazit?
Myslím, že silná stránka VŠE je v tom, že je to hodně praktická škola,
která se snaží dát studentům přehled a důležité vědomosti, které
mohou využít ve firemní i jiné praxi, a zároveň se snaží rozvíjet
i důležité schopnosti a kompetence.
V Praze jsi studoval dva studijní programy, přesto, přiznal by
ses, co ti při studiu v Anglii činí problémy?
Myslím, že studium na dvou školách mě připravilo na studijní zátěž,
kterou mám tady v Oxfordu. Většina studentů tady věnuje studiu šest dní
v týdnu minimálně osm hodin denně, ti ambicióznější daleko více.
Problémem je občas angličtina. Musím se přiznat, že ačkoli si v ní
docela věřím, tak je to občas docela výzva. Je něco jiného bez problému
se anglicky dorozumět a něco jiného vyjadřovat se v angličtině na
akademické úrovni, vystihnout jemné nuance a zformulovat přesně své
argumenty.
Je studium na prestižní anglické škole tak finančně náročné
jak si v Čechách představujeme? Je možné získat stipendium nebo výhodné
půjčky?
Univerzity v Anglii jsou placené. Oxford ale není dražší než jiné
anglické univerzity, alespoň na bakaláři, školné je regulované. Studium
tu rozhodně není zadarmo, ale není to ani pálka, kterou by si spořící
rodina nemohla dovolit. Kromě toho si mohou studenti z EU vzít půjčku od
britské vlády, která školné pokryje a kterou začnou splácet až poté, co
začnou vydělávat nad určitý limit. Magisterské studium je podstatně
dražší než bakalářské, k dispozici je ovšem více stipendií. Nejvíce
stipendií je na doktorské programy. Dostupnost stipendií ale závisí hodně
na oboru. Každopádně jak se říká – vzdělání je nejlepší
investice.
Jací jsou na Oxfordu spolužáci?
Na Oxfordu studuje dvacet tisíc studentů a není tu určitě jeden specifický
profil „oxfordského studenta“. Oxfordského studenta nerozlišíte od
jiných lidí, když ho uvidíte na ulici. Pokud zrovna nemá na sobě gown,
což je univerzitní talár, který se nosí na imatrikulaci, zkoušky a
formální večeře. Samozřejmě je tu řada studentů, kteří jsou potomky
anglické aristokracie, studovali na drahých soukromých školách a jejich
sebevědomí je vysoko v oblacích. Ale jinak jsou tu spolužáci stejní jako
v Praze, všichni jsou tu velmi přátelští a na college si člověk najde
kamarády velmi rychle. Líbí se mi, že studenti tu opravdu mají motivaci
studovat a tvrdě na sobě pracují. To ale neznamená, že by v pátek večer
nezašli do některé z mnoha přeplněných oxfordských hospod.
Jak vypadá multikulturní prostředí na tradiční anglické
instituci?
Podle univerzitního webu tvoří cizinci čtrnáct procent studentů na
bakalářském stupni, na magisterském a doktorském naopak šedesát tři
procent. Nejvíce je zde Číňanů, poté následují Američané a Němci.
Harris Manchester College, kde studuji já a která je určena pro takzvané
mature students starší 21 let, je ale dost mezinárodní, takže i na
bakalářském studiu je tu víc než polovina cizinců. Asi třetina profesorů
na Oxfordu jsou cizinci.
Setkáváš se také s Čechy?
Na Oxfordu funguje poměrně živá československá skupina. U příležitosti
17. listopadu jsme měli velkou večeři, které se zúčastnili čeští a
slovenští studenti a učitelé z Oxfordu a Cambridge i zástupci českého a
slovenského velvyslanectví. Bylo nás kolem padesáti. Takže pokud se na
Oxford přihlásíte, určitě tu nebudete sami. Zajímavé je, že nejvíce
jsou Češi zastoupeni na informatice a technických oborech, kde nejsou tak
vysoké jazykové nároky jako u humanitních a společenských věd.
Jak studenti v Oxfordu tráví volný čas?
V Oxfordu je neskutečné množství volnočasových aktivit. Snad každý
sport tu má vlastní klub, funguje tu spousta divadelních spolků, hudebních
seskupení a sborů, debatních klubů. Jsou tu národní spolky, které
organizují kulturní akce, mladí konzervativci, labouristé, liberálové
i libertariáni, politické, ekonomické, filosofické spolky. Každý den
probíhá minimálně dvacet různých mimoškolních přednášek, prezentací,
diskusí a debat. Samozřejmě je v Oxfordu spousta kin, klubů i hospod
(akorát to pivo je trochu dražší). Takže typický oxfordský problém je:
Dnes večer je diskuse s prezidentem Kosova, prezentace držitele Nobelovy ceny
za ekonomii, ruská společnost organizuje Moscow Vodka Party a probíhá
degustace burgundských vín, co si vybrat?
A o čem se pak u piva nebo na kolejích diskutuje?
V tomhle je Oxford trochu specifický. Člověk tu u snídaně, oběda
i večeře, v hospodě i cestou na přednášku pořád diskutuje –
o jaderných zbraních v Pákistánu, o Kantovi, o surrealismu, o regulaci
bank, o nacionalismu v Rusku, o čemkoli. Kdo nerad diskutuje, pro toho to
tady bude těžké, kdo si rád dělá vlastní názory, toho to tu určitě
obohatí.
Dostal ses na Oxford, sestřelil jsi pomyslného orla, o kterém jsi
mluvil zezačátku. Jaké muže mít oxfordský student další sny?
To je vždycky složitá otázka. Problém je v tom, že snů je hodně a
člověk si z nich musí vybrat. Ale asi bych chtěl po bakaláři na Oxfordu
dál pokračovat ve studiu, možná tady v Británii, možná v USA.
Uvažujete také o studiu na University of Oxford? Na Jirku se můžete
obrátit prostřednictvím jeho e-mailové adresy: jirka@peterka.cz.
Nahrávání ...
