Když něco nevíš, zvedni ruku!

14. 1. 2004 | | Rozhovory

Prof. Ing. Stanislav Jireš, CSc. promoval na VŠE v roce 1966 a od té doby zde učí. V roce 1982 založil katedu vědeckých a technických informací a byl jejím vedoucím do roku 1990. V současné době vykonává funkci gestora a pedagoga Univerzity třetího věku (U3V). Profesor Stanislav Jireš si bere U3V za svou a mluví o ní jako o svém projektu. Jak by taky ne, když stál u jejího zrodu na VŠE.

Prof. Ing. Stanislav Jireš, CSc. promoval na VŠE v roce 1966 a od té doby zde učí. V roce 1982 založil katedu vědeckých a technických informací a byl jejím vedoucím do roku 1990. V současné době vykonává funkci gestora a pedagoga Univerzity třetího věku (U3V).

Profesor Stanislav Jireš si bere U3V za svou a mluví o ní jako o svém projektu. Jak by taky ne, když stál u jejího zrodu na VŠE, tehdy ještě spolu s docentem Janem Pourem z Fakulty informatiky a statistiky. „Docent Pour přenechal péči o běh U3V starším,“ sdělil mi v úvodu rozhovoru profesor Jireš.

Co Vás vedlo k tomu, že jste se do organizování U3V pustil?

Chtěl jsem prostě něco dělat pro společnost a početně se zvyšujících kategorii seniorů. Rozhodně mě to baví. Otázka je, jak dlouho to ještě budu moci dělat–vždyť je mi 70!

Co se vůbec senioři mohou naučit?

Kurzy jsou jednak společensko-vědní a dále informatické. Na kurzech v první skupině se podílí docenti a profesoři vybraní z různých kateder. Jedná se např. o předmět Aktuální otázky ČR a jejího vstupu do EU, Česká diplomacie, Dějiny světové politiky a diplomacie, Ekonomické myšlení 20.století atd. Velmi aktuální jsou např. Veřejné finance. Počítačové kurzy učím já a mám k sobě jen jednoho lektora–inženýrku Helenu Benáčanovou. Na vybrané lekce si zvu učitele z fakulty informatiky, např. na informační systémy ve státní správě–práci s podatelnami–docenta Doučka, na zdokonalené metody vyhledávání na internetu–inženýra Sklenáka atd. Spolupracujeme s celou plejádou odborníků, kteří vypracovávají texty a přednášejí.

S jakými problémy se senioři při počítačové výuce potýkají?

Nejhorší je, když neumí psát na stroji, neznají klávesnici. Musí se jít velmi pomalu–2 semestry, 2 hodiny týdně. Seniory nelze sezvat před semestrem nebo ve zkouškovém na jeden týden, kdy jsou počítačové učebny volné, to nemá vůbec smysl. Senioři skončí a za chvilku nic nevědí.

Nejprve se musí seznámit se základními funkcemi, zvládnout práci s počítačovou pamětí a pak mohou pokročit dále. Hlavní důraz klademe na Internet.

Proč je mezi seniory takový zájem o informační technologie?

Do důchodu přicházejí šedesátiletí lidé, kteří jsou z práce, z úřadu zvyklí používat počítač a Internet a doma to nemají. Jejich vnoučata a děti sice počítač vlastní, ale ti se s nimi nebaví, nepustí je k tomu. Řeknou: Babi nešahej mi na to, ještě mi tam něco pokazíš. V Senior Internet Klubu (SIK) a při e-learningu se věnují frekventanti pod vedením tutora samovzdělávání a ti nejschopnější mají zadané úkoly, které plní pro školu a pro veřejnost. Kromě toho kurzy mobilní komunikace učí seniory pracovat s mobilními telefony. Výuku mi zajišťují lidé z Eurotelu.

Jak zajišťujete financování U3V?

Náklady na provoz se dělí do třech částí: Provozní náklady, např. zajištění učeben, nese škola. Dále je zde fond organizačních poplatků, který financuje administrativu. Zajištění vlastní výuky a vydávání učebních textů pokrýváme z projektů, které schvaluje vedení školy a příslušný odbor MŠMT pro celoživotní vzdělávání. Projekty s programem výuky vypracovávám sám.

Jak probíhá ukončení kurzu, resp. zápočet?

To je dáno typem kurzu. Po každém semestru musí senioři předvést samostatnou práci. Před zápočtem je několikahodinové soustředění ve zkouškovém období, aby si senioři mohli celou látku znovu procvičit a aby si vypracovali příklad zápočtu. Vše probíhá pod odborným vedením a je možnost se ptát.

Studují na U3V spíše ženy nebo muži?

Procentuální zastoupení muži:ženy činí 20:80. Podle mých zkušeností je tomu tak na celém světě. Jak je známo, v kategorii obyvatel nad 60 let, dle demografických údajů, mají převahu ženy. Další roli hraje fakt, že muži mají jiné koníčky než ženy. Ženy se zpravidla chtějí naučit ještě něco jiného kromě šachů, sbírání známek, hudby. Rád vidím, když seniorky přivedou své manžely. Projevuje se, že ženy jsou v práci s počítačem schopnější. Velmi obtížně se do počítačové problematiky uvádějí vysoce vzdělaní senioři. Je to dáno tím, že touží do detailu pochopit, jak ta věc funguje, což jim těžko vysvětlíte.

A věková struktura frekventantů?

87letý mladík není výjimkou, ale frekventanti jsou i mladší, např. pokud jde o lidi v invalidním důchodu. Je tady jeden problém, s kterým si dosud nevím rady. Je to dojemné. Jestliže se mi ten senior v počítačových kurzech pohybuje až tři roky, on si tady tak zvykne, nikoho nemá a spřátelí se tak se školou a s tím počítačem, že by tady rád zůstal až do konce života. Což mi samozřejmě blokuje kapacitu. A odříct takové stařence nebo pánovi, který zůstane sám, zemře mu partnerka, to se mi těžko řeší. A nejsou to kdovíjací lidé, jsou to kandidáti věd, docenti. Velice mě to trápí.

Jak jste se Vy sám dostal k počítačům?

Když jsem končil VŠ, říkal jsem si co vůbec prakticky dovedeš, Stando? V té době žádné počítače nebyly, byly mechanické a elektronkové stroje. Čili to se psal rok 58, 59. Protože jsem od Bati uměl dělat na účtovacích a jiných strojích, tak jsem si říkal: touto cestou půjdeš. Všechno jsem se naučil buď sám nebo na kurzech v zahraničí. Nejlepším kurzem ovšem bylo, když armáda v roce 60 dovezla první počítač na generální štáb a nikdo s ním neuměl dělat. Tak si vzali pár mladých lidí, včetně našeho bývalého rektora profesora Segera, a šli se učit na tom počítači.

Co seniory na Internetu nejvíce zajímá?

Požadavky seniorů na práci s internetem sahají od elektronické ekonomiky až k tomu, jak se léčí artróza. Na stránkách SIK najdete zpracované odkazy na tyto stránky, které jsou dílem pokročilých seniorů ze třetí kategorie (Dialog 3 pozn. red.), kteří mají za sebou školení tvorby webových stránek. Jde o skupinku asi 15 lidí, kdy každý má své téma a na něm dělá. To považuji za nejúčelnější použití nabytých znalostí.

Jaký je vzájemný vztah seniorů a řádných studentů? Máte na to nějaké ohlasy?

Nedonesly se ke mně stížnosti, že by senioři mladým překáželi, ba naopak, s povděkem kvituju, když si nějaký dědeček nebo babička někam sedne a obrátí se na toho mladšího, na vás, na studenty. Mám ale tento problém: oni jsou takoví nadšenci, že v minulých letech sem chodili, kdy se jim zamanulo, mimo vyučovací hodiny, a svým způsobem některé studenty obtěžovali. Tomuto bylo vytvořením nové brány vstupu do počítačové sítě zamezeno, mají přesně vymezeny hodiny, kdy mohou na počítači pracovat. Jedině výjimečně jim bylo umožněno získat identifikační kartu, která vás opravňuje k neomezenému přístupu na počítač.

Jakým způsobem se senioři dozvědí o možnosti studia na U3V? Z médií?

Média přinášejí zprávy o tom, které kurzy se u nás vyučují, kdy se mají odevzdávat přihlášky atd. velmi pozdě. My na školní rok děláme výběr už v květnu, konečnou registraci v září a média něco prezentují koncem září a do dneška jsou telefonáty a požadavky, a kurzy jsou už dávno obsazeny. V tomto směru tedy spíše škodí. Informace o nás se šíří zejména přes internet a ústním podáním, neboť kurzy pro seniory prošly stovky lidí.

Máte tedy problémy s nedostatečnou kapacitou?

U kurzů věnovaných české diplomacii a veřejným financím už pomalu nemůžeme posluchače do učeben vměstnat. Jako dlouholetý kantor této školy jsem si vědom toho, že nemůžu po škole chtít, aby mi blokovala např. deset počítačových učeben přes výukový týden. Proto se musím spokojit jen s některým odpolednem–v pátek navečer a v sobotu, protože v pátek studenti odjíždějí a v sobotu se nerado vstává.

Plánujete do budoucna rozšiřování nabídky kurzů?

Rozšiřování výuky jde dvěma směry: potřebujeme se rozšířit nejen v pražské aglomeraci, takže podporujeme univerzitu v Jindřichově Hradci a věnujeme se výuce přes internet. Posilujeme také výuku mobilní komunikace. Držíme polovinu společensko-vědních kurzů a polovinu počítačových.

Rádi bychom seniorům zpřístupnili více kurzů bakalářského studia, na které by chodili s řádnými studenty. Protože nevíme, jestli senioři vydrží, mohou si za semestr zapsat jen dva bakalářské kurzy.“

Musí tito posluchači skládat běžné přijímací zkoušky?

Zákon sice nestanoví věkovou hranici přístupu na VŠ, ale studovat kurzy na vysoké škole je možné jedině po úspěšném absolvování přijímacího řízení, kterým tito lidé těžko projdou. Proto mají tito posluchači statut mimořádných studentů. Je velikou zásluhou vedení školy a děkanů, že to vůbec dovolí.

Baví kantory vyučování seniorů?

Budete se divit, ale kolikrát jdou k seniorům raději než k vám. Oni to hltají, oni tleskají, oni děkují, a každý, jako herec (a učitel není nic jiného než herec), když vidí na očích ten zájem, dá ze sebe na tom stupínku všechno. Ukormidlovat je někdy v tomto zájmu není jednoduché. Já kolikrát musím použít takové metody jako se svými vnoučaty: Posaď se, máš před sebou počítač, nikam mi nechoď, obzírej obrazovku–dělej co máš dělat, a když něco nevíš, zvedni ruku! Jinak by to byl včelí úl pracovitých včeliček.

Mohlo by tě zajímat: