Kdyby rodiče nejezdili na vodě, sama bych si k tomu cestu nenašla, tvrdí kanoistka Amálie Hilgertová

7. 5. 2020 | | Rozhovory, Sport Amálie hilgertová v kanoi

Příjmení Hilgertová musí znít nejednomu sportovnímu fanouškovi povědomě. Na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) studuje mladá Amálie Hilgertová obor Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů. Amálie se věnuje vodnímu slalomu a následuje tak šlépěje své tety Štěpánky Hilgertové. Na posledním ročníku Plesu VŠE se stala Sportovkyní roku naší vysoké školy. V roce 2019 vyhrála mistrovství Evropy a postupně se profiluje do budoucí olympionistky.

Mohla bys stručně říct, proč sis vybrala studium právě na VŠE? Většina profesionálních sportovců směřuje třeba spíše na Fakultu tělesné výchovy a sportu (FTVS).

Právě asi kvůli tomu předpokladu, který zmiňuješ, jsem tam nešla. Měla jsem i jiné důvody. V té době, kdy jsem si vybírala vysokou, jsem měla pocit, že mám sportu v životě až až a chtěla bych to vyvážit něčím jiným. Bohužel jsem moc nevěděla kam jít, ale přišlo mi, že ekonomickým vzděláním nemůžu jednoduše nic zkazit.

Zvládáš kombinovat profesionální sport a školní povinnosti?

Díky pomalému studiu ano, ale uvidíme, ještě jsem neskončila. Největším problémem je to, že jsem často mimo Českou republiku, a i když bych měla čas studovat, tak na dálku to úplně nejde. Paradoxně teď díky koronaviru všechno najednou funguje tak, jak bych si přála. Studium lze online plnohodnotně absolvovat a do školy se dostavím akorát na konzultaci nebo zkoušku. Kéž by to takhle šlo i bez viru.

Po sezóně je potřeba upustit páru

Co ty a studentský život, který k VŠ nezaměnitelně patří? Slavíš vždy po sezóně s přáteli?

Přiznávám, že na VŠE jsem šla i z důvodu seznámení se s novým okruhem lidí, bohužel kvůli tomu, že všechno studuji pomaleji a přizpůsobuji to dané sezóně, se nemám moc šanci více s někým seznámit. Spíš se mi stává, že na škole už někoho z dřívějška znám. Po sezóně samozřejmě vždycky slavíme. Je třeba po dlouhé době, kdy se člověk pořád jen hlídá a je na sebe přísný, upustit páru.

Na posledním VŠE plese jsi byla vyhlášena Sportovkyní roku 2019 za naši univerzitu, potěšilo tě to a jaká byla reakce okolí?

Moc mě to potěšilo. Měla jsem vynikající sezónu a jsem ráda, že si toho okolí všimlo. To, co bylo výjimečné pro mě, přišlo výjimečné i jim. Reakce byla taková, že mi pak chodily fotky na Instagramu od lidí, u kterých jsem ani netušila, že na plese byli. Viděli mě pak najednou na pódiu a celí nadšení si to museli cvaknout.

Nedopadá na tebe někdy vyčerpání a stres spojený s učením? Profesionální sportovec musí být přece vždy soustředěný na 100 %.

Právěže dopadá. Taky proto jsem se rozhodla studium zpomalit. Když je pak předmětů méně, zvládnout se to dá, ale stejně mám pak vždycky ve zkouškovém období pocit, že nestíhám. Sportu pak dávám 100 % z toho, co mi ještě zbyde.

Neomezuje tě někdy naopak studium ve sportovních výkonech a kariéře, než aby tě obohacovalo?

Vnímám to spíš přesně opačně. Když se tak zamyslím, je mi častěji líto, že nemůžu plně využít možností, které dneska studium nabízí.

Stíháš při škole i odpočívat nebo se třeba rozvíjet v nějakém hobby?

Na to popravdě moc čas není. Uvědomuji si to teď díky situaci ohledně koronaviru daleko víc než kdy jindy, protože najednou čas mám a dala jsem se do oprašování svých starších koníčků. Bohužel ale také zjišťuji, že jsem se v nich dost zhoršila.

Při velkém množství závodů se také hodně cestuje, to dosvědčuje mimo jiné i tvůj Instagram. Kterou destinaci máš nejraději?

Ano, někdy cestujeme až příliš. Na Instagramu se na ty fotky hezky kouká, ale pak vám strašně chybí domov. Ani to třeba nevnímáte, ale když potom dorazíte domů, najednou se uvolníte a všechna ta nakumulovaná únava na vás spadne. Nicméně cestování, když je ho akorát, miluju a nejvíc jsem si oblíbila Itálii a Nový Zéland. Po sezóně ale nejradši pojedu na chatu.

Nejvíce na tetě obdivuji její vytrvalost a chuť se pořád učit novým věcem

Vraťme se ke kanoistice. Děláš kanoistiku, „protože je to v rodině“, nebo sis k tomu vybudovala osobní pouto sama v dětství?

Obojí je správně. Pravda je, že kdyby rodiče nejezdili na vodě, sama bych si k tomu cestu nenašla. Jednoduše proto, že bych ten sport neobjevila. Do ničeho mě ale nenutili a dost dlouho to vypadalo, že zůstanu u koní. Pak mě ale v létě vzali na vodácký festival a mně se to strašně zalíbilo a chtěla jsem pak jezdit sama od sebe.

Již podle jména napadne snad každého, že patříš do přízně rodiny světoznámé Štěpánky Hilgertové. Je pro tebe teta vzorem?

Rozhodně pro mě vzorem je. Nejvíce na ní obdivuju její vytrvalost a chuť se pořád učit novým věcem, je to obdivuhodné.

Vnímáš větší nápor od okolí i kvůli známému jménu?

Je na mě díky němu rozhodně upřená větší pozornost. Vzhledem k tomu, že to tak ale vždycky bylo, tak jsem na to už zvyklá.

Mezi tvé největší úspěchy patří 1. místo na ME v roce 2019 ve francouzském Pau a 1. místo na MS v juniorské kategorii z roku 2013. Tvé výsledky stále stoupají, měla jsi pomyšlení na letošní (bohužel zrušenou) olympiádu v Tokiu?

Připravovala jsem se na olympiádu, ale jsem nakonec ráda, že se Hry posunuly. Bylo by to celé dost šílené a kdyby se cokoliv špatného stalo, mohlo by to olympiádě jako konceptu hodně uškodit.

Jak se vůbec díváš na aktuální situaci? Nový termín olympiády již známe, co pro tebe přesun olympiády o jeden rok znamená?

Pro mě, tím, že v našem sportu patřím ještě mezi mladší závodníky, kteří sbírají zkušenosti, to znamená bonusový rok na přípravu. Takže za mě dobrý, hodnotím to pozitivně.

Epidemie zastavila drtivou většinu sportu po celém světě. Jak se aktuálně dokážeš udržet v dobré fyzické i psychické kondici a jaký trénink aktuálně můžeš vykonávat?

My máme velký štěstí, že máme sportoviště venku, takže teď normálně jezdíme a posilování si jedu buď venku s trenérem, nebo individuálně doma. V podstatě se mě to až tak nedotýká. V ostatních zemích je to pro slalomáře ale úplně jiné.

Česká kanoistika je jednou z nejlepších

Čím se to liší? Je česká kanoistika „pozadu“ oproti světu?

To bych řekla, že teď vůbec nehraje roli. Spíš se to týká vládních opatření, která jsou zkrátka všude jiná. Naopak česká kanoistika je jednou z nejlepších. Máme na poměr velikosti skoro nejvíce slalomových tratí na světě a dlouhodobě jsme mezi nejúspěšnějšími zeměmi v tomhle sportu.

Český sport potřebuje nové nadějné tváře a se zvučným jménem si tě i lépe každý zapamatuje. Považuješ právě ME 2019 za dobrý „startovní můstek“ pro ještě lepší výsledky, kdy se o tobě dozvěděl takřka celý sportovní svět? Přeci jen máš celou kariéru ještě stále před sebou.

Určitě mi to hodně pomohlo. Získala jsem díky tomu dva skvělé sponzory, to člověka opravdu nabudí. Ten závod mi ale hlavně pomohl uvědomit si, že mám na to, prát se už teď o výsledky v seniorech. Na to jsem do té doby ani nepomyslela, měla jsem radost jak malé děcko, když jsem se probojovala do finálové desítky.

Nepochybně tě kdejaký sportovní redaktor bude nejednou spojovat právě se jménem tvé tety. Štěpánka Hilgertová ukončila kariéru po 37 letech. Jak dlouho uvidíme bojovat se zavěšenými tyčemi nad vodou tebe?

Jediné, co vím, je, že ne tak dlouho jako tetu, protože moje nervy rozhodně nevydrží tolik nominačních závodů.

 

Foto: facebook Amálie Hilgertové

Mohlo by tě zajímat: