Kdo se rozhoduje o zítřku na základě včerejších dat, dělá chybu

19. 2. 2019 | | Názory profilovka (2)

Bankovnictví je řemeslo staré již nějakých 700 let. Koneckonců to byly právě úvěrové obchody, které pomohly lidstvu ukončit středověkou stagnaci, a nastartovat novou éru rozvoje a pokroku. Přestože hlavní merit činnosti je již po století stejný, bez zásadních změn, v poslední době však narážíme na tak zásadní technologické a metodologické změny, které nakonec mohou vyústit v konec klasických bank, pokud se včas nedokážou adoptovat.

Autorem článku je Ota Novotný, místopředseda Bankéřského klubu

Tohle může znít jako klasický novinový titulek. Nechybí tomu skutečně nic – gradace, novinářské eufemismy a planá výhružka katastrofy, ne-li konce světa. Prostý člověk z oboru by nad tím mohl mávnout rukou a uvést nenaplněná očekávání a katastrofální scénáře všech předchozích průmyslových revolucí a postesknout si nad dalším pisálkem, který žádá ničení strojů ve prospěch malých ševců a švadlen. Tentokrát jsou ale sázky skutečně vysoké. Především moderní technologie a sociologické trendy vyhlásily generální ofenzívu na všech frontách.

První frontou může být samotný koncept bankovní instituce. Nejen měnová politika zapříčiňuje, že podniky jsou dnes již přesycené cashem a poprvé od roku 1929 není v ekonomice nouze o peníze. To má zásadní důsledky – základní koncept bankovnictví, depozitní vklady, dnes nemusí být nutnou podmínkou pro fungování banky, resp. kreditní instituce. Byl jsem velice nemile překvapen při své návštěvě expozice v Bank of England, kde se kvantitativní uvolňování prezentovalo veřejnosti jako běžný nástroj měnové politiky, se kterým se počítá ve velkém. Zahoďte učebnice financí podniku, které tvrdí, že „vlastní zdroje jsou nejdražší“ a doporučují leverage 20:80. Termín „investiční úvěr“ se brzy stane oxymorónem. Hlavním ponaučením však je, že kreditní institucí dnes již může být kde kdo a že moderní technologie dokáží efektivně umožnit finanční zprostředkování ve velkém, a to globálně.

Na další frontě útočí sociologické změny společnosti. Ne, nejsou to milenialové. Toto slovo se z nějakého důvodu zaseklo v éteru a všichni ho neustále opakují. Já ale nejsem příslušník generace mileniálů, ale generace Z, která tuto generaci následuje. Typickému mileniálovi je dnes přes 30 let, což však nejsou lidé, které dnes firmy rekrutují jako „absolventy“. Za deset let budou jak zaměstnanci, tak klienti bank kompletně generačně obměněni. Pokud má váš business již teď problém s adaptací na pracovní návyky a požadavky mileniálů, pak to před nástupem generace Z může rovnou zabalit. Pinpongový stůl na chodbě, pár dnů home office měsíčně a mutisportka to opravdu nezachrání. Nevidím dnes moc způsob, jak mě velká zkostnatělá korporace, jejíž jediné viditelné změny za posledních 30 let jsou internetové bankovnictví a nově vymalované pobočky na sídlišti, odlákají od práce pro velkou čtyřku, kdy jeden den mohu dělat projekt v Itálii a další prezentovat výsledky své práce boardu v Londýně. A když se budu nudit, tak zaletím pomoct s management consultingem ve Francii, nebo pojedu na roční výměnu do Číny. Hypotéka, kreditka a penzijko. To mi nezní jako má budoucnost po dalších 40 let (při vší úctě ke všem bankovním poradcům a poradkyním, jejichž práce si vážím). A jen tak mimochodem, děti říkaly, že chtějí být právníky a bankéři až vyrostou ve školce v devadesátých letech. Dnes už ta druhá profese bezpochyby tak „hot“ nezní. Reputační pověst bank dostala v době finanční krize tak zásadní ránu, že se z ní doteď nevzpamatovala.

Kryptoměny banky neuznávají, blockchain ale ano

Z dalšího směru útočí kompletně nové obchodní modely. Řekl bych, že černá můra každého obchodního ředitele retailové banky musí být následující myšlenka: co se stane, až velké retailové portály, jako třeba Amazon nebo Alibaba, k nákupu ve svém internetovém košíku přidají možnost vlastního spotřebitelského úvěru? Co jim brání, aby pak svým nejlepším zákazníkům neposlali poštou kreditku? Ke zprostředkování platebního styku a dalším službám zbývá již jen kousek. Co je ještě horší, tyto firmy mají tak ohromnou tržní kapitalizaci a především tak obrovský globální dosah, že si o tom bankovní sektor může nechat zdát. A zapomeňte na nějaké Zonky nebo Klubovou pojišťovnu, tady se bavíme o obrovských číslech a konceptuálních změnách a ne o nějakých nezajímavých a systémově bezvýznamných kuriozitách.

Co si z toho všeho vzali ředitelé pro rozvoj a transformaci největších českých bank? Přišlo mi, jako kdyby po vlně optimismu a pozitivní nálady konzultantů z poradenských a technologických firem přišla deprese. Ano, data, která prezentují, jsou pravdivá a data za prodej jsou skutečně vypovídajícími údaji – nemá cenu je rozporovat. Ale to není to, s čím já bojuji a kde vidím chybu.

Jen s těžkým srdcem slýchávám odpověď na svou otázku ohledně gamefikace prodeje přes mobilní aplikace, a to především v oblasti kolektivního investování. Moderně zpracované obchodní platformy s velkou plejádou grafů a dalších grafických pomůcek jsou něco, co mě baví a donutily mě konečně začít investovat a dávat si něco stranou. Se zájmem denně sleduji aplikaci a vyhledávám další ekonomická data z různých oborů a vyhledávám další možnosti, kam uložit disponibilní úspory. Zdá se ale, že asi nejsem průkazným statistickým vzorkem. A proč bych také byl, když lze vzít statistická data za celou populaci a snažit se na nich budovat střednědobé a dlouhodobé plány a strategie.

Bojuji s tím, jak tato data interpretujeme. Když zvažuji investici do akcií nějaké firmy, tak se nerozhoduji podle toho, jak daný titul rostl včera nebo snad za poslední měsíc – to mi přece nedává téměř žádnou vypovídající informaci, jak si tento titul povede zítra. Kdo se rozhoduje o zítřku na základě včerejších dat, ten se podle mě dopouští základní konceptuální chyby.

Jestli je něco, co mě opravdu deprimuje v bankovní profesi a obecně moderní ekonomii, jsou to zástupci centrálních i komerčních bank, kteří na tiskových konferencích na otázku regulace kryptoměn odpovídají: ,,Kryptoměny se nám nelíbí, ale líbí se nám technologie blockchain. Vidíme v něm budoucnost, proti němu bojovat nechceme“. Jsou to pořád ty samé řeči, které se opakují jako přes kopírák. Sorry jako, ale mám upřímné pochybnosti, že aspoň polovina z těchto řečníků ví, co to „ten blockchain“ znamená.

Nemyslím si, že zítra bankovnictví a klasické banky přestanou zničeno nic existovat, nechci se dopouštět klasické chyby o létajících autech, tajících ledovcích a fúzních reaktorech. Přeci jen banky mají na své straně stále dost svých argumentů. Jen myslím, že tu jsou dost závažné trendy a že chybí schopnost k nim radikálně přistoupit a přemýšlet o nich mimo hranice svého obchodního modelu, ale jako celkových konceptuálních a systémových změnách trhu jako takového.

 

Mohlo by tě zajímat: