Karel Wolf: S cestováním neváhejte, letenku si kupte ještě dnes. Část druhá

31. 1. 2018 | | Cestování, Rozhovory Wolf1

Karel Wolf, český cestovatel a fotograf, se na své první velké dobrodružství, do Mexika, vypravil ve 23 letech. Dnes pravidelně pořádá cestovatelské přednášky a festival Kolem světa. S jejich pomocí posluchačům přibližuje život na místech jako je Antarktida, Nepál nebo Indonésie. iListu prozradil, jak lze levně cestovat, případně využít cestování jako zdroj svých příjmů. První část rozhovoru o jeho první cestě a začátcích festivalu si můžete přečíst zde.

Vyrážíte pořád na delší dobrodružné cesty?

Rád bych, ale záleží na situaci a rodině. Musím být tolerantní, ohlížet se na ostatní. Když je člověk single, tak si může dělat co chce. Když vyprávím o Antarktidě, tak apeluji na mladé lidi, aby se nebáli utratit větší neobvyklé množství peněz za cesty, protože když spadnou do práce, rodiny, tak už si nikdy nebudou moc svobodně rozhodnout o svém životě. Já mám malé děti a musím přemýšlet, jak dlouho můžu být od rodiny. Když je člověk sám nebo ve dvou s přítelem, s přítelkyní, tak si může dělat, co chce. Čas utíká, a proto by každý měl aspoň na dva měsíce vypadnout do Afriky, Asie nebo kamkoliv. Nebát se utratit peníze, protože náklady na život s rodinou budu deseti násobně vyšší než peníze za letenku.

Takže peníze utrácet za zážitky a ušetřit jinde?  

Určitě. Pořídit si jednoduchý malý počítač, průměrný telefon, jednoduchý foťák. Zaznamenávat, cestovat, létat po světě a navštívit co nejvíce zemí. Já to tak udělal a až po tom, co jsem byl nasycený zážitků a zemí, jsem spadnul do rodiny a manželství. Teď si užívám druhou fázi života.

S nákupem letenky se nevyplatí čekat

Máte pro studenty tipy, jak lowcostově cestovat?

Myslím, že to je životním stylem. Stačí šetřit a být skromný – nechodit do penzionů, ale spát v hostelech, ve stanu, nebát se seznámit s místními lidmi, dát se s nimi do řeči a přespávat u nich. Záleží ale také na destinaci – například jihovýchodní Asie nepřeje stanování. Je tam příliš mnoho lidí, ale na druhou stranu tam najdete levné ubytovny – za deset, osm dolarů na osobu. Ale oblasti jako Himaláje, vysoké hory, Kavkaz, Arménie, Gruzie, Rumunsko – tam se dá stanovat, jsou to levné výlety. Musíte zaplatit jen dopravu a jídlo.

Co byste doporučil mladým cestovatelům?

Pokud se mladí lidí někam chtějí podívat, musí si říct, který měsíc by byl nejvhodnější a koupit letenku ještě dnes. Ne příští týden s doufáním, že by mohla být levnější nebo čekat na vhodnější nabídku portálu. Nabídka většinou nepřijde nebo se bude týkat jiné destinace a ve výsledku člověk sice ušetří třeba pět tisíc, ale pak mnohem více utratí za ubytování nebo jídlo. Jakmile máte letenku, od té doby se člověk obrovsky těší, v srdci to jiskří, leze mráz po zádech, říkáte to kamarádům. Život se rozsvítí a těšíte se jako malá holka, malej kluk. Tyto stavy mám rád. Jakmile se odněkud vrátím, musím zase plánovat.

Jakou nejděsivější cestu jste absolvoval?

Jednou jsem absolvoval neplánovanou cestu smrti z bolívijského města La Paz do Amazonie. Tato jediná možná cesta byla vytesaná do prudkého svahu a měla šířku pouze tři a půl metru. Tehdy jsem nasedl do velmi levného velkého autobusu, který měl se svou šířkou problém projet. V těch chvílích jsem měl skutečně strach a promítal se mi můj studentský a dětský život před očima. Byla velká hloupost nasednout do autobusu, měl jsem obavy, že spadne. V tu chvíli si člověk uvědomí nebohost místních obyvatel – oni nemají na vybranou. Jsou svěřeni do rukou řidiče, který když udělá chybu, je to konec třiceti životů.

Kdo chce cestovat, nesmí se bát

S jakým pocitem se vracíte domů ze svých cest s takovými zážitky?

Cestování je unikátní v tom, že když člověk cestuje a vidí úroveň žití na jiných místech, může si uvědomit, jaké máme neuvěřitelné štěstí, že jsme se narodili v Evropě. Jestli někdo nadává na Českou republiku, tak jsou to liché nadávky. Ať je to tu jakékoliv, máme se milionově. Je důležité si vážit toho, co máme. Člověk, když cestuje na chudší místa a nemá hluboko do kapsy, měl by při smlouvání s domorodci smlouvat s citem, ale nechodit za hranici a nedřít z nich kůži. Měl by se je snažit podpořit.

Nebojíte se nebezpečí na cestách?

Trochu ano, ale kdo chce cestovat, tak se nesmí bát. Po muslimských zemích ale strach cestovat nemám, bomba může vybouchnout všude. Já tomu říkám osud. Po celé zemi je miliarda obyvatel, pokud to bouchne ohrozí to padesát, dvě stě lidí a já doufám, že mě se to nikdy nestane. Navíc jsem většinou v horách, kde toto nehrozí.

Kam jste se podíval naposledy?

Do Rakouska, na Korsiku, Sardinii. Mám rodinu, máme malé miminko a cestujeme nyní po Evropě. Předtím jsem byl na deset dní v Nepálu, sám bez rodiny. Loni jsme byli na Islandu, byli jsme ve třech a bylo to nádherné. Tísnili jsme se v malé dodávce, kde jsme spali a byla legrace. Někdy bylo příjemně, někdy hůř. Když pršelo, museli jsme být v zimě v dodávce a s úsměvem na to vzpomínáme.

Jaká je teď vaše vysněná destinace?

Vždy jsem toužil po Papue Nové Guinee, která je však bohužel velmi drahou destinací a trochu i nebezpečnou. Ale lidi tam pořád jezdí.

Foto: archiv Karla Wolfa

Mohlo by tě zajímat: