Kalorie spálené na kole ve Švédsku doplní gyros pizza
NezařazenéPro velký úspěch je tu s malým zpožděním třetí část Švédského
blogu. Aneb jak to na jaře všechno dopadlo.
Příchod jara je pro Švédy největším impulzem ke změně zažitých
stereotypů. Za tento okamžik se většinou považuje roztání posledních
zbytků sněhu v ulicích města. Na kole už jezdí i těch posledních pět
procent obyvatel, kteří ho z nějakých záhadných důvodů na zimu
odložili, v ulicích jsou najednou vidět chodci i o víkendu a město je
plné zahradníků, kteří kytkami osazují každý hnědý kousek země.
Zlepšující se počasí je také příležitost pro první venkovní
tréninky místního cyklistického klubu JCK, ve kterém jsem byl během mého
švédského pobytu „na hostování“. Po dvou měsících na spinningových
kolech v klaustrofobní klubovně se opravdu těším, až vypadnu na čerstvý
vzduch. Přijíždím ke klubovně a už z dálky vidím asi deset borců
dokonale ustrojených do týmových dresů. Sraz je až za deset minut, ale
evidentně jsou tu už všichni. Předstartovní rozcvička se jako obvykle
obejde naprosto beze slov a nebýt v minulosti několika málo situací, které
si vyžadovaly verbální projev, většina týmu mě kvůli mému vzhledu
stále pokládá za Švéda. Ticho protne pokřik heja heja heja a už se jede.
Hned v prvním kopci si začínám uvědomovat, že životní styl se značkou
Erasmus asi nebude to pravé pro fyzickou výkonnost.
Naštěstí jsou tu i jiné disciplíny, kterým se dá se věnovat. Vedle
školy je to například pojídání vyhlášené gyros pizzy. Při společné
večeři mi ji dokonce doporučovali i kolegové z cyklistického týmu. Slovy
Zdeňka Pohlreicha to pravé gastronomické porno se nachází v bufetu kousek
od školy a nese název Tre kronor pizza. Paradoxně je tato pizza považována
za nejvyhlášenější jídlo ve městě a kdo ji neochutnal, jako by
v Jönköpingu nebyl. Upřímně řečeno, poprat se s velkou pizzou, na
kterou vám navrch naloží gyros a hranolky a celé to zalijí prapodivnou
omáčkou, je ale spíše výzva než kulinářský zážitek.
Švédy zkouška nevzruší
Poslední a nejdůležitější úkol, který mě během mého studia čekal,
bylo úspěšně zakončit všechny studované předměty. Ve Švédku se
semestr dělí na dvě části, a tak už jsem z březnového maratonu
předběžně věděl, co očekávat. Po přibližně dvou měsících pohody
zase zapnout a dokončit všechny assigmenty, skupinové projekty, prezentace a
hlavně se připravit na závěrečné zkoušky. Ty se v Jönköpingu
odehrávají většinou písemnou formou a v až neskutečném klidu a
pohodě.
Na zkoušku máte zpravidla pět hodin a typický Švéd postupuje
následovně. Pozorně si několikrát přečte zadání včetně formalit na
začátku, dlouze se zamyslí, přemýšlí, přemýšlí, dostane hlad, dá si
svačinu, začne pomalu a s rozvahou psát, zjistí, že vypil moc tekutin, jde
na WC. Přibližně po dvou hodinách ale s už jasnou představou správných
odpovědí začíná vyplňovat test, přičemž si své odpovědi několikrát
kontroluje. K samotné obtížnosti testu asi tolik: nejlepší z Němců ho
víceméně správně stihli napsat za tři hodiny, Francouzi méně správně
za čtyři, Italové nadávali, Španělé se nevyjadřovali, Mexičané odešli
po pěti minutách. Zase ale postovali na Facebook „prázdniny začínají“
v době, kdy Švéd teprve svačil nad druhou stránkou zadání.
Předchozí díly švédského zápisníku najdete zde:
Nahrávání ...
