Jsem ztělesněné klišé
NezařazenéSlavný scenárista Charlie Kaufman, stydlivý a roztěkaný Nicholas Cage, slaví úspěchy s filmem V kůži Johna Malkoviche. Nyní má adaptovat román novinářky Susan Orleanové, v podání nepřekonatelné Meryl Streepové, který vlastně nemá děj. Trápí se, přepisuje, opisuje, dopisuje, vymýšlí nějaký stěžejní příběh. Přitom vidíme, jak se příběh Zloděje orchidejí rozehrává.
Jednou si tak sedím na písemce při žurnalistice a nevím, co napsat do fejetonu. Co kdybych napsal, že zrovna nevím, co psát, napadne mě. Moment, to už jsem někde viděl! A vskutku, film Adaptace je právě o tom, ale nejen to.
Slavný scenárista Charlie Kaufman, stydlivý a roztěkaný Nicholas Cage, slaví úspěchy s filmem V kůži Johna Malkoviche. Nyní má adaptovat román novinářky Susan Orleanové, v podání nepřekonatelné Meryl Streepové, který vlastně nemá děj. Trápí se, přepisuje, opisuje, dopisuje, vymýšlí nějaký stěžejní příběh. Přitom vidíme, jak se příběh Zloděje orchidejí rozehrává. Chris Cooper v roli Johna Larochea, zloděje vzácných orchidejí, je odporný a přitom jistým způsobem neodolatelný. Totéž pociťuje i novinářka Susan. Ten chlap se nemyje, nemá přední zuby, je namyšlený, a přitom velmi inteligentní. A když chce, dokáže být i okouzlující.
Deprese scenáristy je podporována novým úspěchem jeho bratra. Donald píše klasický brak. Přestřelky, sex, hloupé rozuzlení. A přináší mu to úspěch. Charlie se přitom snaží, nespí a žádné ovoce to nepřináší. Sám se označuje za ztělesněné klišé. Používá klasické i neklasické postupy, ale není schopen jakkoli zpracovat román. Jeho bratr má navíc oproti stydlivému Charliemu úspěch u žen. Charlie se při téměř jakémkoli pokusu o rozhovor s dívkou potí, je trapný, typický příklad pokročilého komplexu stárnoucího, plešatícího, tloustnoucího muže. Roztěkaný Charlie není ani schopen se setkat se Susan. Proto jde místo něj jeho bratr. Spolu potom zjistí, že není vše tak, jak autorka psala. Nakonec vlastně vidíme příběh o tom, jak vzniká scénář právě sledovaného filmu.
Dvojakost Nicholase Cage v Adaptaci je úžasná. Jednou jej vidíme roztěkaného a zakomplexovaného a za okamžik v roli svého vlastního bratra je sebevědomým bonvivánem, přestože vypadá naprosto stejně. Bratři se navzájem obdivují. V závěru však přichází přerod Charlieho v hybrid obou bratrů. Tedy jakési klišoidní spojení dvou Já. Charlie se stává sebevědomější, ví, co si může dovolit, jak jednat s lidmi a jeho alter ego Donald v bažinách, kde rostou orchideje, umírá. Navíc konec filmu probíhá spíše podle Donaldova scénáře. Přestřelky, sex a akční scény. Ty příliš nesedí Meryl Streepové. Ta však okouzluje předtím.
Distinguovaná novinářka, která dělá svou práci, žije s manželem a jako správná ženuška mu nedává pocítit, že žádné pouto už mezi nimi nefunguje. Zamilovává se do svého hrdiny. V knize však zarputile cokoli v tomto smylsu popírá. Bratři scenáristé (či snad jediný scenárista?) zjistí pravdu. Susan se schází s Larochem a nejen kvůli sexu. Laroche totiž umí podle indiánského receptu vyrábět z překrásných orchidejí drogu. Nejlepší scénou filmu je pak čištění zubů, kdy zfetovaná Susan má pocit, že droga nezabrala. Pak ale právě s kartáčkem v ruce zjišťuje, že je jí vlastně hrozně dobře. Když ji však Kaufmanovi odhalí, chce je oba zabít.
Dojem psychologického dramatu kazí právě rovina, kdy se příběh posouvá do akční sféry podle Donalda. Na druhou stranu i tato pasáž dokresluje rozdvojenou osobnost autora. Celkově však film rozhodně zanechává v divákovi mnohé. Poselství, které říká, že je třeba po něčem toužit, by mělo zasáhnout téměř každého, kdo se žene za kariérou a zapomíná, že je třeba i žít. Každý záběr je promyšlený a každá scéna má svou funkci, i když se zprvu může zdát spíše vytržená z kontextu. Všichni tři hlavní představitelé byli nominováni na Oscara, získal jej jen Chris Cooper. Přestože tato zlatá soška často o kvalitě filmu nevypovídá, Adaptace za vidění stojí.
Nahrávání ...
