Jak se dělá předvolební kampaň

20. 2. 2014 | | Názory

Možná jste si, milí čtenáři, během podzimu položili otázku, proč se
v iListu objevily rozhovory se všemi kandidáty na rektora ekonomky,
s některými dokonce i vícekrát. Až na jednoho.

Přestože děkan Fakulty podnikohospodářské Jaromír Veber
zatím drží rekord, co se počtu přihlášek týče, tak u nás zatím
nevyšla ani stránka, kde by podrobněji vysvětlil, co chce na ekonomce měnit
nebo jak vnímal své nezařazení do druhé volby. Pan děkan s námi
nemluví. A aby to ticho bylo, jak se patří, tak má mluvčí, která mu
s mlčením pomáhá.

Většina čtenářů už má nejspíš úplně jiné starosti,
děkan Veber si ovšem velmi dobře pamatuje, co se objevilo na straně
30 v říjnovém iListu. V humoristické rubrice Bulva, která má toto
místo v každém vydání časopisu. V minulosti se tam vyskytla
vystřihovánka rektora Hindlse v trenýrkách, fotomontáž rektorky
Durčákové v komunistické Číně, mystifikace, že Výpočetní centrum
rozdává mobily, parodie kauzy na Národohospodářské fakultě, politoložka
Dvořáková v těle svalnatého sportovce. Někdo se zasmál, někdo nad tím
mávnul rukou, někdo si pozval zástupce iListu do kanclu a vysvětlil mu, že
toto už bylo moc. Děkan Veber obdržel omluvu od šéfredaktora, omluvu na
Facebooku, omluvu v editorialu, omluvu na webu iList.cz. Nestačilo. Na
stránkách iListu se neobjevuje proto, že nechce, nikoliv kvůli tomu, že
bychom jej “diskriminovali”.

Přesně s tím totiž přišla Veberova nová manažerka pro PR.
Poté, co mi děkan dvakrát odmítl žádost o interview, jsem to vzdala.
Když se před Vánoci objevil ve schránce email od jeho čerstvě jmenované
mluvčí, která mne upozornila, že bychom se měli chovat fér a dát stejný
prostor všem kandidátům na rektora, nebyla jsem si jista, zda jde o vtip,
nebo ta paní byla prostě jen aktivní a pustila se do práce dřív, než jí
Veber dal instrukce, že v novinách a ještě k tomu pro studenty školy,
které chce šéfovat? V žádném případě.

S novou mluvčí jsme se ale na rozhovoru dohodly, dokonce mi ho
ve zkouškovém připomněla. Osobně se děkan sejít nechtěl, tak jsem podle
domluvy poslala dotazy. Termín uzávěrky jsem zmínila asi třikrát, mluvčí
na to, že samozřejmě. Výsledek? Od té doby jsem o ní neslyšela. Z více
než deseti otázek jsem nedostala odpověď ani na jednu. To mne tolik
nepřekvapilo, od začátku jsem varovala šéfeditora, že na rozhovor
příliš nevěřím – zvlášť když samotný Veber mi dál neodpovídal na
dotazy k jiným tématům.

Komunikovat ovšem přestala i mluvčí, což mi přijde jako
vrchol neprofesionality. Zatímco děkani nebo ekonomové na otázky novinářů
odepisují prakticky ve svém volnu a dělají to buď z dobré vůle nebo
proto, aby si budovali odborné jméno, tisková mluvčí má “mluvení” tak
nějak v pracovní náplni. Mluvčí reprezentuje toho, pro koho pracuje,
odpovídá za jeho mediální obraz. Je to první věc, která se učí na
jakékoliv přednášce zaměřené na styk s novináři. Žurnalistice se
věnuji pět let, za tu dobu jsem komunikovala se stovkami lidí, od českých
i zahraničních profesorů, přes manažery, politiky a hlavně, tiskové
mluvčí. S podobným přístupem jsem se nesetkala.

Jak to celé dopadlo?

Den po uzávěrce a několika nepřijatých hovorech mi přišla
textovka: “Děkuji za zájem, ale pan děkan se rozhodl, že rozhovor
neposkytne.” Ámen.

Názory autorky nereprezentují
názory redakce časopisu iList

Čtěte také:

Mohlo by tě zajímat: