Jak poznáte syndrom vyhoření? Když vám nadšení chybí déle než dva týdny

12. 1. 2015 | | Kariéra, Studentský život

Studenti mají sice více energie, chybí jim ale zázemí, které by je
před vyhořením ochránilo. Kdy nejde jen o únavu, ale o skutečný syndrom
a jak se ztrátou chuti do práce bojovat, popisuje psycholog Radek Ptáček,
který působí na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity
Karlovy.

Syndromem vyhoření trpí hlavně lékaři a zaměstnanci, kteří
hodně pracují s lidmi. Může vyhořet i student
ekonomického o­boru?

U studentů oborů typu ekonomie není syndrom vyhoření častý, jde
spíše o únavu, eventuálně deprese. Je přitom nutné odlišit únavu a
stereotyp od syndromu vyhoření, tak jak ho zatím definujeme. Studenti jsou
spíše přetíženi. Pokud se projevuje syndrom vyhoření, je to především
o rozporu mezi původním nadšením a realitou.

Pokud tedy student přijde o motivaci, tak by to syndrom vyhoření
měl být.

To ano, můžete vyhořet ze ztráty ideálu, například když se zamilujete
do svého studia a pak zjistíte, že je úplně o něčem jiném. Syndrom
vyhoření se navíc začíná obecně redefinovat a rozšiřovat, současná
pojetí více zdůrazňují, že kromě práce s lidmi může být
i důsledkem nadměrného zatížení, nedostatečné odměny nebo malého
uspokojení z práce.

Důležitý je volný čas a určitý režim

Jak dlouho musí pocit zklamání trvat, aby šlo o syndrom
vyhoření? Jinak řečeno, jak jej student pozná?

Základním indikátorem je, že podobná únava a pocit ztráty iluzí,
ztráta zájmu nebo zvýšený smutek trvá déle než obvykle. To znamená,
déle než čtrnáct dní.

Jaké jsou při zvládání syndromu vyhoření nevýhody toho, že
je člověk mladý?

Doposud se příliš nezná a se syndromem vyhoření či s přetížením
se obvykle setkává poprvé. Mechanismy zvládání jsou proto velmi omezené a
mladý člověk to pak může řešit alkoholem, drogami a dalším
maladaptivními způsoby.

Co to znamená?

Nepřizpůsobivé, je to opak adaptivních způsobů, kdy jdete za kamarády
nebo si třeba zacvičit.

Ve srovnání s lidmi, kteří už pracují, mu ale může situaci
usnadnit to, že ještě nemá rodinné závazky, nemyslíte?

Naopak, i světové studie ukazují, že rodina je protektivní faktor,
který napomáhá syndromu zabránit. U lidí, kteří svou rodinu mají, se
syndrom vyhoření projevuje méně. Mladý člověk má sice více energie, ale
stabilní sociální podpora mu obvykle chybí.

Jak má vysokoškolák syndrom překonat?

Nejprve by se měl pokusit něco udělat, dostat se ze stereotypu,
odpočinout si. Obecně nezůstávat sám, mít uspokojivý osobní život,
přátele, kteří ho podrží, nepřehánět to s prací a učením, odložit
některé úkoly. Když toto během těch čtrnácti dnů nepomůže, tak se
nebát zajít za odborníkem. Nejdůležitější je ale asi vážně volný
čas, aby si student neřekl: „Teď se přestávám učit, začnu pracovat.“
A mít alespoň přiměřeně pravidelný životní režim. Protože návyky,
které si mladý člověk vytvoří, budou přesně ovlivňovat to, jak bude
k syndromu vyhoření náchylný.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: