Investujme raději do lidského kapitálu než do betonu a skla

12. 10. 2009 | | Rozhovory

Ještě před tím, než docent Jiří Schwarz stane před Akademickým
senátem VŠE při rektorské volbě, se ho stihl Studentský list zeptat na
hospodaření rektorátu, budoucí stavitelské projekty nebo na dosavadní
působení současného rektora, profesora Hindlse.

Co považujete za svou hlavní prioritu ze svých
programových cílů?

Mým cílem je přiblížit VŠE úrovni elitních evropských univerzit.
Nejvíce nás od nich odlišuje publikační výkon v impaktovaných
světových odborných periodikách. Ve vědě nezaostáváme tolik jako ve
schopnosti publikovat naše originální poznatky v zahraničí. A proč je
tomu tak? Kvalitní výzkum k publikování v zahraničních renomovaných
periodikách nestačí, je nezbytné se stát součástí mezinárodních
vědeckých komunit, jejichž členové vzájemně spolupracují a především
mají přístup do renomovaných periodik. Bez tohoto aspektu se nelze prosadit,
ani dlouhodobě udržet v mezinárodním vědeckém povědomí.

Proto navrhuji zřízení Mezinárodního centra pro ekonomický výzkum pod
názvem International Center for Economic Research (ICER), které by bylo
servisním pracovištěm pro podporu fakultního výzkumu. V jeho čele by
stál uznávaný italský profesor se zkušeností s řízením vědecké
práce. Jeho úkolem by bylo vybírat a zvát na naši školu významné
zahraniční profesory, kteří by na fakultách pobývali v jednom ze dvou
časových režimů 13 nebo 32 týdnů. Během této doby by vědecky
spolupracovali s našimi akademickými pracovníky podle jejich zájmu.
Předmětem spolupráce by byl společný výzkum včetně jeho publikování
v zahraničním impaktovaném periodiku. Na zveřejnění vědecké statě či
článku by byl vázán doplatek jejich honoráře. Vedle toho by v obou
časových režimech museli vést na fakultách minimálně jeden seminář či
přednášku. Finanční prostředky na provoz ICER a honoráře zahraničních
profesorů by byly obstarány výhradně z dodatečných mimorozpočtových
zdrojů.

Věřím, že zahraniční profesoři probudí vědecký potenciál
především u našich mladších kolegů a otevřou jim dveře do
mezinárodních vědeckých komunit a usnadní jim cestu k publikování jejich
vědeckých výstupů v zahraničních periodikách. Vedlejším efektem bude
rovněž kvalitnější pedagogická práce, ať už jako důsledek kvalitněji
provozovaného výzkumu nebo dělby práce založené na tom, že více učit
budou ti, kteří pro to mají lepší předpoklady.

Předpokládám, že dalším vedlejším efektem bude rozšíření
spolupráce s bývalými univerzitami hostujících pracovníků, což by mělo
zvýšit poptávku zahraničních studentů po absolvování části studia
u nás. Zároveň by se tím v rámci reciprocity vytvořily podmínky pro
zvětšení počtu míst pro naše studenty na zahraničních univerzitách.

Jak by podle vás měla vypadat reforma terciárního vzdělávání?
Kterou oblast je třeba hlavně reformovat?

Jakákoli diskuse o reformě terciárního vzdělávání sklouzla na debatu
o školném, v níž ztratila svůj racionální charakter a logicky se
zastavila. Současné politické poměry v naší zemi nevytvářejí dobré
podmínky pro znovuotevření tohoto tématu. To ale neznamená, že nelze nic
smysluplného na tomto poli dělat.

Velkým problémem se dlouhodobě ukazuje být postavení a činnost
Akreditační komise v našem terciárním vzdělávání. Na jedné straně se
velmi podrobně zabývá schvalováním jednotlivých studijních programů a
studijních oborů na fakultách veřejných vysokých škol a na soukromých
vysokých školách, jejich personálním a jiným zabezpečením. Na straně
druhé jí unikají naprosto zásadní záležitosti, které jsou rozhodující
pro úroveň a dobré jméno našeho vysokoškolského vzdělávání. Obávám
se, že případ plzeňské právnické fakulty nebude v České republice
ojedinělý. Proto by mělo dojít k jasnému rozdělení kompetencí mezi
Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy ČR jako vrcholným orgánem
státní exekutivy v terciárním vzdělávání, Akreditační komisí jako
jediným regulačním a kontrolním orgánem v této oblasti a jednotlivými
univerzitami a vysokými školami. Mělo by platit, že Akreditační komise
uděluje akreditaci k činnosti univerzity nebo vysoké školy na dobu
neurčitou. Zjistí-li nedostatky či rozpory ve vztahu k udělené akreditaci,
zahajuje šetření. Za takových okolností by se nemohlo stát, že na
některé univerzitě lze získat vysokoškolský titul za dva měsíce od
přijetí do 1. ročníku studia.

Tento způsob by znamenal, že Akreditační komise by neschvalovala jako
nyní na svých zasedáních stovky akreditací jednotlivých studijních
programů a oborů na fakultách vysokých škol. Z jedné analýzy její
činnosti vyšlo najevo, že na schválení jedné akreditace připadá méně
než tři minuty jednacího času. Takové schvalování je ryze formální a
taková praxe nemůže vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj terciárního
vzdělávání.

A nakonec pár slov o klíčovém aspektu každé reformy, o jejích
tvůrcích a nositelích, tedy o reformátorech. Úspěšní reformátoři se
zjevují při zásadních systémových změnách vyvolávajících velký
zájem veřejnosti. Prosazení systémové změny je obtížný úkol
vyžadující jasnou vizi a odhodlání „jít proti proudu“. Reformátoři
jsou schopni obtížný společenský problém vyřešit, protože mají
zkušenosti z řešení menších problémů, o nichž se všeobecně nemusí
vědět, avšak odborná veřejnost je o nich informována. Reforma
terciárního vzdělávání v Česku je velmi obtížný společenský
problém. Osoby s nezbytnými charakteristikami budoucích úspěšných
reformátorů, především jasné vize a silného odhodlání „jít proti
proudu“ jsem v poslední době v oblasti terciárního vzdělávání
nezaznamenal.

Z vašeho volebního programu plyne, že chcete změnit fungování
kolegia rektora a zároveň zprůhlednit činnosti rektorátu. Kde konkrétně
vidíte hlavní problém? Podle čeho jste usoudil, že rektorát hospodaří
neefektivně?

Neřekl jsem, že rektorát hospodaří neefektivně. Řekl jsem. že budu
hledat úspory v hospodaření rektorátu a celoškolských pracovišť. Proto
jsem navrhl realizaci procesního řízení kvality a jakosti na těchto
pracovištích. Cílem je zprůhlednění a zjednodušení agendy a nalezení
úspor. Uspořené finanční prostředky by byly převedeny do mzdového fondu
fakult. Podivuji se například nad následujícími skutečnostmi:

Nejsem sám, kdo má pochybnosti o fungování celoškolních pracovišť.
Již minulý akademický senát žádal rektora o prověření jejich
činnosti. Problém ovšem spočívá v tom, že dosud provedené analýzy se
soustředily se na to, zda mzdové náklady daných pracovišť rostou rychleji
nebo pomaleji než mzdy na fakultách. To ale o skutečné hospodárnosti na
těchto pracovištích vůbec nevypovídá. Jako příklad mohu uvést nákup
výpočetní techniky – fakulty si musejí kupovat počítače
prostřednictvím výpočetního centra, ale ani přes jím organizované
výběrové řízení nedostanou tak nízkou cenu, jakou by mohli docílit
v internetovém obchodě. Jak je to možné? Vždyť VŠE je dost velká
organizace na to, aby mohla sjednat exkluzivní smlouvu přímo s výrobci,
což bývá u větších firem obvyklá praxe, protože slevy jsou v takovém
případě výrazné. VŠE se ale, pokud vím, o nic takového ani
nepokusila.

Kolegium rektora složené pouze z děkanů a prorektorů by vedlo
k hlubším diskusím o problémech a rozvoji VŠE, než je tomu nyní.
Užší spolupráce s děkany při respektování vzájemných kompetencí by
vedla k intenzivnější spolupráci. O záležitostech kompetenčně
(vysokoškolským zákonem) určeným fakultám by se na univerzitní úrovni
nehlasovalo. Taktéž by se nehlasovalo o změnách pravidel financování
fakult. Změny by se mělo dosáhnout pouze nalezením konsenzu. Takové
řízení univerzity je určitě pracovně náročnější, zároveň ovšem
lépe odpovídá principům akademické svobody a svrchovanosti.

Při veřejných prezentacích jste zveřejnil návrh na realizaci
podchodu z hlavního nádraží. Jak vy můžete přispět při realizaci
projektu, když má být údajně nezávislý na VŠE a co soukromý investor
získá tím, že by zmiňovaný podchod vybudoval?

Tento projekt jsem ukázal až na otázce studenta Vostatka, redaktora
Studentského listu. Kdyby se mě nezeptal, vůbec bych jej neprezentoval. Je
zajímavé, jak vášnivé diskuse v souvislosti s mou rektorskou kandidaturou
probíhají k tomuto tématu, přestože jsem ve své prezentaci uvedl sedm
jiných témat, kterým pro rozvoj VŠE v Praze přisuzuji nesrovnatelně
větší prioritu. Pravda je, že jsem se intenzivněji o projekt podchodu pod
nástupišti hlavního nádraží začal zajímat v souvislosti s potyčkou
studenta FIS VŠE s policisty, který si ve snaze stihnout test z ekonomie
zkracoval cestu přes koleje hlavního nádraží (o čemž nedávno informoval
Studentský list v článku
Za smělé jednání s policisty dostal pěstí, pozn. red.).

Obecně se ví, že mnozí studenti si přes koleje hlavního nádraží
zkracují cestu do školy. Nepřiměřeně tím riskují. K dokončení
podchodu stačí prodloužit podchod pod nástupišti o posledních asi dvacet
metrů. Pozemek patří Správě železniční dopravní cesty, která jako
státní podnik a jako investor nemá motivace dokončit podchod směrem
k Italské ulici. Kdo má motivace? Developer a soukromý investor území mezi
hlavním nádražím a Italskou ulicí, aby zlepšil dostupnost stávajících a
plánovaných bytových domů. Nájemce hlavního nádraží a České dráhy by
prodejním terminálem jízdenek u venkovního ústí podchodu zkrátili cestu
k vlakům a k jiným službám poskytovaným v budově hlavního nádraží.
Motivace má i Městská část Praha 2, v jejímž katastru území leží, a
má zájem je více oživit. Kdo by měl mít dále motivace? Přece VŠE se
svými více než 17 tisíci studenty a mnoha sty zaměstnanci. Pokud
zainteresované instituce dostatečně silně nedemonstrují veřejný zájem,
podchod se nepostaví, protože omezené veřejné finanční zdroje potřebné
na jeho dostavbu se použijí k jinému účelu. Osobně mohu přispět
k realizaci projektu jeho veřejným prosazováním a svými kontakty
u zúčastněných subjektů. Proto jsem se zúčastnil jednání
s dosavadními hlavními „tahouny“ projektu – MČ Praha 2 a
investorem.

Profesor Hindls ve svém volebním programu uvádí nástavbu Nové
budovy na Žižkově, jaký je váš názor na tento záměr?

Svůj názor jsem vyjádřil na posledním kolegiu rektora, na němž jsem
byl o tomto plánu poprvé informován. Využít rozpočtovou dotaci na
nástavbu Nové budovy je racionální pouze v případě, že nevzrostou
celkové provozní náklady na tuto budovu po jejím zvětšení. Do těchto
nákladů patří, mimo náklady na energie, náklady na úklid prostor,
ostrahu, požární zabezpečení, údržbu nové části budovy, pojištění a
další. Kvestor ubezpečil přítomné, že celkovou rekonstrukcí (včetně
zateplení) jednoho křídla Nové budovy (u Italské ulice) se celkové
provozní náklady na tuto část budovy sníží. Za těchto předpokladů
považuji nástavbu za racionální projekt.

Problém je v tom, že stávající prostory VŠE nejsou využívány
efektivně. Jejich existence a provozování si vynucují fixní náklady. Pokud
s dalšími výstavbami či dostavbami porostou, bude zbývat méně na mzdový
fond pro akademické a jiné pracovníky VŠE v Praze. Pro renomé univerzity
jsou důležitější investice do lidského kapitálu (také formou dobrého
finančního ohodnocení) než investice do betonu a skla.

Jak hodnotíte dosavadní působení současného rektora profesora
Hindlse?

Za čtyři roky ve funkci rektora se profesor Hindls snažil uchovat dobrou
značku VŠE v Praze. Přes počáteční váhání a dokonce úvahy
o zrušení ECTS na VŠE umožnil nakonec získání tohoto certifikátu.
Podobně přes svůj počáteční odpor nakonec umožnil změnit zásady
financování fakult. Myslím, že dobrá byla jeho spolupráce s Akademickým
senátem VŠE, na jehož popud došlo k částečnému zprůhlednění
celoškolního rozpočtu. Přispěl k zlepšení práce kvestorátu, otevřel
školu kulturním akcím a zřídil Středisko handicapovaných studentů. Vedle
těchto pozitiv a dalších dobrých rozhodnutí, která by činil každý
odpovědný rektor VŠE, se domnívám, že se mu některé záležitosti
nedařily. Nepodařilo se mu například prosazovat zástupce naší školy
v odpovídajícím počtu do klíčových pozic v terciárním vzdělávání
(například v Akreditační komisi, v Technologické agentuře ČR,
v GAČR). Nezviditelňoval VŠE dostatečně díky své rektorské pozici
v ekonomických diskusích v ČR, ani v diskusích o problémech vysokého
školství a o rozvoji terciárního vzdělávání, ba ani v rámci
Konference rektorů, jak by odpovídalo významu a ambicím VŠE. Celkově se
domnívám, že VŠE v zostřující se konkurenci ve vysokém ekonomickém
školství postupně ztrácí pozici dominantního hráče a nedaří se jí
posouvat směrem k elitní instituci v evropském měřítku.

Mohlo by tě zajímat: