I za absurdnosti se musí platit
NezařazenéPoplatek za vedení běžného účtu vyhrál třetí ročník ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek. Namísto toho, aby se tuzemské banky snažily zlepšit nejpalčivější nedostatky, přivírají oči.
Poplatek za vedení běžného účtu vyhrál třetí ročník ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek. Namísto toho, aby se tuzemské banky snažily zlepšit nejpalčivější nedostatky, přivírají oči.
V České republice byla již potřetí vyhlášena anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek, která proběhla na serveru http://www.bankovnipoplatky.com. Tento rok zvítězil poplatek za vedení běžného účtu, pro něhož hlasovalo téměř 45 procent zúčastněných. Třicet procent respondentů se přiklonilo pro poplatek za nadměrný vklad. Letošní ročník byl podle zmiňovaného serveru rekordní s téměř deseti tisíci hlasujícími ve finálovém kole. Celkem se však k problematice vyjádřilo 37 tisíc lidí.
Do ankety se zapojilo i devět z deseti oslovených tuzemských bank. „Na první pohled se to může zdát jako zajímavý experiment, ptát se samotných bank, které poplatky vybírají a jaký z poplatků považují za nesmyslný,“ vysvětlil na webu organizátor ankety Patrik Nacher. Mluvčí bank považují za nejabsurdnější poplatky spojené s internetovým bankovnictvím, například poplatek za vedení účtu zaslaný elektronickou cestou.
Některé finanční instituce anketu dokonce samy nepřímo podporují. Například mBank je vystavěna na nulových poplatcích. Klienti právě na podobné věci slyší, o čemž svědčí jejich počet – mBank působí na českém trhu něco málo přes sto dní a podle informací banky je otevřeno už přes 80 tisíc účtů. Potvrzuje to i diskuze k článkům na internetu, ve kterých většina pisatelů kladně hodnotí nováčka na českém bankovním poli.
Pro ostatní banky by měly výsledky sloužit jako vodítko k vylepšení své „image“ a nalákání nových klientů. Opak je však pravdou. Některé bankovní domy včetně velkých stále účtují poplatek za příchozí platbu a poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky, které lidé zvolili jako nejabsurdnější v předchozích dvou letech.
Banky nechtějí o zrušení některých poplatků ani slyšet, protože by tím přiznaly svoji chybu. Mnoho představitelů těchto peněžních institucí však mírné zlepšení v poplatkové politice v budoucnu opatrně připouští. Nemuselo by se jednat přímo o zrušení těchto poplatků, spíše by šlo o snižování cen či zavedení kompenzačních bonusů. Jeden nejmenovaný vysoce postavený zaměstnanec tuzemské banky vidí tyto změny až v delším časovém horizontu kvůli nátlaku veřejného mínění, kterému se banky nechtějí ihned podvolit. Důkazem toho jsou předchozí dva ročníky, na jejichž základě některé instituce zpřehlednily své sazebníky a zrušily poplatek za příchozí platbu. Ten už neúčtuje Raiffeisenbank, eBank, Citibank ani mBank. Naopak velká bankovní trojka, Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka si za příchozí platby stále účtuje. Třeba i Poštovní spořitelna ze skupiny ČSOB má jako jedna z mála ve svém sazebníku i dříve hojně kritizovaný poplatek za zrušení účtu, který již většina bank odvolala.
Rostoucí nespokojenost s bankovními poplatky nabírá v posledních letech na obrátkách. V nedávné minulosti uvažovalo ministerstvo financí o regulaci zákonem. Nestalo se tak díky příslibu, kterým se české banky zavázaly tuto situaci zlepšit. Podle odborníků ale poplatky nebyly sníženy, nýbrž zjednodušeny. „Většina úprav sazebníků směřovala spíše k jejich zjednodušení,“ uvedl například Petr Zámečník z investujeme.cz.
Tuzemské banky se snaží namísto změn ještě ospravedlňovat. Argumentují tím, že klientovi nabízejí kromě samostatné možnosti uložení peněz mnoho dalších služeb. Není to ale jasné vysvětlení, protože totéž nabízejí banky západně od našich hranic. Následkem toho jsou situace, kdy klientům mizí peníze z účtů i v případech, že nic nepoptávají a neprovádí žádné pohyby, příkazy ani jiné služby či nevyužívají platební karty. Jedno z řešení by bylo změnit svůj bankovní ústav a tím jej vytrestat. Profesor Miroslav Tuček z katedry bankovnictví a pojišťovnictví na VŠE však upozorňuje: „Banky v ČR využívají svého oligopolního postavení, a navíc je řada klientů na ‚své‘ bance značně závislá. Měnit bankovní spojení není pro větší klienty jednoduché.“
Situace u složitějších produktů jako investice, pojištění nebo hypotéky je podle bývalého náměstka ministra financí a ředitele pro rozvoj společnosti Partners Tomáše Proudy lepší. „Běžné účty ale zůstávají pohodlnou dojnou krávou velkých bank, což se ještě několik let bez aktivní podpory jednoduchého přechodu nezmění,“ doplňuje.
Obdobná anketa proběhla i u našeho jihovýchodního souseda. Je až s podivem, jaké závěry tamější výsledky přinesly – do první trojice nejabsurdnějších byly nominovány stejné bankovní poplatky, a to poplatek za připsání úroků, poplatek za vedení běžného účtu, který skončil v ČR na prvním místě, a již zmíněný poplatek za nadměrný vklad, který na Slovensku letos zvítězil.
Česká praxe je tak trochu kuriózní. Jak tedy bankovní instituce v zahraničí vydělávají, když nemají tak vysoké bankovní poplatky? „V zemích západní Evropy jsou zpravidla větší zisky bank z úrokových marží, menší z poplatků,“ vysvětluje profesor Tuček z VŠE.
Dalším polínkem do ohně je srovnání poplatků za bankovní převody v zahraničí. U většiny českých bank jde o částku minimálně 250 korun, kdežto v zahraniční stačí klientům pouhých 0,10 eura.
Podle bývalého finančního arbitra Otakara Schlossbergera jde především o informovanost klientů: „Víte, pokud jsem klientem banky a vím, že při výběru peněz mám za to zaplatit, tak je to podle mě O.K. Jako problém vidím to, když mám za správu úvěru, který nemohu splatit, uhradit najedou o dvě stě procent více. Zde se klient nemůže bránit. Bohužel, je to i moje osobní zkušenost. Tak toto vrcholně odsuzuji, protože banka je smluvní strana stejně jako já.“ Schlossberger ještě dodává, že v zahraničí by taková praxe nebyla možná. Je potřeba pokračovat s podobnými anketami, které alespoň upozorní, že je zde spoustu nespokojených lidí.
Nahrávání ...
