HEC Montreal – ráj kávoholiků a gladiátorských rvaček

7. 7. 2015 | | Cestování titulní obrázek

Jednou z výhod výměnných pobytů –
kromě poznání jiné kultury a získání nových přátel z různých koutů
světa – je také rozdílné prostředí univerzity, kterou v zahraničí
navštěvujete. Všichni druháci, třeťáci a studenti na magisterském se
každý zimní semestr baví nad bloudícími prváky a tak přesně vypadají
i všichni výměnní studenti na HEC Montreal.

HEC má podobnou architekturu jako budova RB na Žižkově – otevřené
prostory a skleněná okna – takže ještě než jsem vkročila dovnitř, už
jsem cítila, že tu budu jako doma. Ale stejně jako na VŠE, ani tady není
těžké se zorientovat. Po prvním týdnu zjistíte, v jakéže barevné sekci
(ano, každé patro je tu rozděleno do čtyř barev – modré, zelené,
žluté a červené) je vaše hodina a zvyknete si nehledat čísla
přednáškových sálů, ale jdete po jménech. Pondělní obchodní právo,
modrá sekce, jméno třídy Banque Scotia. A už vesele sedíte na otáčivé
židli a zapojujete notebook do zásuvky pod stolem.

Třídy tu nejsou velké, vejde se do nich kolem padesáti studentů a lavice
nejsou v řadách za sebou, ale uzpůsobené do tvaru písmene U, přičemž
každá je o stupínek výš, takže i studenti sedící vzadu vidí (a jsou
viděni) všechno. O příjemné překvapení se pak postaral sám profesor na
první hodině. Nervózně jsem se hrnula do školy a podařilo se mi dorazit
s dvacetiminutovým předstihem (po pravdě, to se mi doma dlouho nestalo), ale
nebyla jsem první – ve třídě totiž už čekal profesor.
S přibývajícím počtem ploužících se studentů nás všechny začal
vesele zapojovat do konverzace. Během hodiny vysvětlil, že tu pro nás bude
vždy patnáct minut po začátku a po konci hodiny. A kdybychom měli nějaké
další otázky, můžeme za ním přijít do konzultačních hodin a pokud se
nám to nehodí, napsat email s otázkou nebo návrhem na schůzku mimo KH.
Když to srovnám s akademickou čtvrthodinkou a rychlým odchodem na oběd
u některých profesorů na ekonomce, chvíli jsem si myslela, že jde
o vtip.

Po desáté dopoledne jen s těží najdete prázdný stůl se
zásuvkou

Studenti tu berou školu velmi vážně. Víceméně se to dá připsat tomu,
že si své studium platí, takže i o víkendu (a tím opravdu myslím
víkend s nedělí, kdy je škola i kantýna otevřená) se strhává
gladiátorský boj o nejlepší místa v knihovně. Když přijdete brzo a
zaberete si stůl se zásuvkou, hned tak své místo nepustíte a tak se
stává, že sedíte naproti prázdné židli obložené svetrem, zatímco je
váš soused dvě hodiny na obědě. Pozitivní přístup je vidět i ze strany
školy – dva týdny před zkouškovým je knihovna, včetně celého
víkendu, otevřená až do deseti hodin do večera (samozřejmě se to nedá
srovnávat s americkými univerzitami, kde mají otevřeno 24 hodin denně,
ale i tak je to pokrok oproti nedělním zamknutým dveřím na VŠE a během
týdne vyhnání půl hodiny před zavřením školy).

Na druhé straně, po zkušenostech s místní menzou, se opravdu těším
na jídla z AV Gastro. Je tu sice na výběr z většího množství baget,
jogurtů, míchaných zeleninových a ovocných salátů, dokonce tu najdete
i sushi. Po krušné zimě všechny potěšila celoměsíční akce „kup dvě
různá ovoce za cenu jednoho“, čímž se menza snažila posílit obrany
schopnost studentů před nástupem jara. Z teplých vařených jídel (mimo
pizzy a teplých sendvičů) se ale dočkáte jenom výběru ze dvou jídel –
můžete se spolehnout na každodenní červenou omáčku na těstoviny se
salátem nebo na rybu, tady ale kreativita končí.

S obědovým tácem kamkoliv po škole

Ale škola i tak myslí na žaludky svých studentů. Znáte ty krásné
patnácti minutové pauzy, během kterých se vám může jen zdát, že byste
se dostali z Jižáku na Žižkov včas a jsou občas nedostatečné i pro
přechod z RB do SB? Při průměru tří potkaných kamarádů na jednu cestu,
frontě na kafe nebo jídlo v menze, do další hodiny stíháte jen tak tak
dorazit. Na HEC máte vždy půl hodinovou pauzu mezi hodinami – spousta
času na přechod z budovy do budovy, oběd či lehký „čit-čat“
s kamarády. A ještě dorazíte pět minut před začátkem hodiny.

Pokud by se vám ale stalo, že se přeci jen někde zdržíte – nemusíte
se strachovat, že byste se nenajedli. Jednoduše si tác z menzy vezmete
přímo do hodiny a najíte se tam. Nebo kdekoliv jinde po škole, pokud jsou
zrovna všechna místa v kantýně obsazená. Stojany na odložení táců jsou
na každém rohu. Pokaždé, když vidím někoho odnášet tác nahoru do
patra, představím si, co by se asi stalo u nás. Určitě by to ani pro oběd
ani pro studenta neskončilo dobře.

Kafe, kafe a ještě kafe

Co mě ale vysloveně zaujalo a potěšilo, jakožto studenta závislého na
tmavém lahodném povzbuzováku, je výběr ze čtyř druhů kávy.
Oříšková, Sumatra, melange nebo kolumbijská káva vás každodenně
lákají z obrovských desetilitrových barelů a kelímky tří velikostí
připravené pod nimi jen vesele skáčou do ruky. Už jen přidat mléko nebo
smetanu a cukr a už stojíte tváří v tvář usměvavé pokladní a
slyšíte „un dolar quatre-vingt-cinq“ za střední dávku kofeinu. Ano,
můj ráj na zemi.

Foto: autorka

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: