Grüß Gott z Vídně: Jaký je Erasmus ve dvou?

24. 7. 2023 | | Cestování, Názory, Studentský život Erasmus ve Vídni

S Honzou tvoříme pár už nějaký ten rok, a to, že pojedeme na studijní výjezd, bylo „na stole“ už od našeho bakalářského studia. Kvůli komplikacím kolem koronaviru a vůli dokončit bakaláře za tři roky, jsme se přihlásili na výměnu v rámci magisterského studia. Já studuji Mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické (VŠE), Honza Rostlinnou produkci na České zemědělské univerzitě (ČZU).

To se ukázalo být první pomyslnou překážkou na cestě do zahraničí. Kam vyjet, abychom mohli být během výměnného pobytu na jednom místě? Na nejjednodušší možnost studovat na stejné škole jsme museli zapomenout, protože výběr institucí, kde bychom oba našli vhodné předměty, byl prakticky neexistující. Proto jsme začali porovnávat nabídku měst nabízených na VŠE i ČZU.

Výběr jsme si rovnou omezili na Evropu, v rámci konkrétních měst pak na rozumnou dojezdovou vzdálenost univerzit a samozřejmě relevantní nabídku předmětů. Z rešerše se na prvním místě umístila rakouská Vídeň. Pro mě to byla Wirtschaftsuniversität Wien (WU) a pro Honzu Universität für Bodenkultur Wien (BOKU).

Krok první: dostat se

Obě školy se pyšní skvělou reputací, a navíc si ve Vídni můžeme oba krásně procvičit němčinu. Jako příjemný bonus se ukázala strategická lokalita města jako odrazového můstku pro cestování. Pro zvědavé: na dalších místech, kam bychom mohli vyjet, jsme měli –⁠ bez ohledu na pořadí –⁠ třeba Helsinky, Varšavu nebo Lille. Vídeň ale zvítězila na plné čáře.

Výběrové řízení samozřejmě probíhá na každé z našich domovských škol diametrálně odlišně a nelze zaručit, že když bude přijat jeden, pojede i druhý. Když jsem na začátku roku 2022 zjistila, že jsem byla na příští letní semestr opravdu přijatá na WU, byla jsem upřímně šťastná. O to více pak, když se i Honza na brzký podzim dozvěděl, že byl také vybraný na svoji první volbu, tedy BOKU. Uf, spadl nám kámen ze srdce, že si nebudeme půl roku jen volat z různých míst v Evropě.

Administrativa spojená s výjezdem nebyla nijak komplikovaná, naprostou většinu jsme vyřídili před odjezdem a digitálně. Abych byla upřímná, ani jsem nečekala, že by u nás po příjezdu nastal kulturní šok. Oba jsme už v Rakousku (a já i ve Vídni) byli a s místním přístupem jsme obeznámeni. Přesto nás pár věcí zarazilo.

Jednou Obers a dvě Semmeln do Sackerl, prosím!

Jak možná podnadpis němčinářům napoví, rakouská němčina má svoje specifika. Nejlépe jsme se o tom mohli přesvědčit hned při prvním nákupu, kdy jsme v ledničce supermarketu marně hledali smetanu pod názvem Sahne. Mezi regály jsme s Honzou živelně diskutovali o tom, že není možné, aby v obchodě neměli smetanu a co bychom případně mohli koupit místo ní. Byli jsme překvapení, když se za námi vynořila paní, která nám učeně česky odpověděla, že „ve Vídni nemáme Sahne, nýbrž Obers nebo také Crème fraîche.“

Tahle historka navíc ukazuje, jak multikulturní Vídeň je, a že Češi (nebo Slováci) zde nejsou výjimkou. Důkazem může být i vídeňské označení pro palačinku „Palatschinke“ nebo rybíz „Ribisel“. Mezi moje oblíbence patří také slova „Buchteln“ a „Kren“, jejichž význam si snadno domyslíte. I když je teď vídeňská slovní zásoba „pod palbou“ jiných jazyků, česká stopa je tam takřka nesmazatelná, čehož si může pozorný turista všimnout zejména při pohledu na různá příjmení nebo názvy některých obchodů.

Samozřejmě nejde jen o slovní zásobu (na kterou se dá do určité míry připravit), která vás může trochu zarazit, ale i o zrádný rakouský (respektive vídeňský) přízvuk, který může být označený i jako otevřený. Abych byla upřímná, pro složitější komunikaci jsem obvykle volila angličtinu. Vídeň je opravdu velmi multikulturní, při jízdě metrem se mi občas stávalo, že jsem slyšela „všechny“ jazyky, jen ne němčinu.

Německy jsem se začala učit poměrně pozdě, až během bakalářského studia na VŠE, Honza měl oproti mně náskok ze studií na gymnáziu, kde jsem se já učila francouzsky. O to větším překvapením pro mě bylo, když jsem se přihlásila do tandemu, kde se dva rodilí mluvčí navzájem učí svoje jazyky, a byla mi přidělena Rakušanka, která se už několik let učí česky. Kdybyste mi před půl rokem řekli, že za pár měsíců udělám v němčině (o které jsem v jedenácti letech řekla, že se ji nikdy učit nebudu) takový pokrok, tak bych na vás nejspíš jen zírala s otevřenou pusou. Kdybyste mi navíc řekli, že najdu spřízněnou duši, která mluví stejnými čtyřmi jazyky jako já, tak bych vám nevěřila.

Vesmírná loď nebo skleník v kampusu? Každý má to své.

Stejně tak jako se liší VŠE a ČZU v Praze, lišily se i naše univerzity ve Vídni. Ekonomka WU má kampus hned vedle zábavního parku Prater a působí velmi moderně a futuristicky. Hlavní budova s knihovnou, kterou navrhovala Zaha Hadid, má charakteristický futuristický tvar, díky kterému dostala přezdívku spaceship, tedy vesmírná loď. Oproti tomu zemědělka BOKU je rozdělená do několika budov v severnější části města a její součástí jsou i různá praktická pracoviště se skleníky, záhony a laboratořemi.

Co se kurzů týče, měli jsme oba relativně volnou ruku a zapsali si předměty v angličtině, které se nám hodily do studijního plánu a byly zajímavé. Navrch k tomu jsme si oba zlepšovali němčinu na německém kurzu. Během semestru jsme se sblížili především s výměnnými nebo zahraničními studenty. Tady je také třeba dát pozor na to, že takzvaní „full-degree“ studenti nejsou jen Rakušané, ale také Němci a lidé z dalších zemí i mimo Evropu, kteří si přijeli do Vídně pro titul. Proto jsem opatrná s používáním slova místní studenti.

V tomto místě bych ještě ráda zmínila fear of missing out neboli FOMO, tedy pocit, že jste na méně zajímavé akci než vaši spolužáci doma případně jinde ve Vídni, který je navíc podpořen sociálními sítěmi. Občas jsem se musela zastavit a vědomě si říci, že to, kde jsem, je skvělé místo, a nemusím být někde jinde.

Z Vídně do světa

Naše flexibilní rozvrhy (a také trocha toho plánování a synchronizace dopředu) nám umožnily podívat se jak po Rakousku, tak do Evropy. Vídeň má –⁠ pro někoho možná trochu překvapivě –⁠ napojení na východní Evropu, a to jak ekonomické, díky migrující pracovní síle, tak ze stejného důvodu i dopravní. Částečně je to asi dáno i historicky, a to díky existenci Rakouska-Uherska. Za nás jako za studenty, kteří se rádi podívají do cenově dostupných destinací, můžu říct, že je to opravdová výhoda.

Pokud se tedy ptáte, proč na Erasmus zrovna do blízké Vídně, tak jedna z odpovědí je tady. Nejeli jsme do Vídně, abychom tam strávili celý pobyt, ale abychom se podívali i do (s nadsázkou řečeno) „exotičtějších krajin“. Nakonec jsme se podívali třeba do rumunské Transylvánie, do hlavního města Bulharska, Maďarska i Polska, vykoupali se v chorvatském moři nebo prochodili západní Slovensko. Bez Honzy jsem se ještě mrkla do Lotyšska.

Erasmus 2v1

Jak se liší Erasmus pokud jedete ve dvou? Pro nás to mělo spoustu výhod. Abych mluvila za sebe, měla jsem vedle sebe ultimátního „travel buddyho“, a tedy i navigátora v jedné osobě.

Spoustu vyjíždějících už zmínilo, že výjezd může být chvílemi pěkně osamělý. Tohle u mě rozhodně neplatilo, protože kdykoli jsem potřebovala podporu nebo společnost, měla jsem vedle sebe Honzu. V zahraničí se snad každému musí přihodit, že kroutí hlavou nad některými odlišnými zvyklostmi. Ve dvou jsme  takové příhody probrali a zasmáli se jim.

Před i během výjezdu nastaly chvíle, které byly organizačně mírně náročnější. Jako příklad uvedu dostat se do stejného města, a pak vybrat ubytování s vybavením podle našeho přání v příjemné dojezdové vzdálenosti od celkem tří kampusů. Takové komplikace ale přebily momenty, které nám spoustu věcí zjednodušily, jako třeba výběr ubytování během našich výletů (dvojlůžkový pokoj je v přepočtu na hlavu levnější než jednolůžkový).

Co teď?

Slovy klasika, bylo to krásné a bylo toho dost. Pět měsíců v Rakousku uteklo jako voda, ať už se to může zdát jako šílené klišé. Každý den byl naplněný něčím novým, krásným, zajímavým nebo poučným. Potkali jsme zajímavé lidi z celého světa, kteří nám těch pět měsíců učinili nezapomenutelnými.

Asi nejsme první ani poslední pár, který společně vyjel na Erasmus. Nesplňujeme ale asi typickou představu o Erasmus studentovi, který chodí z jedné party na druhou, a to je v pohodě. Každý výjezd je jiný, a to je ještě lepší, protože si ho každý může postavit na míru. A to klidně rovnou ve dvou.

Mohlo by tě zajímat: