„Fotbalisti si nežijí jako v bavlnce,“ říká Pavel Osmančík

20. 2. 2024 | | Tuesday Talks Osmancik_Pribram

V dnešním Tuesday Talks vám přinášíme rozhovor, který jsme otiskli v říjnovém tištěném čísle z roku 2022. Hloupá kopačka? Ani náhodou. Ačkoliv se Pavel Osmančík ve svých dvaadvaceti letech již několik let živí profesionálně kopanou, v červnu také úspěšně dokončil studium oboru Podniková ekonomika a management na Podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické (VŠE). „Kariéra fotbalisty netrvá dlouho, je potřeba se připravit i na život po ní,“ ví rychlonohý odchovanec Bohemians, který v minulém ročníku působil v dresu žižkovské Viktorky.

Co se ti vybaví, když se řekne „Žižkov“? 

Jak krásně strávená léta na VŠE, tak půlroční působení v žižkovské Viktorce. Sice jsem tam jen hostoval a bohužel jsme sestoupili do třetí nejvyšší soutěže, i tak na to angažmá ale vzpomínám rád.

Kvůli Viktorce zná Žižkov spoustu lidí, a i když se klubu momentálně příliš nedaří, je to určitě pojem. Jak ses tam vlastně dostal?

Jsem kmenovým hráčem Bohemians 1905 a poté, co jsem půl sezóny promarodil, jsme s agentem hledali nějaký klub, kde bych se mohl znovu zapojit do zápasového cyklu. Viktorka Žižkov se jevila jako nejlepší možnost, byla to šance hrát profesionální soutěž a k tomu dostudovat školu, která byla hned přes ulici. 

Dal jsi i i gól Prostějovu přímo před žižkovským kotlem, jaké to byly emoce?

Byl to můj první druholigový gól a navíc první v sezóně vůbec, takže to byla samozřejmě obrovská euforie. Tu sice zažívám po každé vstřelené brance, ale před tolika lidmi se jedná o úplně nepopsatelné pocity, to je potřeba zažít.

V jedné populární písní od Ca$hanovy Bulhara se zpívá o „žižkovských barech, courách a ulicích,“ máš i s něčím podobným zkušenost?

(smích) Není to tak, že bych nikam nechodil, ale musím se hodně hlídat. Nesmí to narušit tréninkový cyklus, ale obecně si myslím, že není žádný hřích někam zajít a poklábosit s kamarády, klidně právě v baru.

I nadávky od trenéra se dají překousnout

V Žižkově tě také nějaký čas vedl bouřlivák se všelijakou pověstí, Martin Pulpit. Naposledy „proslul“ rozkopáním dveří po prohraném pohárovém utkání, jak na něj ale vzpomínáš ty?

Za mě je Pulpit člověk, který do určité míry určitě naplňoval svoji pověst, zejména jeho nadávky byly opravdu kreativní a nezapomenutelné. Na druhou stranu z něj čišela férovost a upřímnost, například se mnou osobně to myslel vždycky dobře. Věděl jsem také, že i když mě sypal celý týden na tréninku nadávkami, tak budu o víkendu hrát. Takováto důvěra trenéra je důležitá pro každého fotbalistu. 

Když už jsme u trenérů, jsou nějací, kteří tě vedli a vzpomínáš na ně úplně nejraději?

Tyhle otázky moc nemám rád. Všichni koučové, pod nimiž jsem hrál, mě určitým způsobem ovlivnili. Nechci úplně jmenovat nikoho konkrétně, každý z nich mi ale pomohl živit se fotbalem, za což jsem moc vděčný.

Momentálně hostuješ v Příbrami, která hraje taktéž druhou nejvyšší soutěž, jak se ti tam líbí?

O Příbrami jakožto klubu se toho povídá hodně, jsem tam ale opravdu spokojený. Máme v kabině partu mladých kluků, se všemi si tam rozumím a navíc se nám, na rozdíl od Žižkova, zatím daří i výsledkově.

K tomuto angažmá ses dostal jak?

Bylo to hodně narychlo, volal mi trenér (Tomáš Zápotočný, pozn. red.) den před státnicemi a dal najevo svůj zájem, takže jsem se s týmem zapojil do letní přípravy.

Na nekřesťanské platy skoro nikdo nedosáhne

Když už jsi nakousl ty státnice. Máš hotového bakaláře na Podnikohospodářské fakultě VŠE, je u vás v mančaftu více vysokoškoláků, nebo jste tam například jen dva?

Možná i tři. Studentů vysokých škol nás tam pár je. Díky tomu, že mám v Příbrami hodně vrstevníků, tak někteří z nich například navazují po ukončení gymnázia. Rozhodně to není tak, že by fotbalisté jen jezdili v drahých autech a nedbali na budoucnost. Hodně z nás je dost soudných a ví, že je potřeba se připravit na život po kariéře, případně si udělat určitý základ, kdyby přišlo nějaké vážné zranění.

Co se týče života fotbalistů, setkal ses s určitými mýty, které bys se svojí zkušeností mohl vyvrátit? Hodně lidí si to představuje jen jako prostředí se spoustou peněz za málo práce.

Mýtů je hodně, hlavně když některý z těch bohatších hráčů rozstřelí svoje Bentley o lampu někde v centru, tak to vrhá hodně špatné světlo na všechny fotbalisty. Rozhodně to ale není tak, že bychom se všichni jen flákali a chodili po hospodách, někteří k tomu i studujeme vysokou školu. 

Ne, teď vážně. Finančně se opravdu zabezpečí jen hráči z top dvou nebo tří týmů v republice. Například prohlášení ministryně Schillerové během pandemie, že si fotbalisté nemusí žádat o žádné příspěvky, byl úplný nesmysl. Většina první ligy i celá druhá liga na tom rozhodně není tak, že by si mohla vyskakovat. Plat určitě stačí na uživení, ale jedná se o normální peníze, které berou běžně pracující lidi, navíc kariéra fotbalisty je krátká a končí nejpozději ve čtyřiceti letech.

Jak obtížné bylo skloubit studium bakaláře se životem profesionálního sportovce? Přeci jen tréninky bývají dopoledne, navíc je člověk neustále pod tlakem, hlavně když se hraje o záchranu, jako tomu bylo na Žižkově…

Nebylo to úplně jednoduché, protože škola je často nastavená na dopolední studium. Dalo se to ale zvládnout, největším stresem pro mě byly státnice, během nichž jsme navíc řešili i nekomfortní situaci doma, což se na mě podepsalo. I tak ale věřím, že kdo na to má kapacitu, tak by vysokou určitě zkusit měl i jakožto profík.

Co se těch státnic týče, máš nějaké tipy na učení?

Měl jsem toho hodně, ale i přesto se to dalo zvládnout. Nejdůležitější pro mě bylo si každý den najít volný čas pro sebe, alespoň jednou si vždycky někam zajít a vyčistit si hlavu, to mi pomohlo hodně.

Povinné přednášky jsou zbytečnost

VŠE bývá, ať už se nám to líbí nebo ne, terčem posměchu od studentů ostatních univerzit, kteří ji označují za „nejtěžší gympl v Praze“. Jak ty osobně tohle vnímáš?

Teď bych byl nejradši sprostý. Je to vysoká škola, je určitě potřeba na její vystudování vyvinout určité úsilí. Myslím si, že se nám smějí hlavně lidé, kteří mají neustálou potřebu ukazovat, že jsou něco víc a nejsou si sami sebou jistí. Kdo má potřebu neustále srážet ostatní, důvod si vždy najde.

Vnímal jsi školu spíše jako nutné zlo, nebo ses na některé předměty i těšil?

Původně jsem to bral jako normální přípravu do zaměstnání, v prvním ročníku jsem ještě profesionálně nehrál a působil jsem v B-týmu Bohemians. Poté mi situaci trochu usnadnil Covid, přednášky jsem mohl například poslouchat v autě cestou z tréninku a podobně. Měl jsem jasný cíl, že chci dodělat bakaláře. Do školy jsem se často těšil i na spolužáky, díky nimž se dalo vždycky na chvíli vypadnout z fotbalové sociální bubliny.

Zmínil jsi přednášky. Myslíš, že je potřeba na ně chodit, nebo se dá vysoká škola zvládnout i bez nich?

Tak na naší fakultě jsou povinné, ale zcela upřímně, nemyslím si, že to je dobrý nápad. Dle mého názoru by mělo záležet na individuálním rozhodnutí jedince. Jestli někomu vyhovuje být na každé přednášce a pomáhá mu to v učení, ať chodí, ostatní by tuhle povinnost mít neměli.

Jaký máš názor na online výuku?

Mám z toho smíšené pocity. Na jednu stranu mi to bylo pohodlnější v tom, že jsem právě nemusel fyzicky chodit na přednášky a odpadlo mi cestování. Na druhou stranu si myslím, že celkově utrpěla kvalita výuky a některým lidem to pomohlo s určitými předměty, které by třeba prezenčně odstudovali jen s potížemi. 

Plánuješ navázat na bakalářské studium?

Titul bakaláře je fajn, takový dobrý záchytný bod. Podle mého by ale každý měl chtít dodělat i tu dvouletou nástavbu. Momentálně strávím hodně času dojížděním, ale určitě plánuji si později inženýra dodělat.

Poznávají tě někdy například fanoušci na ulici, nebo ti tenhle aspekt života profesionálního sportovce ještě uniká?

Poznali mě dvakrát, když jsem si bral Uber, a vždycky jsme si s řidičem dobře pokecali. To samé se pak stalo v kotli Bohemians, když jsem šel na derby se Spartou. Tam se se mnou pár lidí dokonce i fotilo, na ulici se to ale zatím moc nestává.

Máš nějaké fotbalové vzory, podle nichž tvaruješ svůj styl hry?

Obdivuji všechny hráče, co to někam dotáhli, ať už je to Lewandowski, Ronaldo nebo Messi. Určitě jsou mi ale bližší ti s podobnými předpoklady jako mám já, tedy rychlostní typy útočníků, jako například Jamie Vardy z Leicesteru nebo Timo Werner z Lipska. Ten ale poslední dobou dost pálí šance, tak v tom se mu přiblížit úplně nechci. 

A co nějací idolové z řad influencerů? 

Samozřejmě Shopaholic Adel, to je legenda Tiktoku. Hrozně rád sleduju i SugarDenny. (smích) Její videa mě vážně baví a jsou naplňující pro celou společnost. 

Foto: instagramový účet Pavla Osmančíka

Mohlo by tě zajímat: