Film, který začíná od prostředka, nenudí. Pod jeho kůží ale nic není
NázoryFilm Kůže, kterou nosím nenudí. Nemůže. V dlouhé chvíli během
promítání by se totiž divák mohl začít zabývat otázkou, proč postavy
na plátně dělají to, co dělají. Během dvou hodin, do nichž španělský
tvůrce svůj film sestříhal, by ale nenašel odpověď. A nezná ji
nejspíš ani režisér a autor scénáře Pedro Almodóvar.
Proslulý Španěl píše své příběhy od středu. Jádro jeho filmů je
tak faktickým začátkem, od kterého se teprve odvíjejí vlákna vyprávění
směrem k úvodu a konci filmu. Pro Almodóvara typické vyprávění
v různých časových úrovních tak není bezúčelnou manýrou, ale
metodickou nutností, bez které by své filmy zřejmě nedal dohromady.
Takový způsob tvorby je pro autora náročný. Každý film se prostě
musí odvíjet od začátku do konce a tvůrce musí být schopen napnout své
vyprávění do logického celku právě mezi tyto dva body a ještě při tom
nenudit. Právě to se ale v Kůži nedaří. Almodóvar i přes všechno své
úsilí nedokázal vytvořit živoucí celek.
Jak jsem již zmínil, film začíná svým prostředkem. Děj je už
rozehrán a postavy se nezdržují tím, že by se nám představily. Ba právě
naopak. Hlavní trojice (hrají Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes)
nás svým jednáním ubezpečuje, že vstupujeme do filmu už dávno po jejich
příchodu na scénu. Podivný život v honosném venkovském sídle je
přerušen příchodem zatraceného příbuzného (Roberto Álamo). Jeho náhlý
vpád i odchod z příběhu, který je doprovázen výstřely, rozbije
dosavadní vyprávění plné opakovaných rituálů a podivných náznaků,
vzbuzující otázky o minulosti postav.
Další scény mají nabídnout odpovědi, ale nestane se tak. Almodóvar
rozehraje svou oblíbenou hru s časem a vede nás do předminulosti
Banderasovy postavy, plastického chirurga Roberta Ledgarda. Pro českého
diváka až nápadný dvojník doktora Davida Ratha, hlavní antagonista
příběhu, prožívá rodinou tragédii. Krutá smrt jeho ženy sice může
vysvětlit, proč je tématem filmu právě lidská pokožka, neobjasní ale
další jednání Banderasovy postavy.
Almodóvar se snaží do příběhu manipulativního může, který se
nesmíří s osobní ztrátou, naroubovat téma změny pohlaví. Možná se
nám autor snaží nabídnout jakousi úvahu nad smyslem plastické chirurgie a
lékařskou manipulací s lidským tělem vůbec, možná si jen hraje se
zajímavým námětem. Jednání postav této hororové variace na Pygmalion ale
zůstává neuvěřitelnou záhadou.
Další vyprávění je mostem mezi minulostí a koncem příběhu. Opět
uslyšíme výstřely, které rozbijí dosavadní vývoj příběhu. Umožní
sice jistý svérázný a nepotřebný happy end, ale znemožní navždy
pochopit jednání Roberta Ledgarda, které tak zůstane pouze samoúčelnou
manipulací. A právě tou je celá Kůže, kterou nosím. Chirurgicky čistě
natočený film, precizní, ale prázdný, řemeslně výtečný, ale naprosto
zapomenutelný.
Kůže, kterou nosím (2011)
Země původu: Španělsko
Délka: 120 minut
Režie a scénář: Pedro Almodóvar
Hrají: Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Jan Cornet,
Roberto Álamo
Foto: Cinemaseries.es*
Nahrávání ...
