Doktorand na Cambridge: Lidé vás tam táhnou dopředu a dosáhnete věcí, které vám přišly nemožné

17. 5. 2022 | | Kariéra, Tuesday Talks Filip Hrnčiřík

Co může přinést studium na Cambridge, jaké jsou v současnosti problémy s kochleárními implantáty a jak vůbec probíhá vědecký výzkum? Nikdo jiný na tyto otázky nedokáže odpovědět lépe než Filip Hrnčiřík. Filip je vědcem a doktorandem na univerzitě v Cambridge, už několik let se věnuje nanomateriálům a nanotechnologiím. Ty ho zavedly z Technické univerzity v Liberci až na prestižní univerzitu v Cambridge, kde se nyní zabývá vývojem kochleárních implantátů.

Jak jsi se dostal k oboru nanotechnologie? Co tě na něm zaujalo?

Přírodní vědy mě bavily už od základky, ale o nanotechnologiích jsem poprvé slyšel někdy ve druháku na gymplu. Moc se mi líbila představa nanobotů. To bylo takové sci-fi. A celkově jak velikost materiálu dokáže ovlivnit jeho vlastnosti. Tehdy mě to dost zaujalo, ale rodiče mě přemluvili na zubárnu. No a když zubárna nevyšla, tak jsem zkusil nanotechnologie. A právě „nano“ bylo tehdy zdaleka nejlepší na Technické univerzitě v Liberci.

Proč se ve svém výzkumu věnuješ zrovna kochleárním implantátům? Jak jsi se k nim dostal?

Během MPhil studia na Cambridge mě má tehdejší vedoucí z Material Science doporučila mému aktuálnímu vedoucímu z Clinical Neuroscience. Projekt jako takový se mně dost líbil, protože je praktický a hodně aplikovaný. Navíc už podle popisu bylo zřetelné, že budu využívat technologie jako 3D tisk, což mě hodně zaujalo. Ale o kochleárních implantátech jsem ze začátku nevěděl nic.

Jaký je nyní problém s kochleárními implantáty? Co se snažíš s výzkumem zlepšit?

Jako každá technologie, i kochleární implantáty mají své problémy. Jeden z takových problémů je, že když se implantát zavádí do vnitřního ucha, do tzv. kochlei, vznikají třecí síly, které mohou způsobit ztrátu zbytkového sluchu pacienta. To znamená, že během implantace je zhruba 50% šance, že pacient přijde o svůj zbytkový sluch. A jelikož přirozený sluch je stále ještě znatelně kvalitnější než sluch získaný implantátem, chceme tento zbytkový sluch zachránit. Navíc, pokud bychom toto riziko snížili, tak by mohli kochleární implantáty využívat i lidé s nižší úrovní sluchové indispozice. Můj výzkum se zabývá tím, jak tyto síly vznikají a jak je můžeme minimalizovat. A jelikož každý z nás má kochleu trošičku jinou, studuju jaký vliv má tvar a velikost kochlei a taky implantátu na tyto síly.

Jak vlastně takový výzkum probíhá? Pracuješ sám nebo máš svůj tým?

Můj projekt je hodně interdisciplinární –⁠ ze začátku jsem spolupracoval hlavně s Fakultou materiálů, pak s Fakultou inženýrskou a Fakultou anatomie. Jelikož mnoho problémů a řešení se prolíná s jinými, ať už PhD nebo Post-doktorandskými projekty, dost spolupracujeme. Navíc, jelikož jsem pod Fakultou klinických neurověd, chodí k nám i studenti medicíny, kteří musí splnit výzkumné projekty a kteří nám také pomáhají s našimi projekty.

Magistra jsi studoval v Liberci i na Cambridge. Proč jsi se rozhodl pro studium v Anglii? Bylo to proto, že tady v Česku nemáme pro tyto obory tak kvalitní zázemí?

Po dokončení inženýrského studia v Liberci jsem si řekl, že pokud budu dělat PhD, tak to bude pouze na některé z prestižních univerzit. Rozhodl jsem se pro Cambridge, protože byla v top tři univerzitách na světě pro obory v přírodních vědách. Bohužel jsem zjistil příliš pozdě, že abych získal stipendium na PhD, musel bych se přihlásit rok dopředu. Proto jsem se rozhodl, že se přihlásím na Master of Philosophy v Micro and Nanotechnology Enterprise, a pokud se mi Cambridge bude líbit, zkusím se přihlásit i na PhD.

Pro studium v zahraničí jsem se rozhodl, protože věřím, že mi to otevře dveře k novým příležitostem, ať už v profesionálním, či soukromém životě. Lidé na univerzitě jako je ta v Cambridge, jsou opravdu velmi nadaní a špičky ve svých oborech. Pokud se takovýma lidma obklopíte, táhnou vás kupředu a dosáhnete věcí, které vám přišly dříve nemožné. Na druhou stranu, na takové lidi samozřejmě narazíte i v České republice. Já jsem měl štěstí na spolužáky a vedoucí z TUL kteří mně hodně pomohli. Jen ta koncetrace takových lidí je zkrátka v ČR menší než v Cambridge.

Jak probíhalo přijímací řízení na tak prestižní univerzitu?

Základem je červený diplom, v mém případě z inženýrského studia. Poté je dobré mít nějakou akademickou cenu, já jsem získal cenu rektora TUL za svou diplomovou práci. Dále jazyková znalost. Je potřeba mít certifikát na angličtinu alespoň úrovně C1. Přijetí na fakultu se zase může lišit mezi obory. Na Fakultě materiálů a metalurgie jsem měl pohovor s ředitelkou oboru, která mě hlavně zkoušela ze znalostí z oboru nanotechnologie. Na PhD jsem měl několik pohovorů s vedoucím, což bylo více o seznamování s tématem kochleárních implantátů a „fitem“ do týmu. Pak následoval pohovor s radou z oddělení klinických neurověd, kde jsem také nastiňoval možná řešení problémů, které měl PhD projekt řešit. Dále musíte být přijatí kolejí, protože koleje  mají na Cambridge jiný význam než v ČR. Zastřešuje vás jako studenta a v podstatě komunikuje za vás s univerzitou. Já jsem byl přijat na Girton College, která je jednou z 31 kolejí. Také je potřeba prokázat, že máte finance na celou délku studia. To se dá buďto pomocí předložení dokladu o stipendiu, nebo zaplacením části školného dopředu. Já jsem měl to štěstí, že mi rodina na MPhil studium půjčila. Na PhD jsem získal plné stipendium, které je zastřešené Royal National Institute for Deaf People.

Jaké jsi zaznamenal rozdíly mezi studiem v Česku a v Anglii?

Mám zkušenost jen s Cambridge, která má trošičku jiný systém než ostatní univerzity. Hodně se liší programy. MPhil je jako sprint, intenzivní a krátký, jelikož se jedná o jednoleté studium. To se ale pak ukáže například na disertaci, protože na tu máte v podstatě jen dva měsíce s výzkumem i sepsáním. To znamená, že jsem zůstával v laboratoři do noci a někdy i přes víkendy, jen abych získal potřebné výsledky a vše stihl. A to všechno se pak podepíše i na kvalitě výzkumu, jelikož některé věci vyžadují více času. Doktorandské studium je taky odlišné. Stipendium většinou pokryje tři roky, takže většina lidí to chce do tří let stihnout. Univerzita vám ale dává čtyři roky na dokončení, takže studenti většinou ve třetím roce žádají o prodloužení, aby mohli dokončit ve čtvrtém roce. Toto je značně odlišné od českého PhD, protože to většinou trvá 4-5 let.

A co přístup vyučujících?

Co se týče Cambridge, mám pocit, že se tady dost dbá na kvalitu. Vyučující vám jdou velmi vstříc s jakýmkoliv dotazem a vždy se snaží poradit nebo alespoň ukázat na člověka, který by o dané problematice mohl vědět víc. Další specifickou věcí je networking, na kterém je to tu hodně postavené. Denně se odehrávají nějaké události, kde člověk může poznat nové zajímavé lidi z různých oborů. Události mohou být od různých klubů, například Czech and Slovak society, Ice hockey society, Science society, ale taky od kolejí, které pořádají pro své studenty i formální večeře. Ty jsou typické tím, že se studenti seznamují napříč obory a společně s formálním oblečením se nosí i hábity.

Foto: Archiv Filipa Hrnčiříka

Mohlo by tě zajímat: