Filip Doušek: VŠE jsem studoval jako odpočinek

15. 9. 2021 | | Rozhovory Filip Doušek

Filip Doušek je absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze, na které vystudoval obor Mezinárodní obchod s vedlejší specializací Diplomacie. Od svého dětství se zabývá programováním a jeho doménou je analýza velkých dat. V rozhovoru jsme se ptali nejen na prodej start-upu do Silicon Valley, ale i na jeho knihu Hejno bez ptáků, filosofický román o západní civilizaci a její slepé skvrně, na které pracoval Doušek dvanáct let a jejím kmotrem je ekonom Tomáš Sedláček.

Znám Vás jako spisovatele, později o Vás během cvičení mluvil vyučující na VŠE jako o odborníkovi na big data. Jak Vás lidé vnímají spíše?

Ty dvě role se u mne prolínají. Hrdina mého románu vyvíjí umělou inteligenci, která sama analyzuje velká data. Pár let po vydání jsme tu myšlenku zrealizovali ve startupu Stories.bi. Takže v románu jsou data a v datech zase román. 

Kdy jste se začal big daty zajímat? Na VŠE jste studoval mezinárodní obchod s vedlejší specializací diplomacie.

Ano, studoval, ale jako odpočinek od matematiky a programování. Začal jsem programovat v osmi letech a pak jsem chodil do matematických tříd. Když jsem v devadesátých letech studoval VŠE, tak big data neexistovala. Ten obor se rodil až o deset let později. Našel jsem v něm ideální propojení mých zájmů: matematika, software a business. K tomu storytelling a teorie informací a komplexity. Je to myslím typická ukázka toho, co budou zažívat dnešní studenti. Obory, ve kterých se opravdu najdou, ještě neexistují.

Proč jste na vysoké škole nestudoval informatiku?

Přijali mě na Mezinárodní obchod i na Informatiku na Matfyz (Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy univerzity, pozn. red.). Ale po letech programování a matematických tříd mě víc lákal obchod, protože jsem chtěl víc rozvíjet vztahy s lidmi než systémy. To byla vlastně první ostrá změna kurzu, kterých jsem pak v životě udělal ještě několik, a vždycky se mi zpětně osvědčily. V tomhle mi moc nesedí koncept sněhové koule Warrena Buffetta, který říká, že když budete celý život dělat jednu věc, tak v ní budete v sedmdesáti opravdu dobří. Asi to funguje, ale je to trochu nuda… Já mám spíš fáze a témata. Pár let se věnuji datům, pár let psaní, pár let stavění firmy, pár let filozofii, pár let investování. A do každého dalšího tématu vstupuji jako začátečník, ale se zkušenostmi z jiného oboru. To přináší čerstvý pohled a rychlý růst. Jestli Buffett má kouli, tak já mám lodní lano, které se splétá z provazců.

Co Vás na datech baví?

Pákový efekt. Když chcete měnit svět, je velmi efektivní začít u dat. Troška analytické práce může změnit chování celých firem, oborů nebo i zemí. A pak také to, že data nejsou nic jiného než reprezentace světa. Ten celý obor vlastně vytváří digitální dvojče světa, se kterým se ale manipuluje mnohem jednodušeji než s hmotou.

Jak byste charakterizoval big data úplnému laikovi?

Rozhlédněte se kolem sebe. Všechno, co vidíte, jde převést do informace. Když těch informací máte tolik, že se to nevejde do Excelu, tak jsou to big data. Oříšek dnes není jak posbírat hodně dat, ale jak v nich najít něco smysluplného.

Takže si představte třeba firmu, která má sto tisíc lidí. Vy jste její ředitelka. Jak pochopíte, co se v tak obrovském organizmu děje? Jak zjistíte, kde máte největší problémy? Pomocí analýzy velkých dat. Buď ji zvládnete udělat sama, nebo na to máte analytiky, nebo umělou inteligenci.

Jaká platforma je pro využívání big dat nejrelevantnější? Sociální sítě, vyhledávání na Googlu, e-shop konverze nebo něco jiného?

Jak jsem říkal, data jsou zrcadlo světa. Postupně budeme doplňovat ten digitální obraz nás samých i našeho prostředí. Jen je tohle zrcadlo samozřejmě tvarované zájmy firem, které ta data sbírají. 

Obchoduje se s daty? Jak těžké a drahé je získat externí data?

Rozhodně ano. Kontrakty za užitečná data mohou jít do stovek milionů dolarů ročně, ale obrovské množství dat je také dostupné zdarma. Zajímavé příležitosti jsou ve vytváření nových datových zdrojů, jako je automatická analýza videa, satelitních map nebo lidského mozku. A pak v transformaci celých odvětví, jako je zdravotnictví. To pořád funguje na principech starých desítky let, místo masivního sběru a analýzy dat a následné personalizace léčby podle stovek parametrů vašeho těla.

Co všechno o mně díky big datům víte?

Nic. Ale jsou firmy, které ví hodně. Instagram o vás ví, která videa si pouštíte a která přeskakujete, a u kterých fotek se zastavíte o pár vteřin déle. Z toho odvodí, kdo jsou pro vás ti nejdůležitější lidé, co jsou vaše zájmy, kdy pravděpodobně pojedete na další dovolenou a s kým. A taky co si koupíte a kolik jste ochotná za to zaplatit. To, jak dobře vám rozumí, navíc neustále měří a zlepšuje. Spotify zase ví, jakou máte náladu i jak to využít a Tiktok zná vaše biometrická data i obsah clipboardu.

Myslíte si, že byla v Čechách big data využita pro ovlivnění politiky, či nějakého veřejného rozhodnutí?  

Co se týče politiky, tak se psalo o tom, že i v Čechách působila Cambridge Analytica. To byla společnost, která zřejmě pomohla dosáhnout Brexitu a zvolení Donalda Trumpa. Tomu tématu se věnuje například dokument The Great Hack od Netflixu, a Cambridge Analytica údajně i v Čechách ovlivnila volby. Ale v nějaké míře dnes data využívají všechny moderní politické strany. 

Zmínil bych situace, kdy by se data měla použít a bohužel se to neděje. Hrozně rád bych řekl, že boj s koronavirem je v ČR řízený daty. V rámci skupiny Covid19CZ jsem se věnoval právě otázce využití dat o pacientech. S několika projekty jsme narazili na státní aparát. Nejznámějším příkladem je Chytrá karanténa, tedy řešení na trasování kontaktů, které využívá data od mobilních operátorů a bank. Mohli jsme skutečně předejít druhé vlně a snížit ekonomické dopady desetkrát – tím, že by karanténa byla cílená jen na nemocné a rizikové lidi, při zachování soukromí a GDPR. V Německu, Irsku a jiných zemích se takto úspěšně daří tlumit šíření nemoci. Chytrá karanténa byla postavená zadarmo a dobrovolnicky za dva týdny, ale hygieny to nezvládly nasadit a používat ani za půl roku. Zatím se stále nenašel ministr, který by trasování odebral hygienám a pověřil tím armádu nebo soukromá call-centra.

Jaká je podle Vás úroveň práce s daty v České republice?

Máme zde skvělé analytiky a řadu analytických startupů. Měli jsme od 90. let dvě velké softwarové vlny. Ta první byla bezpečnostní software, ze které vzešel Avast, AVG nebo Cognitive Security. Ta druhá jsou právě datové firmy – GoodData, Keboola, Semanta (kterou koupil Alteryx), naše Stories.bi a spousta dalších. Už pár let mluvím o tom, že jsme datové Švýcarsko. Obě vlny sedí na naši národní povahu, která je hodně analytická, skeptická a zvídavá. Horší je to s prací s daty ve firmách, tam často ještě zdánlivě stačí staré způsoby. Pro Stories byl obrovský rozdíl prodávat v ČR a v USA.

Zmiňovaný startup Stories jste prodali firmě Workday, přestože Vám zpočátku okolí radilo to nedělat. Jste se svým rozhodnutím stále spokojen?

Jsem. Velmi to posílilo náš produkt. Byli jsme jedni z úplně prvních, kdo začal augmentovanou analytiku vyvíjet. Workday nám tu technologii pomohl dostat na světový trh pod názvem Workday People Analytics. Je to naše původní technologie, upravená o analýzu zaměstnanců a organizačních problémů. Prodává se raketovým tempem a používá ho řada firem z Fortune 100 (žebříček časopisu Fortune, který řadí americké soukromé a veřejné korporace podle jejich hrubého obratu pozn.red.). Workday dál investuje do pražského týmu i technologie. Mimo jiné budeme po opadnutí koronavirové vlny otevírat nové kanceláře přímo naproti VŠE v budově Churchill. Ale co mě těší snad ještě víc, je most mezi Prahou a Silicon Valley, který pomáháme stavět. Každá úspěšná akvizice zvyšuje v Silicon Valley povědomí o České republice a lidem v Praze otevírá možnost pracovat na klíčových technologiích a poznávat kulturu unicornů (start-up s hodnotou přes jednu miliardu amerických dolarů pozn.red.) ze Silicon Valley.

Podle LinkedInu jste přes rok startup mentorem v Alchemist Accelerator, můžete prozradit, jaký projekt nyní mentorujete?

Jsem v komisi, která do Alchemistu vybírá evropské B2B startupy, a také mám příležitost koučovat startupy, které se do Alchemistu dostanou. Ten výběr je velmi přísný, akceptováno je méně než pět procent přihlášených, takže ty úspěšné startupy jsou opravdu zajímavé. Obory jsou úplně různé, od compliance v bankách, přes predikci lodní dopravy, po zvyšování úspěšnosti umělého oplodnění. Vždy jsou to ale firmy založené na umělé inteligenci nebo analytice a jejich obchodní model je B2B SaaS (Software as a service, pozn.red.), takže je tam mnoho společných principů. A potom se také aktivně věnuji startupům, do kterých jsem investoval, jako je IPFabric.io na automatizaci správy sítí nebo Oddin.gg, kteří vyvíjejí umělou inteligenci pro sázky v e-sports.

Myslíte si, že se v budoucnu bude vyučovat a přednášet ve virtuální realitě nebo pomocí augmentované reality?

Za deset let asi ano, ale cesta bude poměrně pomalá. Teď s koronavirem například řada firem přesunula své výroční konference do virtuální podoby a po počátečním nadšení se ukázalo, že návštěvnost klesla téměř na nulu. Stejně tak se zatím moc nedaří přivádět virtuální realitu do pracovního světa. Hry a zábava jsou zatím mnohem vhodnější využití. Můj známý investor nedávno řekl: „Kupuji si virtuální realitu domů, ale neinvestuji do ní.“ S přednášením je to podobné. Chybí několik vrstev technologie, které by z vytváření obsahu i jeho konzumace udělaly příjemný zážitek. Což samozřejmě věřím, že další startupy uchopí jako příležitost. 

Celek je více než součet částí, ale co je hejno bez ptáků

Zmínili jsme, že jste i spisovatel. Co vás motivovalo k napsání Hejna bez ptáků? 

Asi jste si všimla, že mě baví business a technologie. Ale jsou hlubší roviny reality, které by tím zůstaly opomíjené. Myslím, že je dobré využít život tak, aby člověk zrealizoval co největší část sebe. Aby co nejvíc svého vnitřního světa převedl do vnějšího. Psaní je pro mě cesta, jak formulovat to, co praktický život na první pohled opomíjí. Na druhý pohled vůbec nejde o nějaké protiklady. Kdybych se skrze Hejno bez ptáků roky nevěnoval filizofii sítí, tak by těžko vznikl startup Stories. Chuť i podněty k psaní mám pořád dál, ale času je méně, takže píšu krátký newsletter. Je o tématech, které budou důležité i za deset let.

Na Příběh jsem narazila v městské knihovně v části knihovníci doporučují, nicméně až později jsem zjistila, že existuje další část a já si měla vybrat, kterou začnu. Čím myslíte, že je způsobeno, že svazky nebyly (a pravděpodobně stále nejsou) u sebe v jednom „obalu“, přestože jsou takto prodávány?

Knihu asi knihovníci nedoporučovali. To, že jde o jednu knihu ve dvou svazcích, je hra o tom, co je objekt. Máme velmi zažité, že jedna kniha je jedna věc. Tady najednou máte jednu knihu, která má fyzicky dva různé svazky, a navíc se jeden z nich jmenuje Příběh a jeden Kniha. Co to má znamenat? Několik aspektů, které si téměř vždy odpovídají, je v nesouladu. To je znepokojivé, že? A knihovníci mají navíc ten problém, jak tohle zadat do svých informačních systémů. Knihovní systém zřejmě často neumí jedním záznamem reprezentovat dva svazky, protože se to téměř nikdy neděje. Takže jsme zpátky u dat a reprezentace. Ale tato forma, která nabourává naše samozřejmá očekávání, občas narazí na rigidní systém a ten systém nabourá knihu. To jste zažila v knihovně a je zajímavé si uvědomit, co se zde děje: knihovník místo jedné knihy zadá do systému dvě. Změní její reprezentaci. Tím ale změnil nejen filozofický význam, ale i reálné chování té věci ve světě. Ty dva svazky se kvůli jiné reprezentaci následně fyzicky oddělily a putují po světě každý zvlášť. Je to elegantní důkaz filozofie knihy: změňte svůj pohled, svoji reprezentaci světa a změníte svět. 

Máte sám rozhodnuto, v jakém pořadí knihy číst? 

Ano! V tom pořadí, jaké si vybere každý čtenář.

Chronologicky je konec v Knize. Rozhodl jste se spis rozdělit až po napsání?

Poslední tři roky jsem střídavě psal oba svazky. Ale chronologie není jediný ani nejdůležitější způsob, jakým se obě části k sobě vztahují. Oba konce si vzájemně proměňují význam. Kdo si je přečte, nedokáže se už na ně dívat odděleně. Ta jednoduchá lineární linka se zbortí tím, jak se obě události ve vašem vědomí překryjí přes sebe. To je zase způsob, jak se obsah zrcadlí ve formě a narušuje iluzi lineárního času.

Proč jste se hlavní hrdiny rozhodl zasadit do Cambridge, Prahy, Japonska a Indie?

Cambridge je hlavní město analytické filozofie, takže je přirozené, že tam Adam šel studovat. Nina se tam ocitla spíš náhodou. Na výlet potom letěli do Prahy, protože Adam potřeboval definovat co je romantika a Markýzovo doporučení znělo jasně. Praha je nejromantičtější město v Evropě. Nina snila o Japonsku roky a když dostala stipendium, tak tam s ní Adam letěl navzdory všemu. V Indii skončil spíš omylem, když se mu celý životní plán začal jaksi vymykat z rukou.

Zažil jste něco z toho, co hrdinové knihy? Jste Adamem nebo Markýzem?

Jak by řekl Gustave Flaubert, jsem Nina.

Je Faustomat, na kterém Adam v knize pracuje, inspirovaný realitou?

Naopak. Stories.bi bylo inspirované Faustomatem. Nejdřív byl román a potom se ta myšlenka překvapivě zhmotnila.

V roce 2016 jste v DVTV řekl, že nikdo z nás nechodí po světě s přesnou kopií světa a každý z nás nějakým způsobem redukuje. Lze podle Vás tuto redukci snížit a zvětšit tak přesnost své kopie světa?

Rozhodně. To je dobré dělat neustále a na všech možných rovinách. Ale je dobré nepodceňovat složitost reality, jak o tom píše například John Salvatier.

Ve stejném rozhovoru jste říkal, že jste slovo pravda vyřadil ze svého slovníku. Platí to stále? Je  pravda stále omyl?

Ano, platí to. Jen bych to tentokrát řekl jasněji: Pravda je jen primitivní mechanismus na zvládání stresu z nejistoty. Všechno ostatní, co si myslíme, je mentální model. Teď, o pár let později, už se o post-truth společnosti (společnost, kde lidé spíše přijmou argument, který je založený na emocích, spíše než na základě ověřených faktů pozn. red.) mluví běžně, ještě mnoho let bude ten koncept prosakovat dalšími rovinami myšlení. Podívejte se na naše politické, vzdělávací, zdravotnické a jiné systémy a uvidíte struktury založené na konceptu jedné pravdy. To je výzva pro současné studenty, aby měli odvahu na nových filozofických konceptech postavit nové firmy a instituce. Budou lepší a účinnější.

Foto: archiv Filipa Douška

Mohlo by tě zajímat: