Tomáš Sedláček: Evropa neví, jestli je rodina, nebo pouze trh
NezařazenéNěkteří ho považují za ekonomického diletanta. Národohospodáři mu
říkají posměšně Tommy a i my jsme mu na jedné z obálek Studentského
listu nasadili klaunský nos. Přesto populárně-filosofickým propojením
ekonomie s dalšími vědeckými obory budí zájem a jeho přednášky
lákají davy.
Ani 28. března na VŠE tomu nebylo jinak. Na přednášku Tomáše
Sedláčka o evropské krizi, kterou zorganizoval Klub investorů ve spolupráci s Honors Academia, přišly stovky studentů, kteří
s přehledem zaplnili posluchárnu RB 101. Sedláček oblečený
v tmavomodrém saku dorazil přímo ze své divadelní talkshow Interpelace,
přesto hýřil vtípky a energií.
A tak hned jak se Tomáš Sedláček vyšvihl k řečnickému pultíku,
oznámil, že půjde o mírně eurofilní večer. Současné problémy podle
něj nejsou evropské, jde o fundamentální krizi celého západního
systému. Evropa ji však pro svou roztříštěnost pociťuje nejsilněji –
a kdybychom například USA rozsekali na jednotlivé státy, některé z nich
budou bankrotovat stejně jako jih Evropy.
Ekonomika je maniodepresivní pacient
V „příliš úzké kleci“ společné měny Sedláček problém nevidí.
Naopak, vypočítává výhody na vládách nezávislé měnové politiky.
(Proč by ale měla být celoevropská, na to už alespoň ve své úvodní
řeči neodpoví.) Podle Sedláčka je navíc otázkou, zda lze řešit
problémy s dluhy monetárními metodami. „Připadá mi to, jako bychom
řešili problémy s hardwarem softwarovými updaty,“ podotýká.
Fiskální politice by podle něj slušel podobně nezávislý systém.
Přebytky veřejných financí jsou totiž v současnosti příliš velkým
pokušením pro vládu, která při sestavování rozpočtu jen se zpožděním
reaguje na vývoj trhu.
Podle Sedláčka proto nejsme v depresi: „Myslím, že přesnější je
říci, že ekonomika je maniodepresivní pacient – žene pozitivní vývoj
do mánií a negativní do depresí. Připomeňme, že sebevraždy se stávají
v obou těchto stádiích,“ glosuje. Proto není vyhráno, když se vrátí
růst, systém totiž zůstává nestabilní. A jako takový se občas
zasekne.
Jestli se rozpadneme, nikdy se nedáme dohromady
Zásekem Sedláček míní státní a bankovní bankroty a pro řešení
sahá opět k počítačovým přirovnáním – potřebujeme totiž reset.
Odpuštění dluhů. To je samozřejmě nespravedlivé a zde se projevuje velká
evropská schizofrenie. Stále nevíme, jestli jsme jedna rodina, nebo pouze
trh. „Když si zlomí nohu vaše babička, běžíte jí pomoct. Když si jí
zlomí váš pekař, jdete za jiným,“ vysvětluje.
Sedláček by Evropu viděl raději jako rodinu. „Když se rozpadneme, už
to nikdy nedáme dohromady a Evropa se sedmadvaceti měnami nikdy nebude tak
konkurenční jako s jedinou,“ říká. A podobně se staví k pozici
Česka: „Představme si, že by zítra mělo dojít k rozpadu na
dvourychlostní Evropu. Chceme být v jádru s Německem, anebo na okraji
s Itálií, Španělskem a Kyprem?,“ ptá se.
A zjevně přesvědčivě. Když později diváci o této otázce hlasují,
do evropského jádra chce zamířit drtivá většina obecenstva.
foto: Honors Academia
Nahrávání ...
