Laszlo Zsolnai: Ethics in the Economy, handbook of Business Ethics

27. 7. 2004 | | Nezařazené

Etika v podnikatelském prostředí je v současné době celosvětově aktuální téma. Zatímco se trhy stále oklepávají z velkých skandálů typu Enron či Worldcom, zákonodárci přicházejí s přísnější legislativní úpravou a manažerské školy přizpůsobují učební plány. Kvalitní kurzy etiky a ucelený koncept výuky účetnictví jsou jedním z hlavních kritérií pro dobré umístění školy na prestižních žebříčcích.

331 stran, nakladatelství Peter Lang 2002

Etika v podnikatelském prostředí je v současné době celosvětově aktuální téma. Zatímco se trhy stále oklepávají z velkých skandálů typu Enron či Worldcom, zákonodárci přicházejí s přísnější legislativní úpravou a manažerské školy přizpůsobují učební plány. Kvalitní kurzy etiky a ucelený koncept výuky účetnictví byly totiž jedním z hlavních kritérií pro dobré umístění školy na prestižních žebříčcích publikovaných zahraničními časopisy (např. Business Week) v uplynulém roce. Na daný trend zareagovali přední evropští profesoři etiky a ve švýcarském nakladatelství vydali ucelenou příručku podnikatelské etiky. Přestože je především určena pro výuku v CEMS kurzech, některé pasáže mohou být užitečné i manažerům v praxi.

Autoři si kladli za cíl podat nový a ucelený pohled na podnikatelskou etiku z evropské perspektivy. První část je psána s důrazem na vytvoření teoretického základu. Řeší otázky, co je to etika, a na dvaceti stranách vyvrací paradigma, že člověk je Homo Oeconomicus. Bohužel, místy je teorie až přespříliš, a tak některé části zůstávají pro laika záhadné a nesrozumitelné. Druhá polovina negativní dojem napravuje a čtenáře vtahuje do dané problematiky přes případové studie a ukázky z praxe.

Nejzajímavější a podle mého soudu i nejaktuálnější problematikou se zabývá kapitola irské profesorky Eleonor O’Higgins pojmenovaná „The Stakeholder Corporation“. Úvodem je třeba rozlousknout těžký oříšek: Jaká je vlastně definice „stakeholder“? Jsou to ti, kterých se jednání společnosti týká přímo (např. zaměstnanci a zákazníci), nebo lze do tohoto výčtu zahrnout i místní komunitu a úřady? O’Higgins uvádí čtyři možné přístupy, jak se mohou společnosti ke svým „stakeholders“ chovat. Od neutrálního přístupu, kdy stakeholder je ekvivalentem pro akcionáře, až po idealistický postoj, kdy uspokojení potřeb všech zúčastněných je hlavním cílem existence podniku.

Nejčtivější kapitolou je paradoxně jediný příspěvek od americké akademické obce „Corporate Transgressions“. Na reálných příkladech analyzují, proč jinak svědomití a zásadoví manažeři jsou ochotni v případě, že jednají jménem společnosti, porušovat zcela bezostyšně pravidla a zákony. Zásadní otázka, na kterou se v příspěvku snaží najít odpověď, je: Proč se dobří manažeři pouštějí do nekalých praktik a jak je možné, že je netrápí svědomí?

Přestože se editor snažil dát příspěvkům patnácti autorů jednotnou linii, v některých případech nebyl zcela úspěšný. A tak se kvalita jednotlivých kapitol od sebe poměrně dost liší. Kniha nenabízí laciné odpovědi, ale poskytne základ k zamyšlení nad nedílnou součástí současného podnikání.

Mohlo by tě zajímat: