Ekonomka mi dala vše, je na čase dluh splatit
Rozhovory, Zprávy ze školyRedaktor Studentského listu strávil celý den ve společnosti profesora Richarda Hindlse. Je čtvrtek, krátce po půl desáté a já pospíchám do školy. Nemířím na hodinu, do knihovny, na počítač ani na sraz Studentského listu. Jdu za rektorem, kterému budu dnes dělat „stín“. Vyčítám si, že přicházím trochu později, a doufám, že mi neuniklo nic důležitého. Termín se nehledá lehko!
Redaktor Studentského listu strávil celý den ve společnosti profesora Richarda Hindlse. Je čtvrtek, krátce po půl desáté a já pospíchám do školy. Nemířím na hodinu, do knihovny, na počítač, ani na sraz Studentského listu. Jdu za rektorem, kterému budu dnes dělat „stín“. Vyčítám si, že přicházím trochu později, a doufám, že mi neuniklo nic důležitého. Termín se nehledá lehko!
K mému překvapení byl rektor myšlenkou mého dne v jeho kůži docela nadšený. Většinou se nesetkávám s tak pozitivní ohlasem. „Dni“ předcházelo pár emailů, osobní setkání v Rádiu Akropolis a telefonát. „V pondělí nemůžu, to mě pan prezident pozval na oběd, a to by ve vaší společnosti asi nešlo,“ přemýšlí nahlas rektor. Škoda, chtěl jsem porovnat služby Eurestu a hradní kuchyně. „Ve středu mám setkání s právníkem, v pátek zase nemůžete vy,“ pokračuje rektor ve výčtu (ne)možných dat setkání. Nakonec se domlouváme na čtvrtek 16. března. „Buďte u mě o půl desáté, připravím si klasický rektorský den a jsem vám k dispozici až do večera,“ ukončuje náš rozhovor Richard Hindls. Já se zmůžu jen na „Děkuji“, pokládám telefon a jdu do nejbližší krčmy oslavit tento částečný úspěch.
Schůzka, schůzka, schůzka
Po příchodu do kanceláře v prvním patře Nové budovy zjišťuji, že sekretářka je o mně informovaná a očekává mě. Usazuje mě na židli, ze které se po pár minutách přesouvám na sedačku pro hosty. Ne že by mi šlo o vlastní pohodlí, ale přisedám si ke studentské tajemnici Barboře Kunstové a mně zatím neznámému hostu. „Toto je Tomáš Viktořík, organizátor letošního Majálesu,“ představuje mi Kunstová hosta. Majáles, majáles, majáles… Jasně, o tom jsme psali. „Není to ta studentská akce na Jižním Městě?“ pokouším se excelovat. Dozvídám se, že je to ono, ale tento rok to má být v centru Prahy. Viktoříkovi mám tendenci tykat do doby, než zjistím, že mu rektor vyká a oslovuje ho pane inženýre. Následuje výměna telefonů a emailů, čili o Majálesu se určitě dozvědí i čtenáři Studentského listu.
Přichází rektor. Ne, žádné fanfáry. Představení, uvítání a jdeme k němu do pracovny. Je to moje „poprvé“ u rektora. Chvíli mi trvá, než se smířím s tím, že redakce asi nebude vypadat nikdy tak, jako rektorova pracovna. Sedáme si na pohovku a Viktořík představuje svoji vidinu Majálesu a rektorovu úlohu. Hindls bez problémů souhlasí s projevem a korunovací krále Majálesu. Krom toho se velmi iniciativně chytá myšlenky uspořádat na VŠE filmový festival studentů FAMU. „Máme nádherné atrium s plátnem v Rajské budově,“ nabízí prostory školy rektor. Já zase můžu slíbit, že se o akci bude psát v SL. Jako nejvhodnější filmový sál se však nakonec jeví Stará aula. „Je tam promítačka, fungoval tam filmový klub, lidi jsou zvyklí chodit do auly na filmy,“ vysvětluje Kunstová. Na plátně v atriu bude běžet upoutávka – tak jsme přece jen našli pro to plátno uplatnění.
Musím přiznat, že mě překvapuje rektorův přístup. Neslyším „Nedá se, nepůjde, nemůžeme, provoz školy to nedovoluje“, ale „Zařídíme, připravíme, uděláme“. Rektor aktivně nabízí kapacity školy pro studentské akce a jejich propagaci. „Škola je především místem pro výuku, ale chci, abychom její prostředí trochu zkulturnili a aby sem studenti nechodili jen na přednášky. Ať ve škole smysluplně a zajímavě tráví svůj volný čas,“ vykreslil mi svou představu Hindls později. Při organizaci festivalu jsem svědkem praktické stránky jeho představy. Jen kdyby i jiné školní útvary využívaly své pravomoci tak štědře a rozumně.
Čtvrtek je studentský
„Čtvrtek mám vyhrazený na studentské organizace,“ vysvětluje mi ve spěchu rektor mezi tím, co vyprovází šéfa Majálesu a vítá zástupce AIESECu. Prezidentka AISECu Lucie Loukotová přišla rektora seznámit s aktivitami, které organizují, a pozvat ho na slavnostní otevření výroční konference. Rektor toto pozvání odmítl. „Denně pracuji dvanáct až čtrnáct hodin a pátek večer bych si rád nechal na oddych,“ vysvětluje rektor. Ale místo něho tam půjde studentská tajemnice. Nevypadá sice příliš nadšeně, ale účast přislíbí. V rámci této návštěvy Hindls načrtl svou představu fungování studentských organizací. „Chci ve škole zřídit „studentskou zónu“, kde by byli soustředěny všechny studentské organizace a studenti by tam našli prostor i na oddech a samostudium,“ vysvětluje Hindls. Po poledni ještě dodal, že zvažuje, na které patro tuto zónu umístit. „První patro je centrem života, vyskytuje se tam nejvíc lidí. Ve druhém patře jsou zase učebny,“ uvažuje Hindls. Ještě není zcela rozhodnuto.
Zhruba okolo jedenácté střídá studenty vedoucí Centra doktorských a manažerských studií (CDMS) Václav Dejm. Centrum je studentům známější jako Hotel Krystal. Rektor se informuje, jak to v CDMS funguje, a zajímá se o optimální řešení současné situace. Přiznám se, že se v problematice CDMS téměř vůbec nevyznám, ale z toho, co jsem pochytil, vyplynulo, že škola se o tuto budovu musí dělit s dalšími dvěma pražskými vysokými školami a dohoda je někdy těžká. Obzvlášť když naše škola má plány na rozvoj tohoto zařízení a ostatní dvě se nehrnou do investic. „Kdybychom se do toho pořádně opřeli, mohl by Krystal škole přinášet zisk,“ vysvětluje svou představu Dejm. Tento podrobný, odborně zaměřený rozhovor mě trochu nudil, a tak jsem se zbytek času pokoušel nezívat a zachovat aspoň jakous takous vážnost svojí maličkosti.
Pak přichází na skok nový děkan první fakulty doc. Petr Dvořák. Domlouvá si s rektorem podrobnosti průběhu inaugurace. S Dvořákem si podává dveře vedoucí školního sboru doc. Michal Spirit a nám oběma vysvětluje podrobnosti chystaného koncertu. Rektor přidává své návrhy. Vychází z toho, že budeme mít ve škole koncert bigbítové kapely se zdvojeným sborem. Šéfa sboru střídá prorektorka pro PR, tu školní pedel a nakonec přichází prorektorka pro vědu a výzkum prof. Stanislava Hronová, se kterou jdeme na oběd.
Rektor obědvá to samé, co my
Nemáte rádi menzu? Já taky ne a rektor má k jejímu fungování též vážné výhrady. „Smlouva je postavená dost nevýhodně,“ stěžuje si rektor a dodává, že jemu osobně by bylo jedno, kdyby v naší menze vařila „třeba i moje babička“. Jídlo ale musí být kvalitní, chutné a musí ho být dost. Na to byla ostatně zaměřena i anketa o spokojenosti s kvalitou stravování v menze, kterou vyplnilo asi sedm tisíc studentů a pět set zaměstnanců. Mám pocit, že v rektorově společnosti jsem dostal větší a hezčí kus masa, než bych býval získal ve studentské části menzy. Až budu chtít rektorovi pozvání na oběd oplatit, do menzy ho rozhodně nevezmu!
Po obědě kafíčko
Tedy přesněji kavárna. Schválně, jaké kavárny v blízkosti školy znáte? A co takhle učebna MI137? Působím zmateně? Začátkem září si podle Hindlse budeme moci zajít do kavárny, která bude v učebně naproti vchodu do minutkové menzy. Sezení bude taky u oválného zábradlí, které je nad schody do Rajské budovy. V létě se bude sedět i na v těchto dnech ne zcela vábně působící střeše za prosklenou stěnou. Vše si mohu prohlédnout na nákresech – připojili se k nám totiž architekti, kteří navrhovali Rajskou budovu. Nákresy vypadají dobře. Jestli z toho neudělají bufet „na stojáka“, ale skutečně hezkou, moderně zařízenou kavárnu s dobrými cenami a příjemnou obsluhou, budete mít určitě možnost mě tam často potkávat. Každopádně mám přislíbeno, že budu třetí zákazník – první bude rektor, druhý vedoucí Technicko-správního oddělení Tomáš Horský. Takže námět na reportáž do říjnového Studentského listu už mám. Zajímá mě, jak se bude řešit chybějící kapacita učebny. „Mysleli jsme na to a umíme ji nahradit,“ vysvětluje mi rektor. Neoponuji mu, představa cenově dostupné kávy v příjemném prostředí přímo ve škole mě láká a nechci, aby si to rektor rozmyslel.
Krom toho se dozvídám o dalších nápadech, které by měly „zkulturnit“ školu. „Rektor pražské umělecké školy mě odrazuje od použití obrazů a doporučuje mi plastiky,“ vysvětluje architektům Hindls a ptá se na jejich na názor. Zároveň rukama ukazuje zvláštní, pokroucené gesto, z něhož jsem vytušil, že tou plastikou by mohla být mužská postava. Že by nás v nejbližších dnech ve škole vítala replika Michelangelova Davida? Nejsem proti. Proti nejsou ani architekti.
Učit jsem nepřestal
Po krátké procházce v atriu Rajské budovy, která rektorovi „vždycky zlepší náladu“, se vracíme do jeho pracovny. Přiznávám se, že tam se mi Hindls na chvíli ztratil. Ale aspoň jsem využil čas, nechal jsem si vyfotografovat pracovnu a sebe v rektorském křesle. Po chvíli se rektor našel a vydáváme se spolu pěšky do Komory auditorů ČR, kde má přednášet. „Šedesát minut statistiky rozdýchám,“ uklidňuji se cestou. Kromě této přednášky učí rektor v pondělí od 9.15 předmět Statistické metody. Vypadá, že ho to opravdu baví.
Akademické paradoxy
Někdo jednou do diskuse pod článek o Rajské budově napsal, že na VŠE je Nová aula ta starší a Velká aula ta menší. Na odstranění těchto akademických paradoxů se pracuje. „Chci, aby se naše tři největší posluchárny jmenovaly po významných odbornících, kteří na VŠE kdysi učili,“ vykresluje mi rektor svou představu. Jistý je zatím jen jeden velikán, první předseda akademického senátu profesor Jiří Likeš. „Nebudeme chodit do Nové auly, ale do Likešovky,“ teší se Hindls. S dalšími jmény má však problémy. Není jaksi příliš koho vybrat. Měl by to být odborník s naprosto čistým štítem, který na VŠE působil.
Ví, jak motivovat
„Po prvním týdnu mi pan profesor poděkoval za všechno, co jsem pro něj udělala a celý víkend jsem to potom nemohla rozdýchat,“ svěřuje se mi sekretářka rektora Zdena Řeháková.Rektorské křeslo jsem si vyzkoušel, a i když je pohodlné a sekretářka umí připravit vynikající kávu, rektora bych dělat nechtěl. „Já od této školy už nic nechci. Udělal jsem si tu tituly, vydal jsem publikace, dělal jsem, co mě baví, a teď je čas, abych jí to všechno vrátil,“ vzpomínám si na rektorova slova. Nemám pocit, že bych jeho práci dokázal dělat lépe, a tak jsem rád, že na místě rektora školy je někdo, jako on.