Důležitá je kontinuita vývoje i důraz na praxi: rozhovor s rektorkou o bombách i dalším směřování ekonomky

5. 2. 2020 | | Rozhovory Hana Machková

Hana Machková stojí v čele Vysoké školy ekonomické (VŠE) už od roku 2014, kdy byla poprvé zvolena rektorkou.  Post pak o čtyři roky později obhájila. Její život je ale s ekonomkou spojený od 70. let minulého století, kdy na nastoupila na obor Ekonomika zahraničního obchodu. Na to, co ji i nás v následujících měsících na škole čeká, iListu odpověděla z mezinárodní konference, na které trávila konec ledna.

Máte nějaké plány na pauzu mezi koncem zkouškového a začátkem nového semestru, třeba dovolenou?

Plány mám pouze pracovní. Na začátku roku je vždy hodně práce, připravujeme rozpočty, letos si škola musí vzít velký úvěr na rekonstrukci kolejí na Jarově (více informací o plánovaných rekonstrukcí vám přineseme v nadcházejících týdnech, pozn. red.), připravujeme akce na celý rok a také chodí hodně návštěv, například velvyslanci nebo ředitelé firem.

Co zásadního přinese pro studenty i vyučující nový semestr?

Ve výuce by k žádným zásadním změnám docházet nemělo, ale vzhledem k probíhající akreditaci AACSB budeme u obhajob kvalifikačních prací a při státních závěrečných zkouškách poprvé plošně implementovat novou metodiku hodnocení cílů učení (Assurance of Learning, tzv. Closing the Loop) na úrovni jednotlivých studijních programů. Nepůjde o známkování, ale o to, abychom věděli, zda mají studenti daného programu například dobré komunikační a prezentační dovednosti, zda umí pracovat s daty a mají analytické myšlení, zda práce s literaturou naplňuje očekávání a podobně. Díky získaným informacím pak bude garant studijního programu moci zvážit inovace stávajících předmětů, případně navrhnout zařazení nových předmětů, které by přispěly k efektivnějšímu dosahování stanovených cílů učení absolventů programu. Tuto moderní formu hodnocení jsme již pilotně ověřili při státních závěrečných zkouškách v tomto semestru, a zpětná vazba od garantů byla pozitivní. Věřím proto, že tento nový systém přispěje ke zlepšení kvality studijních programů i ke získání akreditace AACSB. 

Na co se nejvíce těšíte Vy osobně?

Těším se, že v březnu přijde dobrá zpráva z EFMD (Evropská nadace pro rozvoj managementu, pozn. red.) o tom, že Fakulta podnikohospodářská obhájila akreditaci EQUIS. Také se těším, až na únorovém Akademickém plénu vyhlásíme poprvé Cenu rektorky pro nejoblíbenější pedagogy jednotlivých fakult. Zdá se mi, že pořád oceňujeme kvalitní vědce, ale trochu zapomínáme na to, že hlavním posláním vysokých škol je dobře učit, a proto jsem se rozhodla udělovat toto nové ocenění. Těším se i na Rektorský sportovní den, který bude letos 22. dubna.

Samozřejmě se, bohužel, musím zeptat i na aktuální bombovou situaci. Došlo k nějakém posunu ať už při vyšetřování nebo v přístupu školy k evakuacím a změnám zkouškových termínů?

Situace je stále obdobná. Vyšetřování probíhá a já nesmím poskytovat informace, které by mohly vyšetřování ohrozit. Mám povinnost mlčenlivosti, jak mi při každém jednání příslušníci Policie ČR zdůrazňují. Nicméně bych chtěla ocenit to, že spolupráce Policie ČR se školou je dnes mnohem intenzivnější. Vím, že probíhá i mezinárodní vyšetřování, protože výhrůžky naplňují podstatu kybernetických teroristických útoků, a to je dnes ve všech zemích bráno velmi vážně (na vysvětlenou, pachatel pro výhrůžky využívá zahraniční servery). S Policií ČR jsme se také domluvili, že zveřejníme výzvu a požádáme studenty a zaměstnance, aby oznámili policii podezřelé chování jak na internetu, tak v soukromí. Předpokládáme, že se třeba pachatel někomu se svými aktivitami svěří. Při vyšetřování se často právě díky upozornění veřejnosti podaří pachatele dopadnout. Přístup k evakuacím vedení VŠE ovlivnit nemůže, vždy se jedná o rozhodnutí velitele zásahu Policie ČR, které musíme respektovat. A co se týče zkouškových termínů, rozhodla jsem o prodloužení zkouškového období. Samotná realizace zkoušek a vypisování dodatečných termínů je plně v kompetenci děkanů fakult.

S jakými reakcemi studentů v otázce bomb se od studentů setkáváte?  

Reakce jsou samozřejmě různé. Všichni jsme již z té nejistoty unavení a já rozumím studentům, že se zlobí, že nemohou skládat zkoušky podle harmonogramu, který si naplánovali, a že jsou vystaveni velkému stresu, když se zkouška v daný den nemůže konat. Sama jsem tuto situaci kdysi zažila, v roce 1994 byla v průběhu mé habilitační přednášky nahlášena bomba, vědecká rada musela opustit školu a já jsem jenom doufala, že se po ukončení evakuace členové rady do školy vrátí a má habilitace bude moci proběhnout. Byly to asi jedny ze čtyř nejhorších hodin mého profesního života. Velmi si proto vážím toho, že většina studentů zachovává klid a chápe, že škola, která má v Praze více než třináct tisíc studentů, má omezené možnosti, jak této situaci čelit. 

Jak se k tomu staví vyučující a další zaměstnanci školy?

U vyučujících a zaměstnanců je to obdobné. Je to nepříjemná situace, občas někomu dojde trpělivost a reaguje hodně podrážděně, ale většinou to kolegové berou pragmaticky a snaží se studentům pomáhat. Vedení školy úzce spolupracuje s děkany, vždy jsou informováni jako první, hledáme společně alespoň nějaká řešení a i díky tomu se na škole daří udržet relativně běžnou pracovní atmosféru.

Myslíte, že se pachatele podaří dopadnout?

Doufám, že ano, i když je objasněnost kybernetické kriminality nízká. Přála bych si, aby byl pachatel dopaden, protože komplikuje život nejen studentům a zaměstnancům VŠE, ale i dětem v naší mateřské školce. Nechápu, jak může někdo riskovat trest až osmi let vězení a úhradu škody, která se blíží 11 milionům Kč, kvůli anonymním vyhrůžkám veřejné vysoké škole.

Dnes bych na VŠE studovala ráda

Jak se podle Vás škola během Vašeho působení ve funkci změnila? Co byste ještě ráda stihla?

VŠE je velká instituce a je důležité, aby byla zachovávána kontinuita při realizaci zásadních strategických rozhodnutí. Navázala jsem proto cíleně na své předchůdce, zejména profesorku Durčákovou a profesora Hindlse, kterých si velice vážím a stále s oběma udržuji přátelské kontakty. Snažím se, aby VŠE byla mezinárodně uznávanou univerzitou, aby měla moderní výukové prostory i lepší koleje a aby se studenti co nejvíce zapojovali do života školy. Proto se snažím podporovat studentské spolky a také sportovní, kulturní a společenské akce.

Na co z toho, co jste ve funkci rektorky dokázala, jste nejvíc hrdá?

Jsem hrdá na to, že VŠE získala národní institucionální akreditaci a že se mi podařilo přesvědčit všechny fakulty o významu mezinárodní akreditace AACSB, která je dnes jednoznačně strategickou prioritou VŠE. Je důležité, aby se VŠE řídila mezinárodními standardy, a i kdybychom snad akreditaci nezískali, což bych nesla velmi těžce, tak se nám díky AACSB podařilo nastavit celou řadu procesů, které přispívají ke zvýšení kvality v mnoha oblastech naší působnosti, i podpořit týmovou spolupráci mezi vedením školy a vedením fakult. 

Uměla byste si představit vrátit se v dnešní době na školu jako studentka? Co myslíte, že by Vám dělalo největší problémy a naopak na co byste si snadno zvykla?

Uměla bych si to představit, a dokonce se chystám na to, že až odejdu do důchodu, vrátím se na školu jako studentka univerzity třetího věku. Vždy mě bavily jazyky, tak se chystám na španělštinu. Když porovnám dobu, kdy jsem studovala na VŠE já, s dnešními možnostmi, tak, jak se říká, „na lepší si člověk snadno zvyká“. Já bych dnes na VŠE studovala moc ráda, jezdila bych na studijní pobyty do zahraničí, na letní stáže, vybírala bych si předměty hostujících profesorů, zapojila bych se do studentských aktivit (asi do Buddy Systemu), chodila bych fandit hokejistům… 

Jak se díváte na to, že většina studentů si snaží najít ke studiu práci už v podstatě od prvního semestru bakalářského studia? I ze strany učitelů slyší, že by si měli najít praxi v oboru, zároveň ale často ti samí vyučující kladou velký důraz na docházku…

Domnívám se, že by se studenti měli věnovat na bakaláři výhradně studiu. Nevím, proč naši studenti tak touží po pracovním životě a nesnaží se maximálně prožít poslední studentská léta. Máme minimální počet studentů, kteří pobírají sociální stipendium, takže hlavní motivací nebude obtížná životní situace. Samozřejmě jsem ale příznivcem prázdninových brigád. Na magisterském stupni je situace jiná, tam by praxe být měla, i proto, aby si studenti mohli snadněji zvolit téma své diplomové práce. Studenti s praxí také lépe hledají uplatnění na trhu práce. Podle mého dlouhodobého názoru bychom měli mít ve většině studijních programů akreditované stáže, tak jak je to obvyklé v zahraničí. Pokud se ptáte na můj názor na docházku, jsem zastánce toho, že prezenční studium je odvozeno od slova prezence. Povinná docházka je běžná na západních školách, například když učím ve Francii, tak se každou hodinu na prezenční listinu musí podepsat všichni studenti i učitel. Jsem přesvědčena o tom, že učitel má při výuce nezastupitelnou úlohu a že velkou přidanou hodnotou je pro studenty i týmová práce a vzájemná komunikace. Výhodou pro studenty VŠE je kreditní systém, který umožňuje poměrně snadno kombinovat studium i praxi. Je to dobře vidět na datech. Dlouhodobě pouze méně než 30 % studentů dokončí magisterské studium za 4 semestry, ale jen cca 12 % prodlužuje studium o více než rok. To znamená, že naši studenti si umí studium rozvolnit do šesti semestrů a zvládnout tak studijní povinnosti i praxi. Všechny varuji, od 7. semestru navazujícího magistra se již musí platit poplatky! 

 

Mohlo by tě zajímat: