Držet svůj podnikatelský nápad v tajnosti je blbost
Kariéra, RozhovoryPokud chcete podnikat, řekněte o svém nápadu lidem, doporučuje Michal
Juhás, jeden z vítězů Nápadu roku Vodafone. Absolvent VŠE a držitel
titulu Potenciál roku 2011 zvítězil se svým projektem Bookfan. Na
stránkách bookfan.eu můžete hodnotit a doporučovat oblíbené knihy.
Pomohlo ti studium na VŠE v počátcích podnikání?
Ne, ale pomohl mi volný režim na VŠE, takže jsem se vedle studia mohl
věnovat práci. Tak jsem mohl získat reálné vědomosti, které jsem bohužel
na přednáškách nenabral.
Jak dlouho jsi projekt Bookfan připravoval?
Bylo to půl roku práce po nocích a víkendech. Bylo to ještě v době,
kdy jsem normálně pracoval, navzdory sníženému úvazku jsem musel pracovat
v noci, do čtyř do rána, přes víkendy. Ale ta hlavní práce začala až
po spuštění. Faktem je, že na tom webu máme milion sto tisíc unikátních
stránek a to je velmi náročné na údržbu, na optimalizace. Sami uživatelé
přicházejí někdy s tím, hele s tímto se mi blbě pracuje, toto byste
mohli zrychlit nebo zlepšit. A i když často nevzniknou žádné nové
funkce, je tam pořád co řešit.
Jak proběhlo spuštění portálu?
No potom začalo to krásné. Předtím jsme neměli nic, neměli jsme
žádné uživatele, žádný feedback. Ale jakmile jsme to spustili, začali
nám lidé psát, hele, to je super, mám radost, že jste to udělali. To byla
taková první injekce enthusiasmu, kdy jsme si řekli, že je dost husté,
když nám lidi píšou maily. Když jsme měli nějakou novou funkci, chtěli
jsme od našich kamarádů, aby nám dali feedback. Spousta nám vůbec
neodpovědělo, ale potom přišli lidi, co nás vůbec neznali, a poslali nám
dvoustránkový elaborát. Toto je super, toto změňte, toto upravte. Na jiném
webu funguje toto, tak to převezměte. Prostě cenné připomínky a
nápady.
Když jste stránky spouštěli, jak jste je propagovali, jak jste
získali uživatele?
Placenou reklamou na Facebooku. Zkoušeli jsme i jiné sítě, ale to se
nám vůbec nevyplatilo. Na Facebooku jsme taky zkoušeli jiné způsoby, jako
prokliky nebo invitations, všechno, co si dokážete představit. Ale
překvapilo nás, že to nefunguje. Nejefektivnější byla klasická
reklama.
Jak vypadají návštěvníci stránek?
Hodně mladí. Tak 18 až 28 let, a většinou jsou to ženy. Vysvětluji
si to tím, že jsme nedávno spustili reklamu a cílili jsme na ženy. A ženy
asi obecně víc čtou. Potom jsme zjistili, že je to příjemné mít na webu
hodně žen. Tak jsme vytvořili sekci s filtrem pro ženy a dali jsme tam
velké obrázky, profilové fotky, a ty jsou většinou z Facebooku. Takže tam
máme velmi pěknou sekci uživatelů. Jsem rád, že máme tolik žen.
Bookfan je tedy taková sociální síť pro čtenáře, jakým
způsobem ji financujete?
Máme partnery webu, kteří si například zaplatili nějaký prostor.
Ještě před pár měsíci jsme měli více partnerů, více e-shopů
zapojených do affiliate programu, ale pak si jeden partner zaplatil prémiovou
sumu za to, že na webu budou sami. Máme i služby pro nakladatele, třeba jim
odpromujeme nějaké novinky a podobně.
Pomohla vám soutěž Nápad roku při podnikání?
Přinesla nám hlavně dobrý pocit. Kdyby ses ptala, jak nám pomohla
reálně – asi nijak. Dostali jsme výhry za osmdesát tisíc, dvakrát
Manažerské účetnictví, 980 stran, Kotlerův Marketing. Kdo to bude číst?
Potom jsme vyhráli kurzy a školení. Vypadalo to super, pak jsme zjišťovali,
na co to můžeme použít. Vypadalo to, že téměř na všechno, ale prakticky
jenom na kurz účetnictví, kurz daní, a takové blbosti. Takže to se trošku
minulo účinkem.
Co bys doporučil studentům, kteří chtějí sami začít
podnikat?
Aby začali, aby to neodkládali. Setkávám se s lidmi, kteří většinou
mají nápad, ale bojí se o něm komukoliv povědět, je to jakože top
secret. To mi přijde jako úplná blbost, protože si nikdy neověří, jestli
je to dobrý nápad, s nikým se o tom nepobaví. Párkrát jsem měl
přednášku na VŠE a tam se těch lidí ptám: Jaký máte nápad? A oni:
Nápad mám, ale neřeknu. Já to teď přece ale nepůjdu domů naprogramovat,
ukrást jim nápad. Nechápou, že se musí bavit s ostatními a ptát se, co
potenciální zákazníci vlastně chtějí, jestli jim to přijde zajímavé,
jestli by za to zaplatili.
Jak jste to udělali vy?
My jsme dělali ještě Winefan, který je o prodeji vína na bázi
subscription. To znamená, že člověk si objedná nějaké balíčky, které
mu chodí každý měsíc. No a my jsme nevěděli, jestli lidi chtějí vína
z Francie, z Čech nebo z Mongolska. Tak jsme vytvořili jednoduchou
stránku, kde bylo: toto je náš nový produkt, bude stát tolik a tolik,
chcete ho? Obeslali jsme sto lidí, a třeba deset lidí nám poslalo odpovědi.
Toto ano, toto mě nijak nebere, toto změňte. Pak jsme vytvořili úplně
jiné balíčky, a znova jim to poslali, co oni na to. Tak to už se jim zdálo
zajímavější, ale nelíbila se jim cena. Tak jsme připravili další verzi,
snížili jsme cenu, upravili balíček, trochu jsme ho zmenšili. A potom už
začaly chodit maily, jo, toto začíná být zajímavé. A až potom jsme
začali dělat nějaký objednávkový formulář a tak dál.
Bookfan vznikal stejně?
Tam jsme to dělali úplně obráceně, což byla chyba. To dělá hodně
projektů, že nejdřív půl roku o tom nechceš nikomu říct, pak půl roku
něco zkoušíš, a k tomu zákazníkovi to vlastně dojde až jako poslední,
třeba za rok. Tím zbytečně zabiješ rok práce. A ještě jedna možnost.
Stejně jeden z deseti nápadů nevyjde, tak nečekat na ten super projekt a
radši failnout už s těmi prvními, aspoň se na nich naučíš, trošku se
rozhýbeš.
Přednášíš i na jiných univerzitách. Jak na tebe působí
studenti VŠE?
Například na CEMS mi přišli, že k podnikání mají strašně daleko,
že je to vůbec nezajímá, byli pasivní, málo otázek. Jen jedna slečna to
tam tahala. Ale například když je nějaká akce s AIESEC, kde seženou asi
lepší cílovou skupinu, tak tam je to velice živé. Měli jsme jednu akci
s Jakubem Kočím před pár měsíci a jemu se podařilo tam dostat dobrou
skupinu lidí a bylo to velmi příjemné. Ale nejaktivnější byli asi na té
Angloamerické MBA studenti, na nich bylo vidět, že si z toho chtějí něco
odnést.
A otázka na závěr – čteš hodně?
To je celkem paradox. Já jsem četl často před Bookfanem, teď už ne.
Protože když člověk začne dělat nějaký projekt, tak už nic není tak
zajímavé. Už tě nebaví jít do kina, sednout si na kafe a číst si, už
tě nebaví jet na výlet. Z toho nemají radost jistí lidé v mém okolí.
Teď už čtu jen odborné knihy, které projekt někam posunou.
Foto: Archiv Michala Juháse.
Nahrávání ...
