Dorian Gray
NezařazenéV rámci gay a lesbického festivalu Mezipatra dne 6.11. letošního roku byl představen v kině Světozor snímek „Dorian Gray v zrcadle bulváru“. Jedná se o druhý celovečerní dílo německé režisérky Ulrike Ottinger a bylo natočen roku 1983.
V rámci gay a lesbického festivalu Mezipatra dne 6.11. letošního roku byl představen v kině Světozor snímek „Dorian Gray v zrcadle bulváru“. Jedná se o druhý celovečerní dílo německé režisérky Ulrike Ottinger a bylo natočen roku 1983.
Někteří lidé o snímku tvrdí, že jde o dílo plné tradičního německého expresionismu. Nemám důvod o tom pochybovat, ale tyto charakteristiky jsou mi od přírody cizí, takže se jim radši i ve Vašem zájmu vyhnu. Snímek je pojat velice neobvyklým a originálním způsobem a už vůbec samotný fakt, že hlavní mužskou roli bohatého narcistického mládence Doriana hraje žena (Veruschka von Lehndorff) ve Vás vzbudí pocit, že tento snímek bude tak trochu „jiný“. Příběh je velice silným článkem této víceméně experimentální tvorby a zobrazuje současný konflikt mezi médii, uměním a lidskými emocemi. Mocná skupina, pod vedením Dr. Mabusové (Delphine Seyrig), která vlastní různá média po celém světě, se rozhodne zvýšit zisk způsobem vskutku pozoruhodným. Obsadí přední stránky novin a obrazovky svých TV show životním osudem Doriana Graye, který samozřejmě řídí osobně Dr. Mabusová. Aniž by měl mladík Dorian Gray tušení, že jeho emoce a tvář jsou podle zneužívány a Dr. Mabusová do jeho života montuje umělé štěstí a poté i zklamání, a to vše jen proto, že diváci to chtějí slyšet. Každý chce vědět, co se přihodí a jak se zachová Dorian příště a zisky tak rekordně stoupají. Jak dopadne konflikt novinářské etiky proti lidské touze žít, si už zjistíte sami, tedy pokud se rozhodnete tento film někde v budoucnu shlédnout.
Herecké výkony všech zúčastněných jsou brilantní, uvěříte jim každý jejich výraz a mimický koncert na jejich tvářích Vás uvede do téměř do transu. Bohužel, jak už to tak bývá u nízkorozpočtových snímků, kvalita obrazu docela trpí, na druhou stranu s tím musíme u těchto nezávislých snímků počítat. Další věcí, která ve filmu stojí za zmínku, jsou kostýmy. Jsou prostě úžasné, takový mix hedvábných a saténových oblečků v kombinaci s absolutně potrhlými doplňky, které často rozesmáli celý kinosál. Hudba má celkem slušnou úroveň a výborně dokresluje pozadí scén. Zvláštní kapitolou tvoří však zpěv, snímek totiž místy vypadá jako výstřižek z opiové karaoke-party (ano, přesně tak), což může opět pěkně pobavit, nebo naopak velmi znechutit. Jako takovou tečku za hodnocením bych uvedl zajímavost, že film je sice německý, ale hovoří se v něm i anglicky, francouzsky a pár slov i jistou domorodou hatmatilkou, takže jazykově zdatní mají sice výhodu, ale Vám ostatním doporučím původní znění s raději s titulky.
Myšlenky snímku vyjádřené hesly: „Umění je mrtvé“ či „Hvězdy jsou masy a ne umělci“, jsou zejména v dnešní době velmi aktuální a pokud Vám téma morálních konfliktů napříč celou společností není cizí, určitě bych Vám snímek Dorian Gray v zrcadle bulváru doporučil a to i přes místy velmi chaotické (odborníci opět dosadí surreálné) a velmi komické scénky, které s filmem ani za mák nesouvisí a působí víceméně jako odlehčení hlavního motivu filmu.
Nahrávání ...
