Café Evropa: K omezování kouření jsme směřovali, zákon nebyl potřeba

19. 7. 2017 | | Názory, Studentský život café evropa 2

Poslední předprázdninová debata z cyklu Café Evropa se tentokrát zabývala protikuřáckým zákonem. Pozvání na diskuzi přijali „nekuřák“ Ondřej Kobza, autor projektů Piána na ulici a majitel kaváren Café V lese a Neustadt, a výtvarník a majitel Mlýnské kavárny „kuřák“ Martin Kotas. Debata ale neprobíhala jen výměnou názorů kuřák-nekuřák, ale spíše v duchu dopadu zákona na provozování kaváren a restaurací.

Ze začátku moderátor Viktor Daněk z Českého rozhlasu připomněl, že se Česká republika se stala až 23. zemí Evropy, ve které začal platit úplný zákaz kouření. „Nejsme tedy průkopníci, ale spíš opozdilci,“ dodal. A hned uvedl několik evropských států, kde zákaz kouření ve veřejných uzavřených prostorách už platí – například Irsko, které ho přijalo jako první země na světě už v březnu 2004.

Nyní zákon v Irsku podporují dvě třetiny obyvatel z nichž 40 procent tvoří kuřáci. I naši blízcí sousedi jako Slovensko a Polsko podobné zákazy schválili – kouřit se nesmí tam, kde se podává jídlo. Od jara 2013 není možné si zapálit ani v rakouských hospodách. „V Bavorsku kouření zakázali v referendu, cigaretu si nezapálíte ani na Oktoberfestu,“ uzavřel svůj výčet moderátor.

Prostor na vyjádření se k zákonu a jeho dopadu na podniky poté dostali oba hosté. Jako první si vzal slovo Ondřej Kobza. „Těšil jsem se na to dlouho, v Café v lese jsme přestali kouřit už před pěti lety,“ začal. Zákon ocenil hlavně ve své oblíbené hospodě. „Měl jsem pocit, jakoby mi ji kuřáci ukradli,“ dodal. „To mají zase pocit kuřáci, že jim nekuřáci ukradli Černýho vola,“ reagoval okamžitě Martin Kotas.

Kotas: Zákon je přísný, jsme papežštější než papež

A právě Kotas, ačkoliv si sám rád zapálí, oceňuje snahu zákona chránit nekuřáky. Už ale nesouhlasí s tím, jak dlouho se na podobnou legislativu čekalo. Podle něj měl před deseti i dvaceti lety návrh své podporovatele, ale tím, že zákonodárci s projednáním nespěchali, se teď v textu promítají daleko tvrdší podmínky. „Jsme papežštější než papež,“ myslí si.

Domnívá se také, že Česká republika v současnosti podobný zákon ani nepotřebovala a spíše než nastavovat nová pravidla by měla hledat řešení. „Místo abychom hledali kompromis, tak zákon přijde ve chvíli, kdy už k tomu sama společnost spěje a stát je za hrdinu,“ zdůvodňuje Kotas, proč se stal odpůrcem legislativy. „V České republice je 66 procent nekuřáckých podniků, pak jsou smíšené a jen devět procent je plně kuřáckých,“ dokládá svou pozici čísly z průzkumu bývalého ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka.

Autor projektů Piána na ulici si ale myslí, že problémem byly především nesprávně rozdělené interiéry a situace se nedala lehce vyřešit. „Nekuřáci byli odstrčení vzadu, přitom se do kaváren a hospod se chodí proto, abyste se setkali s lidmi,“ dodal. „Kdyby se ale zákon pořád neměnil a o jeho vstupu v platnost se vědělo několik let dopředu, tak se mohlo najít řešení nějakými oddělenými prostory,“ oponoval Kotas.

V malých vesnicích mohou mít hospody problémy

Oba si ale myslí, že se počet kuřáků ve společnosti stejně sníží. „Kouření přestává být módní,“ domnívá se Martin Kotas. I tak si ale Kobza myslí, že kouření je pro hospodu ekonomicky důležité. „Kuřáci jsou pařiči a kaliči až do rána, kdežto když přijdou dvě biomatky, tak dlouho nezůstanou,“ vysvětluje. Se zákonem se tak ve městech spíš promění kavárny lidsky, na vesnicích naopak stálá klientela zmizí.

A právě k problému vesnických hospod se debata na chvíli také stočila. V těch malých bývá většinou jen jedna hospoda – kuřácká – a kvůli restrikcím by podniky mohly ubývat a vzdálenost mezi nimi by se tak stále zvětšovala. Kotas předložil i dvě možné varianty. „Buď se narazí sud v hasičárně, nebo lidé budou pít doma.“ Větší města se ale podobných situací bát nemusí.

V čem si ale oba kavárníci notovali, je nízká cena cigaret. Shodli se, že by krabička měla stát i třikrát tolik, co dnes. A připomínají, že byla snaha regulovat i elektronické cigarety. Zákonodárci od návrhu ale museli ustoupit a nyní mají speciálně upravený režim. „Jestliže nedochází ke spalování, tak by se to nemělo regulovat,“ vyjadřuje se k problému Kotas.

Na závěr se ještě oba hosté vyjádřili k přísnému nočnímu klidu, který v republice platí od deseti večer do šesti ráno. To je podle Kotase nesrovnatelné s anglosaským světem, například ve Spojeném království platí až od jedenácti večer. A brzký čas klidu prý způsobuje nemalé problémy. Pokud si totiž na podnik, který si své prostory pronajímá od soukromíka, dlouhodobě stěžují sousedé, město mu může přikázat, aby zavřel už v deset hodin. „Jsme netrpěliví, jakmile je nějaký nešvar, tak je hned potřeba ho řešit zákonem, ty se přitom tvoří několik let,“ uzavřel Kotas.

Foto: archiv Café Evropa

Mohlo by tě zajímat: