Bojím se ekonomů, kteří se bojí peněz
Názory, Studentský život
Po vyprodání minulého čísla Studentského listu jsme se rozhodli, že část tržby rozdáme po chodbách školy a také před ní. Nepřipadalo nám to vůbec divné. Prostě jsme jen chtěli udělat alespoň některým z našich čtrnácti tisíc kamarádů radost. Aby nedošlo k mýlce, vybavili jsme se ještě názornými cedulemi s nápisem „peníze zdarma“ a vyrazili.
Po vyprodání minulého čísla Studentského listu jsme se rozhodli, že část tržby rozdáme po chodbách školy a také před ní. Nepřipadalo nám to vůbec divné. Prostě jsme jen chtěli udělat alespoň některým z našich čtrnácti tisíc kamarádů radost. Aby nedošlo k mýlce, vybavili jsme se ještě názornými cedulemi s nápisem „peníze zdarma“ a vyrazili.
Že to nebude tak jednoduché, jsme tušili od začátku. Hned první oběť na nás nevěřícně vytřeštila oči a zdálo se, že ji budeme muset vzápětí křísit. „To si jako můžu vzít od vás peníze? A za co? A proč?“ sonduje nechápavě náhodný výherce, chvíli nervózně přešlapuje a nakonec beze slov pokračuje v chůzi. Nevadí. Další šťastlivec je na dohled: „Peníze zdarma,“ oznamuje mu radostnou novinu spolupachatelka Jana E. Chodec se ale snaží předstírat, že nás nevidí a ignoruje naši skupinku. „Ty nepotřebuješ peníze?“ snaží se ještě Jana E. „Ne, já mám dost,“ šokuje nás kravaťák svou odpovědí, kterou jsme pak slyšeli ještě mnohokrát.
„V tom bude nějaký fígl,“ přemýšlí nahlas student otevřeného výrazu ve tváři. „A ostatní si berou?“ pokouší se jít na to statisticky, zrychlená mozková činnost je přitom (stejně jako u ostatních) pozorovatelná přes vypoulené oční bulvy. „Neberou,“ odvětíme trojhlasem. „Tak to já si radši taky nevezmu,“ vyvozuje a nejistě pokračuje v cestě za ekonomickým vzděláním. Ještě se několikrát otočí a je zřejmé, že si uvědomuje fatalitu svého jednání. Možná právě dělá největší chybu svého života. Ale na druhou stranu, kdo jsou ti šílenci? Svědci Jehovovi? Ne! Chybí jim Strážná věž a chovají se příliš lascivně. Skrytá kamera? Těžko! Nepůsobí to příliš profesionálně.
„Studentský list,“ odhaluje nás bystře slečna v černém: „Ne, ne, od vás nic nechci, pak se objevím v dalším čísle,“ dovtipí se černá a odhaluje fotografa za sloupem. Naprosto stejně asociuje i dívka s jarním úsměvem a z kabelky loví vlastní fotoaparát pro změnu ona sama. Ochotně zapózujeme a slečna mizí.
Miska s penězi je stále plná a pod dopadajícími paprsky slunce háže prasátka na dalšího kolemjdoucího. Spěchá do práce. Za penězi. Ty naše mu nejsou dost dobré. Kyselotupý výraz vypovídá o nulové hladině fantazínů v jeho krvi a ještě menší dávce smyslu pro humor. Na rozdíl od ostatních nevlní v jeho případě vzduchem elektrizující šum šrotujícího mozku. Prostě je příliš bizi a partě socek, které neví roupama coby, nevěnuje ani vteřinu ze svého drahocenného času.
Po chvilce se vrací Otevřený Výraz. Už z dálky je hmatatelné, jak moc se mu ulevilo, protože na TO přišel! Dumající hlava neruší svým hloubáním okolní jaro a také projev je sebejistější a ráznější: „Tak já si tedy vezmu, ale pod jednou podmínkou,“ vyjednává mladý muž a my bedlivě nasloucháme. „Hned vám ty peníze vrátím zpátky a vy je pak pošlete na nějaké konto. Třeba na Tibet,“ rozlouskne oříšek úspěšný řešitel. Námitky nemáme a snad ani mít nemůžeme. Jen číslo konta, kam bychom jeho dvacetikorunu poslali, se nám zatím nepodařilo zjistit.
S podobnou písničkou nás „vyřeší“ ještě několik málo dalších luštitelů. Jejich cíle ale nejsou až tak ušlechtilé, a tak přispívají „pouze“ na další bujení podobných potřeštěných aktivit Studentského listu, který byl jimi povětšinou odhalen. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Den štědrých dárců byl tedy od té chvíle jiný. Jejich povznesené vědomí se mohlo pokochat nad svou štědrostí a blahosklonností, ptáci pěli toho dne již jen pro ně a následný zasloužený spánek zcela jistě zabarvil jejich tváře ještě více do růžova, než je v tuto roční dobu běžné.
Co se však opět nezměnilo téměř vůbec, byla váha naší tržební misky. Lehčí byla pouze o výše zmiňovanou tibetskou minci, kterou bylo potřeba přece jen vyjmout z bilance nulových transakcí toho odpoledne. Déjá vu v podobě rotujícího orloje stále stejných odpovědí snad ani nemá smysl dále popisovat. Ekonomové z VŠE zkrátka mají peněz dost, svůj mikroekonomický užitek maximalizují tím, že peníze odmítají a brání se jim, a odraz lesknoucích se mincí na ně působí jako kříž na čerta. Jak skandální zjištění! Vraťte diplomy, pokud již nějaké máte!
Česká republiko, buď tedy v klidu. Éra tunelářů a zlodějů je jednou provždy za námi. Budoucí ekonomická elita národa má k penězům dosti silnou averzi. Nebo je to jinak? Další pozorovatel na stejném místě by možná popsal averzi úplně jinou: averzi ke studentskému životu, recesi a smyslu pro humor vůbec. Tak nevím, co je horší…
Nahrávání ...
