Bič na“simulanty“ či lákaní peněz z občanů

27. 5. 2008 | Janis Aliapulios | Nezařazené

Od 1. ledna letošního roku platí právní norma, která zavádí do zdravotnictví takzvané regulační poplatky. Tyto poplatky jsou součástí vládních stabilizačních opatření, které vláda zavádí ve snaze ozdravit veřejné finance.

Od 1. ledna letošního roku platí právní norma, která zavádí do zdravotnictví takzvané regulační poplatky. Tyto poplatky jsou součástí vládních stabilizačních opatření, které vláda zavádí ve snaze ozdravit veřejné finance.

Čísla, která lze nalézt na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví ukazují, že Česká republika je s průměrnými třinácti návštěvami u lékaře na osobu a rok na chvostu zemí EU. Například Švédsko má v průměru tři návštěvy u lékaře na jednoho obyvatele za rok, sousední Polsko šest, Německo a Rakousko zhruba sedm a Slovensko dvanáct.

Také čtvrtina všech léků, předepsaných lékaři a zaplacených (alespoň částečně) pojišťovnami v celkové hodnotě mezi čtyřmi až deseti miliardami korun, končí nevyužita v odpadu, nebo je vrácena do lékárny k ekologické likvidaci. Stejně tak počet dnů hospitalizace v ČR je téměř o polovinu vyšší než průměr v některých ekonomicky vyspělých zemích a stále roste.

České zdravotnictví spotřebuje hodně peněž, které je nutné někde vzít. A mnoho z nich je podle ministerstva vynakládáno neefektivně. Vláda se tedy rozhodla použít sadu opatření, s jejíž pomocí doufá ve snížení objemu peněz vydávaných na zdravotnictví a zvýšení jeho kvality. Ministr Julínek doslova hovoří o „včasné, kvalitní a moderní péči“.

Osa těchto opatření spočívá ve dvou bodech. Prvním z nich je zavedení regulačních poplatků a druhým je zavedení ročního ochranného limitu ve výši pět tisíc korun.

Výše poplatků je stanovena následujícím způsobem. Občané hradí 30 korun za návštěvu u lékaře, 30 korun za výdej léku na recept, 90 korun za návštěvu pohotovosti a 60 korun za jeden den v nemocnici (případně jiném zdravotnickém zařízení).

K tomuto velmi obecnému schématu placení náleží ještě mnoho výjimek, upřesňujících pokynů a detailů. Důležité je, že všechny poplatky se týkají pouze úkonů, léků a pobytů, které jsou zčásti anebo zcela hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Pokud tedy platíme něco zcela z vlastní kapsy, poplatky se na nás nevztahují. Stejně tak se poplatky nevztahují na návštěvu lékaře, při níž nebylo provedeno klinické vyšetření, na preventivní prohlídky, laboratorní a diagnostická vyšetření a některé další speciální případy (například dárcovství krve). Co se týče regulačních poplatků za výdej léků na recept, i zde platí jistá pravidla. Na jednom receptu smí být pouze dva druhy léků.

Od všech poplatků jsou osvobozeni pojištěnci v hmotné nouzi (musí to prokázat platným dokladem, ne starším než 30 dnů), pojištěnci z dětských domovů nebo školských zařízení, lidé, kterým byla nařízena ochranná léčba soudem, občané, kteří se musí podřídit například karanténě v zájmu ochrany veřejného zdraví.

Ochranný limit se zavádí proto, aby byli ochráněni vážně či chronicky nemocní od kumulace nově zaváděných poplatků. I tento limit, který byl stanoven ve výši pět tisíc korun ročně má různé výjimky. Do limitu se tak například nezapočítávají poplatky za pohotovost a pobyt v nemocnici, doplatky na zdravotnické potřeby vydané na poukazy a některé léky (kterých léků se toto týká lze zjistit na stránkách ministerstva zdravotnictví v již výše zmíněné příručce).

Jak už to bývá u neoblíbených zásahů do různých oblastí veřejných financí, jímž zavedení poplatků bezesporu je, vyvolaly poplatky mnohdy vášnivou diskuzi, jak mezi zákonodárci, zdravotníky a odborníky, tak mezi občany ČR. Došlo i na spekulace o tom, zda nejsou v rozporu s listinou základních práv a svobod, která zaručuje bezplatnou zdravotnickou péči pro všechny. Opoziční ČSSD podala k Ústavnímu soudu stížnost na reformu veřejných financí, jejíž je zavedení poplatků součástí.

Pokud tedy pomineme otázku samotné existence poplatků, je několik dalších témat, okolo kterých se diskuze „točí“ nejvíce. Jde hlavně o posuzovaní dopadu regulačních poplatků na jednotlivé skupiny obyvatelstva, osud peněz získaných vybíráním poplatků a posouzení do jaké míry přestali lidé být „simulanty“ a do jaké míry nemoci přecházejí, aby nemuseli platit. Opozice vesměs poplatky tvrdě kritizuje, vláda je naopak chválí.

Předseda vlády Mirek Topolánek z ODS na jednání sněmovny 31. ledna 2008 řekl: „Že poplatky fungují, se ukazuje už po jednom měsíci existence tohoto mechanismu.“ Zároveň však chce, aby se po půl roce vše vyhodnotilo na základě „kogentních tvrdých dat“. Sněmovně slíbil, že vláda bude ochotná se o každé jednotlivé položce bavit a případně systém přenastavit.
Další vládní strana, zelení, vystupuje v podobném duchu. Podle slov předsedy strany Martina Bursíka je důležitá zpětná vazba. Proto souhlasí s tím, aby se po půl roce vyhodnotil efekt poplatků. Zároveň však přiznává, že zavádění poplatků přináší emoce v souvislosti se sociálně slabšími, důchodci a dětmi.

I někteří zástupci vládní KDU-ČSL , jsou pro určité změny. „Ten návrh v plném rozsahu nemohu podporovat, ale jsem pro to, aby se jednalo minimálně o osvobození dětí a osvobození starých lidí a potom také těžce nemocných a chronicky nemocných pacientů,“ vyjádřil se poslanec Ludvík Hovorka 29. ledna v Dobrém ránu s Českou televizí v souvislosti s návrhem levice na zrušení poplatků.

Ze stanoviska vládních stran je tedy patrné, že většinou hodlají počkat půl roku, aby mohly následně objektivně vyhodnotit účinnost systému. Někteří poslanci jsou pro určité změny, které by se měly týkat převážně úplného osvobození určitých skupin obyvatel od poplatků. Do budoucna je tedy možné, že poplatkový systém dozná jistých změn.

Proti vizi vlády stojí několik „kamenů úrazu“, které napadá opozice. „Poplatky vynesou každé ordinaci praktického lékaře zhruba 240 tisíc korun ročně,“ uvedl Tomáš Cikrt pro deník Právo. Lékaři přiznávají, že peníze použijí na zvýšené náklady nebo na zisk, neboť plánované snížení úhrad od pojišťoven nebylo zavedeno.

I nemocnice (například Fakultní nemocnice Motol, FN v Plzni) slovy svých mluvčích potvrzují, že příjmy z poplatků půjdou vesměs na hrazení zvýšených provozních nákladů a pacienti nemohou očekávat zlepšení zdravotní péče. Na to by podle nemocnic bylo potřeba mnohem více peněz. V tom vidí mnozí kritici poplatků zásadní rozpor s vizí ministra Julínka o tom, že poplatky přispějí ke zlepšení zdravotní péče. Toto rády připomínají opoziční strany. ČSSD, která je jednoznačně proti poplatkům, často poukazuje na zkušenosti s jinými zeměmi, kde neměly poplatky kýžený dopad na počet návštěv u lékaře.

Další opoziční strana, komunisté, je k poplatkům také velmi kritická. Podle Soni Markové, členky výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny „byl zavedením poplatků narušen princip solidarity.“ S ČSSD se dále shoduje na tom, že i v zahraničí bylo snížení počtu návštěv u lékaře jen dočasné a za několik měsíců se počet návštěv u lékaře ustálil zpět na původních hodnotách.

Rozpory v „boji o poplatky“ mezi vládou a opozicí jsou velké. Poslední krok opozice je z nedávné doby, kdy byl podán návrh do poslanecké sněmovny na úplné zrušení poplatků. Jeho projednávání poslanci 5. února o týden odložili.

Mohlo by tě zajímat:

• Sociální kavárny: Zajděte si na kávu a udělejte dobrý skutek
• Do sesterstva vezmeme i chlapce, ale poslední slovo má vždy žena. Je to příprava na klasický život, říká Ilona Syrová, předsedkyně Alfa Fí 
• Týdenní přehled akcí: zadebatujte si s Respektem nebo běžte na hokej!