Bibliotéka plná hříšných příběhů Szabolcse Hajdua

30. 11. 2010 | | Nezařazené

Maďarská kinematografie je na vzestupu, v našich kinech právě hraný
„Bibliotheque Pascal“ je toho důkazem.

Talentovaný skoro-třicátník Szabolcs Hajdu má již na kontě několik
vydařených snímků (Mizerné věci, 2001; Bílé dlaně 2006). Jeho nový
film „Bibliotheque Pascal“ je podivnou směsicí pohádky, thrilleru,
surrealistického filmu či cikánské tragikomedie, získal ocenění za
nejlepší maďarský film roku.

Ústřední postava mladé, vzhledem k její životní smůle často
příjemně flegmatické ženy Mony (Orsolya Török-Illyés), vypráví svůj
neskutečný příběh. Kterak k dceři přišla, aniž by po ní jakkoliv
toužila, jak se se svým zlým otcem (Razvan Vasilescu) paktovala, až
skončila v tajemném zámku se stovkami pokojů… Na tento neuvěřitelně
lehce podaný příběh věnující se tíživým společenským tématům –
prostituci, zdeformovaným rodinným vztahům, nebezpečným sexuálním
deviacím – je nejlepší jít zcela nepřipraven. Čím více informací
o úchvatných vizuálních orgiích, barevném a pestrému obrazu (kamera
András Nagy), či o konkrétním průběhu (ne)zamotaného děje totiž máte,
tím víc ochuzujete sami sebe.

Bibliotheque Pascal pracuje s formou možná až příliš na úkor
obsahu – nezkoumá téma nijak hlouběji, k reflexi současné – mnohdy
kruté – reality nedochází, protože nám v ní brání všezastiňující
fantaskno. Jinak by tomu ovšem ani být nemohlo – vždyť právě důvěra
v pohádky a dětskou imaginativnost jsou pilíři celého snímku. Nesmíme
(podobně jako například ve Velké rybě od Tima Burtona) přemýšlet nad
tím co je reálné, jak je co možné a ve chvíli kdy se seznamujeme
s druhou, „reálnou“ verzí příběhu, nesmíme celou imaginiární část
zavrhnout. Vždyť může být daleko opravdovější.

Příjemný (ale oproti Burtonově Velké rybě podstatně méné
přeslazený a místy značně drsný) Hajduův film si s divákem pohrává
až do úplného závěru. Že je vše podbarveno mystickou, mnohdy
halucinogenně znějící, snovou hudbou (Bumt Friedman, Atom, Flanger) snad ani
netřeba dodávat.

Zkrátka, jak v závěru filmu vypráví hlavní hrdinka Mona pohádku:
„Bylo nebylo… Byl jednou jeden veliký král a ten měl veliký palác…
Bylo v něm sto pokojů a v těch sto pokojích otročilo sto otroků…
Všechno to byli hrdinové slavných pohádek, samí princové a
princezny…“

Mohlo by tě zajímat: