Během dne jsem se naučila šít a vytvořila jsem distribuční síť pro doručování roušek, říká Linky, podnikatelka z FMV

1. 5. 2020 | | Kariéra, Rozhovory linh-phuong-student

Linh Dang Phuong je bývalá studentka Mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů, která si splnila svůj sen a po dokončení studia si založila svůj e-shop s oblečením. Její podnikatelskou cestu jí podobně jako ostatním malým podnikatelům zkomplikoval koronavirus, ale Linh se rozhodla místo čekání začít aktivně pomáhat šitím roušek.

Kdy se ve tvé hlavě poprvé zrodila myšlenka na vlastní podnikání?

Poprvé mě to napadlo na střední, protože jsem už od čtrnácti let prodávala oblečení online. V té době byla ale priorita soustředit se na školu, takže jsem se tomu věnovala jen při svém volnu, ale zjistila jsem, že mě to hrozně baví. Reálně jsem o podnikání začala uvažovat až před rokem na mých líbánkách, kdy jsme byli s manželem měsíc a půl v Asii. Člověku se najednou zastavil čas od celého pracovního shonu a konečně jsem měla čas přemýšlet nad hodnotami mého života. V té době jsem se po návratu z líbánek měla ujmout pozice CEO jednoho start-upu (byla jsem COO ve firmě), takže to pro mě byla opravdu velká příležitost, která by se za normálních okolností asi neměla odmítat. Musela jsem si na papír sepsat tzv. “pros & cons” podnikání sama na sebe versus pracování pro firmu. Bylo to pro mě opravdu jedno z nejtěžších váhání v mém životě. Rozhodla jsem se, že po líbánkách podám výpověď, abych si mohla splnit svůj malý sen a dělat na něčem, co mě baví a jít do toho „all-in“.

Jak na to reagovalo tvé okolí?

Mí nadřízení samozřejmě nebyli zpočátku z výpovědi nadšení, ale sama jsem netušila, že se během měsíce otočím o 360 stupňů. I tak pro mě měli ale velké pochopení a doteď spolu máme dobré vztahy, za což jsem nesmírně vděčná. Mí rodiče jsou vietnamského původu a jsou podnikatelé. Začali v České republice od nuly bez znalosti českého jazyka, a přesto dokázali pro mě a sestru zajistit vše, co si běžný život vyžaduje. Pamatuji dny, kdy mi sami říkali, jaká je to svoboda být svým vlastním pánem a vždy mě k tomu vedli, takže mé rozhodnutí nakonec podpořili. Manžel mě podporuje, ať dělám cokoliv, takže tady nebyly žádné námitky.

Co bylo v začátcích nejtěžší? Byla jsi na to sama nebo ti někdo pomáhal?

Nejtěžší bylo se vůbec rozhodnout pro to, že bych chtěla podnikat a živit se tím, i přesto, že jsem měla vlastně již stabilní full-time práci.

Poté už byla potřeba si vše naplánovat a začít s hledáním vhodného dodavatele, který je spolehlivý a dodá zboží v pořádku, což mi trvalo nejdéle a stále je to v procesu. Další problém byl malý kapitál na začátku podnikání, byla jsem omezena a nemohla jsem investovat tolik peněz do marketingu, zboží, skladu a lidí.

Vše momentálně dělám sama, je to občas stylem “pokus – omyl”, ale hodně čtu a vzdělávám se. Občas se scházím s různými podnikateli a vyměňujeme si vzájemně své zkušenosti. Když se bude dařit, ráda bych svůj tým rozšířila.

Dá se podle tebe skloubit škola a podnikání?

Já jsem studovala prezenčně na FMV obor Mezinárodní obchod, pracovala jsem ve firmě a dělala bokem svůj business po večerech a víkendech. Myslím, že se to dá skloubit, když se člověk “kousne”, ale u mě hrálo velkou roli moje zdraví, které kvůli mým aktivitám nebylo nejlepší. Proto jsem své magisterské studium přerušila a věnuji se nyní pouze svému podnikání. Také navíc záleží, co od toho podnikání očekáváš, jaké chceš mít výsledky. Chceš to mít jako malý přivýdělek při studiu nebo chceš, aby tě to uživilo? Na tom pak závisí i tvůj čas věnovaný podnikání a jeho rozvržení.

Po návratu z líbánek jsem dala výpověď a začala si plnit sen

Odkud pochází oblečení a doplňky, které na svém e-shopu nabízíš?

Momentálně mám oblečení dovezené z evropských zemí, kam jsem sama v průběhu roku musela jezdit osobně, abych si ověřila kvalitu a dodavatele. Stále jsem ve fázi, kdy zkouším různé dodavatele, takže vlastně nemám jednoho stálého, ale je jich víc.

Zkoušela jsem i dovážet oblečení z mé rodné země odkud pocházím – z Vietnamu. Snažila jsem se tady vykomunikovat dodavatele na dálku, ale bez zastoupení to jde velmi těžko, nemohu hlavně zkontrolovat kvalitu zboží před objednáním. Každopádně tomu chci ještě dát šanci a zkusit to, protože Vietnam patří mezi největší výrobce v módním průmyslu. Navíc mám tu výhodu, že umím jazyk, tak to chci v mém businessu využít.

Podle čeho vybíráš nové kousky?

Nové kousky vybírám podle mého vkusu a vlastní intuice. Vždy přemýšlím nad tím, na jaké události si může člověk daný kus vzít na sebe, zda i já bych to nosila a jakým tipům postav by kousky slušely. Ne každý má 90-60-90, takže při výběru oblečení je třeba na to myslet.

Jaké jsou tvé sny a plány do budoucna? 

Chtěla bych, abych si jednou mohla dovolit mít svůj malebný obchůdek a být v osobním kontaktu s klientkami, kdy jim mohu poradit, jak kombinovat dané kousky k outfitům a být jim zároveň i tzv. personální stylistkou.

Jak bys chtěla dál rozšiřovat svůj e-shop?

Jelikož jsem svůj prodej zpočátku budovala hlavně na vietnamské klientele tady v ČR, chtěla bych se přesunout v tomto roce i na německý trh, protože tam je také velká koncentrace vietnamské komunity. Dále bych chtěla mnohem více posilnit i českou a slovenskou klientelu, zatím mě nezná ještě tolik lidí. Je přede mnou hodně práce, ale těším se!

Pokud něco neumíte, najděte člověka, který to umí lépe než vy

Co bys poradila někomu, kdo by také rád uskutečnil svůj podnikatelský nápad, ale neví, kde a jak začít?

Pokud svému nápadu natolik věří, tak se vždy najde cesta k jeho uskutečnění. Nebude to jednoduchá cesta, ale s tím se musí počítat. Já vždy říkám, kdyby to bylo vše jednoduché, tak to dělají všichni. Před samotnou realizací je třeba si udělat průzkum trhu, mít hard data a na základě toho postupně stavět business a plánovat své další kroky. Jinak je dobré se o tom nápadu bavit i se svým okolím. Můžete narazit na někoho, kdo se v tom oboru vyzná a mohl by ideálně předat nějaké know-how k dané problematice, kterou řešíte. Ušetří vám to hodně času i peněz. Poté je také velmi důležité číst a vzdělávat se. Pokud něco neumíte, najděte člověka, který to umí lépe než vy a udělá daný úkol za vás nebo se to sami naučte.

Co všechno se pro tebe změnilo s nástupem doby „koronavirové“? Spoustu podnikatelů se během posledních měsíců dostalo do problémů a někteří už teď ví, že se zpátky na nohy nepostaví. Ohrožuje tato situace nějak i tvoje podnikání?

Ano, pro některé podnikatele to bude teď boj (záleží na sortimentu nebo službě, kterou nabízí) a mě “koronavirová doba” také zasáhla. Nabízím zbytné zboží, takže logicky v době krize, kdy všichni řeší své zdraví, nebudou řešit, co si vezmou na sebe – je to pochopitelné. Po vyhlášení nouzového stavu mi klesly tržby na nulu na několik týdnů, ale mám štěstí v neštěstí. Protože pracuji sama na sebe, nikoho nezaměstnávám a nemusím platit pronájem provozovny, tyto náklady se mě netýkají jako jiných podnikatelů. To, co vydělám, jde spíš na moje živobytí. Sice mám rezervy, ale současná nejistota ohledně délky doby omezení a jejích dopadů, mě trochu znervózňuje. Jelikož v této době pomáhám s šitím roušek do zdravotnických zařízení a domovů důchodců, mému businessu se tolik nevěnuji. Lidé si všimli mých aktivit na sociálních sítích, a tak mě podpořili zakoupením oblečení nebo dárkových poukazů, čehož si velmi vážím a hodně mi to pomáhá v udržení businessu. Věřím, že takovou pomoc uvítají všichni podnikatelé, kterým klesly tržby kvůli koronaviru.

Linky si také pro své zákazníky připravila livestream na jejím instragramovém účtu @linkyfashion, kde bude probíhat virtuální showroom oblečení z e-shopu.

Vaše pracovitost s ostatními vietnamskými švadlenkami je obdivuhodná. Můžeš nám přiblížit, jak to celé fungovalo a kde všude jste pomáhali?

Děkuji. Byla to čistá náhoda. Řekla jsem si, že je čas, abych se naučila něco nového. Vytáhla jsem šicí stroj, který mi ležel roky zahrabaný ve skříni, zkoukla pár tutoriálů na YouTube a naučila se během dne šít. Na to jsem také zahlédla příspěvek, že do Nemocnice Podolí shání roušky a dokonce i poskytovali návod, jak roušku ušít. Vypadalo to jednoduše, tak jsme si s kamarádkou řekly, že to zkusíme. Narazily jsem ale na problém, neměly jsme látky a galanterie v té době byly zavřené. Sháněla a poptávala jsem látky všude možně a díky jedné galanterii jsme získaly první látky na šití a rovnou jsme je rozdistribuovaly vietnamským švadlenkám po Praze. Takto náhodně jsme se ujaly distribuce látek i po další dny. Přes sociální sítě se mi začali ozývat lidé, že znají místa, kde je nedostatek roušek. Seznam míst, kde potřebují roušky se dával dohromady za běhu. Vznikly pro nás nové úkoly – vyzvedávání hotových roušek u švadlenek a jejich následné dodávání do nemocnic včetně komunikace s třetími stranami. Celou distribuci jsme zpočátku dělaly samy, ale poté se k nám přidal kamarád, který nám dobrovolně dělal tzv. kurýra roušek a materiálů.

Naše roušky putovaly např. do Nemocnice Motol, Nemocnice Na Bulovce, Všeobecné fakultní nemocnice, Thomayerovy nemocnice, Nemocnice na Homolce, také jsme darovaly roušky Armádě Spásy, Medikům na ulici a dalším sociálním zařízení.

Pokud máte možnost jakýmkoliv způsobem pomoci, určitě se do toho pusťte. Je to skvělý pocit a jsem ráda, že jsem se toho zúčastnila.

Foto: archiv Linky

Mohlo by tě zajímat: