Analytik David Stulík: Putin se přepočítal
Tuesday Talks„Není to Putinova válka, je to válka Ruska proti zbytku světa,“ říká David Stulík, analytik bezpečnostního centra Evropské hodnoty a bývalý diplomat Evropské unie na pozici tiskového mluvčího delegace v Kyjevě, který se dlouhodobě věnuje problematice východoevropského prostoru. V rozhovoru, který poskytl v rámci Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského v srpnu 2022, popisuje nejen svou práci, ale zejména také válku na Ukrajině. Při gradaci napětí v regionu na začátku letošního roku odletěl do Kyjeva podpořit své přátele, a stal se tak svědkem prvního útoku ruských vojsk na Ukrajinu 24. února 2022.
Co je náplní vaší práce jako seniorního analytika bezpečnostního centra Evropské hodnoty? Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Náplní mojí práce je monitorovat události a vývoj nejen na Ukrajině, ale i v Rusku a v celém východoevropském prostoru. Musím sledovat zprávy a různé analýzy, kontaktovat lidi na Ukrajině nebo v Rusku a zjišťovat, jaká je tam situace. Získávám tak určitá data, nějaké podněty, na základě kterých se snažím vyvodit jisté závěry a prognózy. Skvělé je, že ta práce není monotónní a každý den je zcela jiný. Je hodně o schůzkách a o sledování médií. Často vystupuji na různých konferencích a u kulatých stolů. Určitě to není žádná kancelářská rutina.
Při debatě na Letní žurnalistické škole jste uvedl, že se k útoku sice schylovalo, ale obecně řečeno nikdo, včetně analytiků nebo Ukrajinců samotných, neočekával, že Rusko válku skutečně rozpoutá. Proč ruská agrese vygradovala nyní?
Já jsem si myslel, že Putinovo Rusko je nějakým způsobem moderní země, která už takové zastaralé prostředky, jako je válčení a armáda, používat nebude. Zároveň jsem ale nebyl naivní. Věděl jsem, že nezávislá a prosperující Ukrajina bude Putina neskutečně dráždit. Ukrajina se opravdu začínala stávat ekonomicky úspěšnou zemí, životní úroveň stoupla a postupně se o tom začínalo mluvit i v Rusku. Putin už neměl příliš mnoho času to zastavit, protože se ruský občan začínal ptát, proč se na Ukrajině žije líp. Úspěch Ukrajiny se proto rovná konci vládnutí Putina a systému, který v Rusku známe. Zároveň se Ukrajina začala sbližovat s Evropskou unií, kde získala kandidátský status. Zapojovala se také do různých programů vojenské spolupráce s NATO a Rusko vědělo, že Ukrajinu ztrácí. Ten moment byl důležitý, protože bylo po covidu a západní společnosti byly unavené. Rusové viděli odchod NATO z Afghánistánu a považovali to za slabost. Zároveň se blížily francouzské volby, byl relativně nový německý kancléř, nový americký prezident. Putin si myslel, že se v takovou dobu budou západní státy věnovat spíše samy sobě, a že se jedná o nejvhodnější moment udeřit. A tady se přepočítal.
Je to proto, že se Putin chce zapsat do dějin? Ví se o něm, že miluje historii, například Petra Velikého, a hodně se říká, že chce obnovit ruské impérium. Směřoval tedy k invazi právě kvůli tomu?
Přibližně od roku 2007 začal Putin mluvit o tom, že největší geopolitickou katastrofou byl rozpad Sovětského svazu. Svět podle něj musí akceptovat, že Rusko má geopolitické zájmy a že má své sféry vlivu. Tomu jsme bohužel nevěnovali příliš mnoho pozornosti. On se zapíše do dějin. V podobném duchu jako Stalin a Hitler. Bude pokračovat v linii tyranů a diktátorů, za kterými zůstanou desetitisíce, statisíce mrtvých. V tomto ohledu v učebnicích dějepisu stoprocentně bude. Ale je také důležité zmínit jednu věc. Nostalgie po Sovětském svazu a po statusu velkého Ruska jako globálního hráče není Putinova vize, to je vize většiny ruského národa. Rusové to tak chtějí a Putin slíbil, že sesbírá území, která se od Ruska po rozpadu Sovětského svazu odpojila. To je také důvod jeho veřejné legitimity. Není to tedy Putinova válka, je to válka Putinova Ruska proti zbytku světa.
Ke střetu muselo dojít
Myslíte si, že Rusko skutečně jedná s přesvědčením, že zasahuje za účelem denacifikace a demilitarizace Ukrajiny? Nejedná se pouze o záminku?
Oni tomu věří. V ruských televizních kanálech je vidět záběry jakýchsi pochodů ukrajinských nacistů po ukrajinských městech. Samozřejmě, že na Ukrajině takové skupiny jsou. Jsou i na Západě. Ale ruská propaganda už neřekne, že se jedná o jevy marginální. Realita je tam překroucená. Řadový Rus si pak opravdu myslí, že na Ukrajině jsou fašisté. Myslí si také, že jde o agresi NATO proti Rusku. Zní to paradoxně, ale ruská propaganda to tak opravdu umí vysvětlit. Na Ukrajinu jsou totiž dodávány západní zbraně, na tyto zbrojní systémy provádějí vyškolování vojáci členských států NATO. Západ také na Rusko uvalil sankce, což Rusové vnímají jako ekonomickou agresi. Zároveň v řadách ukrajinské armády bojuje poměrně dost cizinců ze států Aliance, a to včetně Čechů. To pro ně de facto znamená přímou vojenskou konfrontaci s NATO. Když pak člověk nemá kritické myšlení nebo možnost tyto zprávy porovnat s jinými zdroji informací, bohužel tomu podlehne.
Byl jste v Kyjevě, když invaze začala. Cituji vaše slova: „Jeli jsme tam proto, abychom podpořili naše ukrajinské kamarády, známé a vůbec ukrajinskou veřejnost.“ To bylo tedy v době, kdy bylo téměř jasné, že k útoku dojde. Jaká byla situace, atmosféra těsně před útokem a po jeho zahájení?
Mě strašně štvalo, jak se všichni z Ukrajiny stahovali. Já jsem se ptal Ukrajinců, co by jim asi nejvíc pomohlo a oni řekli: „Buďte tady s námi, ať se necítíme sami.“ Proto jsme se s kamarádem a s kamarádkou domluvili, že tam poletíme. A bylo to neskutečně silné. Panovala tam už trošku ponurá nálada. Ulice byly prázdnější, protože z města už řada lidí odjela. Ukrajinci se báli a naše přítomnost jim dodávala nějakou sílu. Bylo vidět, že jsou nám za to strašně vděční. Radil jsem také některým západním politikům a europoslancům, že jednou z nejlepších obran proti ruské invazi by byla naše fyzická přítomnost ve městech na východě Ukrajiny. Bohužel se tak nestalo, ale jsem rád, že první návštěva byla ve složení českého premiéra, polského premiéra a slovinského premiéra. To má pro Ukrajince neskutečně silný morální a symbolický význam.
Již déle bylo vidět, že se k něčemu schyluje. Neměl Západ, potažmo OSN, udělat něco víc? Například něco, čímž by při nejmenším útok oddálil? I trocha získaného času mohla znamenat příchod nového Gorbačova.
Já si myslím, že ten útok oddálen byl, a to ve chvíli, kdy například Spojené státy prohlásily, že úder přijde 16. února. Putin jim nechtěl dát za pravdu, a proto to bylo odloženo alespoň o týden. Byl ale odhodlaný. Dnes už víme, že byl k invazi rozhodnutý někdy od poloviny roku 2021, a zpětně vidíme, že by ho nic nemohlo odradit. Konflikt byl a je existenční, takže v určitou chvíli ke střetu dojít muselo. Možná by nějakým způsobem oddálit šel, ale na druhou stranu si nedovedu představit, jak by se Ukrajina mohla připravit lépe. V ukrajinské armádě a v ukrajinských službách také byla řada zrádců, což je důvod, proč došlo k odminování hlavních tahů z Krymu na Cherson. Zrádci ve vedení dali příkaz k odminování. Kdyby tam miny zůstaly, byla by situace kolem Chersonu asi jiná. To jsou věci, na které se nelze připravit. Zrádci by byli, i kdyby se útok odložil.
Konkrétně jsem měla na mysli ještě dřívější dobu, období před rokem 2021. Již tehdy byly určité expanzionistické náznaky zřetelné a Rusko dalo najevo svou nespokojenost s mezinárodním uspořádáním. Co třeba nějaká dohoda, díky které by Putin nabyl dojmu, že se Západ snaží nějakým způsobem dohodnout? Kolem Ruska se přece vždy chodilo po špičkách.
Určitě by pomohlo, kdyby Ukrajina byla přijata do NATO. Rusko by se poté neodvážilo na Ukrajinu zaútočit, protože by riskovalo aktivaci článku čtyři o kolektivní obraně (příslib vojenské pomoci v případě, kdy bude jedna z členských zemí napadena – pozn. red.). Na druhou stranu ale Západ neměl politickou odvahu jít do střetu s Ruskem. Pořád fungovalo přesvědčení, že se s Ruskem nějakým způsobem dá domluvit, že se bude chovat racionálně. Dle všeobecného dojmu nebylo dobré Rusko konfrontovat a lepší je se mu snažit vyjít vstříc. A právě tato vstřícnost byla považována za znak slabosti. Tlak z Ruska a jeho požadavky se stupňovaly a Západ na tu hru stále přistupoval. Rusové tak nabyli přesvědčení, že se Západ o Ukrajinu kvůli vlastnímu klidu, například kvůli dodávkám plynu, nebude zajímat. Mysleli si, že nad Ukrajinou mávne rukou a nechá ji být. To, co se stalo, je tedy částečně vinou Západu.
Putin má podporu většiny ruských obyvatel
Jak podle vás agresi vnímá ruská společnost?
Oni to nevnímají jako agresi, berou to jako speciální vojenskou operaci, během které dochází k osvobození ukrajinského národa od fašistických elementů. Oni vlastně osvobozují Ukrajinu od západního vlivu a pomáhají jí znovu získat vlastní identitu, která je spojená s Ruskem.
Znáte nějaké statistiky? Jaké procento Rusů s touto mentalitou nesouhlasí?
Paradoxně podíl stoupenců ruské agrese roste. Dnes již propagandě věří i lidé, kteří dřív byli proti Putinovi. Nyní mají pocit, že je Západ chce ohrozit nebo zcela zničit, a rozšíření NATO o Finsko a Švédsko považují za agresivní krok vůči Rusku. Takto se stádo za Putinem nahání. V Rusku zůstávají lidé, kteří mají vlastní názor a kteří jsou proti válce. Těžko se ale odhaduje jejich počet, budou to procenta. Putin opravdu má podporu většiny ruských obyvatel. Někteří se samozřejmě bojí vystoupit z davu. Myslím si však, že po čase začínají svoji zbabělost racionalizovat. V určitou chvíli přejdou pomyslnou čáru z místa, kde se báli a měli vlastní názor, směrem k většině. Funguje tam taková skupinová psychologie – vždycky je lepší být s většinou než tím ohroženým.
Jak se podle vás bude situace dál vyvíjet? Kdy válka skončí?
Válka skončí až Putinově armádě dojdou síly. Myslím si, že ten moment může být poměrně blízko. Poslední vývoj vojenských událostí totiž ukazuje, že nejenom morálka ruských vojáků je poměrně nízká, ale už jim začíná docházet také určitá část zbrojní techniky a ruská armáda nebo ruský zbrojní průmysl nejsou schopni obnovit tyto ztráty. Rusko proto musí sahat do svých rezerv, na frontě se například objevily tanky ze sedmdesátých let a někteří vojáci dostávají vybavení z padesátých let.
Foto: MZV
Mohlo by tě zajímat:
- Kateřina Legnerová: Pracovat při studiu ano, ale ne za každou cenu
- Adam Vološin: Na cestu na kole z Porta do Prahy mě namotivovala moje nadřízená
- Pavel Vaňous: Urvat dva body s Plzní doma je pro nás snovej začátek