Aloha Hawaii!
Cestování
Jarní prázdniny za dveřmi – což takhle udělat si „havaj“? Plán na následujících deset dní vypadal následovně: přistání na Maui (druhém největším z ostrovů) a po čtyřech dnech letecký přesun na Big Island. Z Phoenixu v Arizoně, kde jsme studovali, je to na Havajské ostrovy relativně blízko – šest hodin letecky s přestupem v LA.
Jarní prázdniny za dveřmi – což takhle udělat si „havaj“? Plán na následujících deset dní vypadal následovně: přistání na Maui (druhém největším z ostrovů) a po čtyřech dnech letecký přesun na Big Island. Z Phoenixu v Arizoně, kde jsme studovali, je to na Havajské ostrovy relativně blízko – šest hodin letecky s přestupem v LA. Do krosny jsme sbalili spacák, stan a foťák a vydali se za exotikou na nejizolovanější souostroví na zeměkouli.
Trocha faktografie
Ostrovů je celkem osm, nepočítaje v to řadu menších ostrůvků a atolů. Všechny leží pod obratníkem Raka, v Tichém oceánu, téměř 3900 km od západního pobřeží USA. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 30° C a počasí je slunečné a stálé.
Souostroví původně osídlili Polynésané a roku 1778 jej objevil kapitán James Cook, který zde byl o rok později zabit. Na sklonku 18. století domorodá dynastie Kamehamehů sjednotila tři nejvýznamnější ostrovy (Hawaii, Maui a Oahu). O jejich ovládnutí ale usilovali i jiní. Roku 1898 byly ostrovy anektovány USA. Japonské bombardování námořní základny Pearl Harbor v roce 1941 znamenalo vstup Spojených států do 2. světové války. Od roku 1959 je Havaj padesátým členským státem USA.
V jiném světě
Očekávat po přistání v Kahului nádherné Havajanky s květinovými věnci nebylo na místě. Této pocty se dostává jen státním návštěvám a turistům, kteří si objednali bydlení v luxusním hotelu. Vyzvedli jsme si zarezervované auto a po úzké klikaté pobřežní silnici jsme vyrazili objevovat havajská zákoutí.
Rajská zahrada má barvu modrozelenou. Azurové nebe, tyrkysové moře, kokosové palmy, pestrá arboreta, vlnící se bambusové lesy, vysoké útlé vodopády, sluníčko a teplíčko. Lodí jsme se nechali dovézt na ostrůvek Molokini jižně od Maui (vyčnívá z vody jako okraj kráteru) a v jeho zálivu jsme šnorchlovali mezi barevnými rybičkami nejrůznějších velikostí a tvarů. Celou cestu naši loď doprovázely velryby, dokonce s mládětem, vyfukovaly sloupce vody a mávaly ocasními ploutvemi. Čas od času se některý z obrů vymrštil nad hladinu, aby se nárazem při dopadu zbavil kožních parazitů – velryby se tak vlastně drbou! Kousek od pobřeží jsme zahlédli i delfíny, kteří se víceméně pravidelně vyskytují ve svých oblíbených lokalitách. Autem jsme pak pokračovali po severním pobřeží ostrova a zastavili jsme u olivínových bazénků. Úlomky olivínů jsou součástí lávové horniny a pokud najdete nějaké volně ležící polodrahokamy, nesmíte si je odvézt s sebou – bohové ostrova by se zlobili. Přírodní atrakce „blowhole“ kousek od bazénků na první pohled připomíná gejzír. Jde o tunel ve skalním útesu, který se v důsledku mořského příboje postupně plní vodou a tu pak v náhodných intervalech rozstřikuje po okolí.
Spící vulkán
V serpentinách jsme překonali převýšení 3055 m a stanuli na Haleakale („Domov Slunce“), sopce vyhaslé teprve před pár stoletími. Vzduch o poznání prořídl a teplota citelně klesla. Kraťasy jsme vyměnili za dlouhé kalhoty a ke slovu přišly svetry a bundy. V mracích pod námi se ztrácely a vynořovaly sopečné kužely a kupy. Červenooranžová lávová suť zvonila pod našima nohama do vesmírného ticha. V této měsíční krajině roste jen endemit silversword (stříbrný meč) a pobíhá tu ne-ne, havajský národní pták. Mimochodem – nápadně se podobá naší divoké huse.
V hospodě jsme druhý den potkali Sama, který na Maui už sedm let dělá instruktora potápění. Na Haleakale ještě nikdy nebyl. Kvůli svému povolání si to zkrátka nemůže dovolit. Šok z tlakového rozdílu by mu způsobil vážně zdravotní problémy.
Tekoucí láva na vlastní oči
Ostrov Hawaii neboli Big Island je se svými 10 438 km2 největší a zároveň dal název celému souostroví. Jinak než vzduchem se sem z Maui nedostanete. Za slabou půlhodinku se ocitnete na letišti v Koně, které funguje prakticky pod širým nebem – žádné letištní haly, jen otevřené přístřešky. Útokem jsme vzali půjčovnu automobilů a zajeli se vykoupat do zálivu za městem. Obří želvy tu nevzrušeně lovily svůj plankton mezi čachtajícími se lidičkami.
Místem, na které jsem se nejvíc těšila, byla jihovýchodní oblast ostrova, Volcano National Park. K zatím poslední sopečné erupci (sopka Kilauea) tu došlo před dvaceti lety, jak o tom svědčí expozice v muzeu dr. Jaggara. Součástí parku je i miniaturní tropický prales s kapradinami velikosti stromů a najdete zde rovněž tzv. lava tube – přírodní lávový tunel. Na území parku jsou rozesety veliké krátery. Do jednoho z nich jsme sestoupili a prošli se po rozlámané hladině lávového jezera. V podvečer jsme dorazili k místu, kde horká láva přibližně před měsícem přeťala vozovku. Zaparkovali jsme na konci dlouhé řady aut a vybaveni vodou, baterkami a pevnými botami jsme se vydali na obhlídku. Prakticky kdykoliv lze na území národního parku pozorovat tekoucí lávu, tzv. red lava, která padá přes okraj útesu do oceánu a zvětšuje tak plochu ostrova. Čerstvě ztuhlá láva má vlastnosti skla – je křehká, na lomu ostrá a kromě toho místy ještě hřeje. Po chladnoucí krustě se dalo chodit a zvědavci si odpalovali klacíky od líně se plazící hmoty, nedbajíce němého varování opodál připravené sanitky. Dohasínající ohnivá řeka světélkovala do přicházející noci.
Překvapení nás čekalo ještě tu noc ve zdejším kempu, kde jsme narazili na skupinku tří Čechů (z mého rodného města!). Jezdí na Havajské ostrovy pravidelně za sezónní prací a na Big Islandu si právě vybírali týdenní dovolenou. Dali jsme si pivo a u ohýnku se podělili o zážitky z cestování.
Waipio Valley
Do údolí Waipio se dostanete po strmé silnici pěšky nebo vozidlem s pohonem 4×4. Je to svět sám pro sebe. Půvabné vodopády visí jako stříbrné nitky z lemu hor, na loukách se pasou koně a říčka probíhající údolím ústí na černé pískové pláži. Zdejší půdu obhospodařují soukromí zemědělci a vstup na pozemky je „přísně zakázán“, což si místní pojišťují štěkajícími psisky. Několik lidí se mě zeptalo, jestli jsem ze Švýcarska. Vyčouhlý výrostek s afrem, jehož životní styl spočíval v surfování, kouření trávy a balení cizinek, mě pozval na plážovou party. Pravil, že na Havaji jsou všichni jedna rodina a familiérně mě nazýval svou sestrou.
Stanuli jsme na nejjižnějším místě USA (s výstižným názvem South Point), zastavili se ve „zkamenělém lese“ s monolity lávou obalených stromů (Lava Tree State Park), prošli se mezi ruinami původní havajské vesnice a luštili petroglyfy vytesané do skal. V podpovrchových jeskyních, odkud stoupala pára, jsme objevili přírodní saunu vyhřívanou ze samého nitra Země. Dokonce tam seděli nějací naháči a dobrovolně se potili!
Jeden hotelový komplex na západním pobřeží instaloval pro zraky hotelových hostů nad hladinu bodové světlo, které přitahuje velikánské rejnoky manta, plující za potravou. Navštívili jsme zoologickou s unikátním bílým lvem a veverkami čůrajícími na nepozorné návštěvníky.
Spali jsme v kempech nebo na pláži a obden jsem nakupovali ve zdejších supermarketech, o poznání dražších než na kontinentu, párkrát jsme si dali něco domorodého. Dovážet na ostrovy potraviny je zakázáno a na letištích probíhá přísná kontrola. Vodu jsme pili jedině balenou.
Čtyřtisícovky
Vcelku pohodlně se dá vyjet na dvě havajské nejvyšší hory – Mauna Keu (4 205 m) a Mauna Lou. Loa je prý nejvyšší na světě, měřeno ode dna oceánu, přibližně 17 km, jinak nad hladinou moře přesně 4 169 m. Díky extrémním nadmořským výškám s bezmračnou oblohou a značné vzdálenosti od rušivých kontinentálních světel se oba vrcholy staly populárním stanovištěm pro velké a důmyslné pozemské teleskopy ukryté v typických bílých kopulích. Ostrý mrazivý vítr, vzduch s 60 % kyslíku oproti normálu a teplota pár stupňů pod nulou vyvolávaly pochybnosti: skutečně existují šílenci, kteří běžně zdolávají osmitisícovky? Jak to můžou vydržet?! Odměnou za vytrpěné nám byl pohled na západ slunce, nořícího se do prachového polštáře mraků. V návštěvnickém centru jsme pak, spolu s japonským zájezdem, dalekohledy pozorovali jasnou noční oblohu.
Chvíli nám trvalo, než jsme ve zvlněné travnaté krajině na pobřeží našli ruiny chrámu a rodného domu Kamehamehy, prvního sjednotitele Havajských ostrovů. Bahno, kterému se zde nešlo vyhnout, pak z našeho auta postupně opadávalo cestou do blízké vesnice. V obci stojí pestrobarevná socha vůdce v nadživotní velikosti. Kamehameha byl prý na havajské poměry nebývale urostlý a vládl neobyčejnou silou. Upozorňuji, že ve zdejší restauraci vás jinak než přinejmenším v decentních kraťasech a se zahalenými rameny ke stolu neusadí.
Repelent zdržuje
Poslední den pobytu byl hodně o přemisťování: vrátit auto, cesta letadlem z Kony do Kahului a z Kahului do LA, krátký spánek na podlaze letištní haly (hlavně proboha nezaspat – za pár hodin píšu písemku!) a konečně zpátky do Phoenixu.
Při častém přestupování se nám kupodivu nic neztratilo, akorát moje krosna pořád zdržovala, protože se jí nedařilo projít rentgenovou kontrolou. Záhadu nám celníci prozradili až při posledním přestupu – to, co pípalo, nebyly tyčky od stanu, ale považte, repelent ve spreji!
Já se vrátím!
K vidění toho bylo na obou ostrovech tolik, že na plážovou opalovačku nezbyl čas. Možná za pár desítek let, až budeme mít všechno procestované a trochu našetřeno, pořídíme si skromnou rezidenci v Honolulu. A nehneme se z lehátka, ani kdyby nám na zahradě řádila čerstvě probuzená sopka. Ať žije důchod!
Nahrávání ...
