Plete si na sebe Evropa plynovodní bič?
NezařazenéTéma energetické bezpečnosti je v této době až příliš módní,
myslí si diplomat Václav Bartuška. „Stalo se něčím, co je napůl
zaklínadlem a napůl prázdným pojmem,“ řekl na VŠE. Bojí se evropské
země Ruska oprávněně nebo mají nové plynovody za miliardy euro smysl?
„Státy Evropy při vymýšlení možných řešení často ztrácí
kontakt s realitou a nabízejí možnosti, které nejsou s to zaplatit,“
tvrdí Bartuška, který působí jako velvyslanec České republiky pro
energetickou bezpečnost. A mně nezbývá, než mu dát za pravdu. Stačí si
vzpomenout na plynovod South Stream, který chtějí ruský Gazprom a italská
Eni vést přes Černé moře do jižní a střední Evropy. Projekt má stát
25 miliard, což je zhruba trojnásobek toho, na kolik vyjdou konkurenční
Nabucco nebo Nord Stream. Ani tyto projekty nepatří mezi nejlevnější.
Rusko (většinový akcionář Gazpromu) na tom však aktuálně není
ekonomicky nejlépe, navíc se finančně vyčerpá při budování severní
cesty. Kromě toho by se rádo (za přístup k tamní tranzitní síti)
zapojilo do modernizace ukrajinského potrubí. Než se ale zaměřím na cesty,
které si Evropská unie k takzvané diverzifikaci zvolila, bylo by vhodné
připomenout stávající situaci.
Evropský strach z démona
Podle statistik British Petroleum se spotřeba Evropské unie pohybuje okolo
480 bcm (miliard m3) ročně. Vlastními zásobami zvládá EU pokrýt
37 procent spotřeby, zbytek dováží. Více než třetinu plynu poskytuje
Rusko, následují Norsko, Alžírsko, Egypt a Libye. Nigérie, Katar a Trinidad
a Tobago dodávají surovinu ve zkapalněné formě, tento podíl je však
zanedbatelný.
Přestože má Evropská unie na první pohled pestrou skladbu dodavatelů,
usiluje o diverzifikaci, neboli hledání nových zdrojů i přepravních
cest. O tomto cíli hovoří především v souvislosti s Ruskem. Vede ji
k tomu jednak strach z energetické závislosti na východní velmoci a
především snaha o zajištění bezpečnosti dodávek do států, které na
importu suroviny plně závisí. „Existuje démon jménem Rusko, ten démon je
velký a zlý. My se ho bojíme, a proto s ním bojujeme. To je rámcová
představa českého občana,“ komentuje Bartuška.
Ať jsou naše předsudky jakékoliv, fakta zní jasně. Od rozpadu
Sovětského svazu se Evropa několikrát ocitla bez ruského plynu. Ano, na
vině byly tranzitní země, Ukrajina a Bělorusko. Ty se odmítaly vzdát
několikanásobně nižších cen, než platila střední a západní Evropa.
Kromě toho občas odebíraly plyn, který jim nepatřil a za který
nezaplatily. Zneužívaly statusu tranzitní země.
Mnoho plynovodů pro nic
Kvůli problémům s dodávkami se EU jako celek i jednotlivé země
snaží o změnu stávajícího stavu. Jako alternativu nabízejí několik
plynovodů, které budou mít jedno společné. Obejdou Ukrajinu. Jinak se však
nad nimi vznáší spousta otazníků.
Životaschopně působí zatím pouze Nord Stream, a to z několika
důvodů. V případě „Severního potoku“, který povede přes dno
Baltského moře, zcela ztratí význam tranzitní země. Potrubí spojí
přímo hlavní partnery, Rusko a Německo. Důležitou roli hraje také
enormní zájem Německa a podpora velkých západních společností. Přesto
trvalo vyjednání třináct let, cena plynovodu se za tu dobu zdvojnásobila.
Nicméně, banky poskytly úvěry, odběratelé si surovinu předplatili a
první trubky již na dně moře leží.
Další dva projekty půjdou zřejmě trnitější cestou. Plynovod South
Stream označil Bartuška za blaf, který Rusko nikdy nemyslelo vážně.
Posluchač totiž zbystří hned při první informaci, kterou je cena
25 miliard, a to zatím počítáme pouze „podčernomořskou“ část
z Ruska do Bulharska. Kalkulace nezahrnuje větev, která bude pokračovat
přes Řecko, Jónské moře do „podpatku“ Itálie, ani část, která
povede přes Srbsko, Maďarsko do Rakouska. V některých mapách se objevuje
i odbočka do Slovinska.
Dvojnásobek za Jižní proud?
Uvážíme-li, že v případě Nord Streamu jsme kdysi mluvili o čtyřech
miliardách euro a nedávno vyšlo najevo, že pouze první větev plynovodu
(celkově mají být dvě se stejnou kapacitou) vyjde na 5,57 miliardy euro,
kolik by stál v konečné verzi „Jižní potok“? Dvojnásobek?
Narozdíl od přehledné struktury Nord Streamu tu vystupuje Srbsko, které
zatím nepatří do EU, a ekonomicky podezřelé Bulharsko nebo Maďarsko.
Kromě toho se opět objevuje status tranzitní země. „South Stream by vedl
přes Černé moře. A pak co? Skočil by do Bulharska. To je past! A Rusové
to musí vědět velmi dobře. Jejich nejlepší přátelé se mohou stát
jejími nepřáteli,“ říká Bartuška. Získat důvěryhodnost a potřebné
finance tak bude pro plynovod výrazně složitější. Ovšem pokud to s ním
Rusko a Itálie myslí vážně.
Nejistí dodavatelé Nabucca
A Nabucco? Projekt Evropské unie, který měl kromě Ukrajiny ignorovat
i samotné Rusko. Podle Bartušky mu však chybí jedna maličkost, a to zemní
plyn. Vznikl holding, do kterého se zapojily významné plynárenské skupiny,
od německého RWE, rakouského OMV, maďarského MOL, po turecký Botas.
Evropská banka přislíbila peníze. Málo, ale přece. Podporu vyjádřily
i Spojené státy. Za podmínky, že potrubím nepoteče íránský plyn. Tím
by se EU zbavila jednoho potenciálního dodavatele. Zároveň nemá stále
jasno ohledně těch dalších.
Hrozící potyčky s Tureckem
Ázerbajdžán se dosud jednoznačně nevyjádřil, zda se chce účastnit.
Čeští analytici varují, že nemá zdaleka tolik plynu, kolik hlásá.
A pokud ano, brousí si na něj zuby i Gazprom. Kromě toho hrozí budoucí
potyčky s Tureckem, které chce za tranzit suroviny výhodné ceny. Neslyšeli
jsme už někde tuto větu? Aby mohl Unii zásobovat Turkmenistán, muselo
fungovat Transkaspické propojení.
Země v současné době spolupracuje s Ruskem a Čínou a bude otázkou,
zda jí zbude ochota a surovina pro kontrakt s Evropou. U dalších států,
jako jsou Egypt, Sýrie nebo Irák, se podle mého názoru pohybujeme pouze
v oblasti domněnek.
Vraťme se tedy k původní hrozbě, že si na sebe Evropa plete
plynovodový bič, ač není jasné, zda má energetické nebezpečí tak velké
oči, jak se zdá. A zjistíme, že přestože tu máme Nord Stream (aktuální
oficiální cena činí 8,8 miliardy auro), Nabucco (7,9 miliardy euro) a
South Stream (25 miliard euro), ve skutečnosti zřejmě dojde pouze na první
položku. Stovky milionů eur, které pohltí ukrajinské plynovody při možné
modernizaci, už působí zanedbatelně.
Nahrávání ...
