Členové eurozóny by se měli z řecké havárie poučit

29. 3. 2010 | | Názory

Proč se Řecko dostalo až na práh státního bankrotu? Protože je členem
eurozóny a přijalo společnou měnu? Hrozí kvůli tomu rozpad eurozóny?
A přežije euro? Jak se Řecko dostalo do této situace?

Připomeňme fakta. Po loňských volbách v Řecku nová vláda zjistila,
že předchozí garnitura zatajila před řeckou veřejností a před partnery
z EU skutečný stav zadlužení země. Byl ve skutečnosti dvakrát větší,
dosahoval 12,7 procent HDP, pro zemi eurozóny zcela nepřípustný stav.
Evropská centrální banka nesmí zadlužené zemi poskytovat pomoc, unijní
smlouvy to za určitých podmínek připouštějí. Členské země eurozóny
tak stály před těžkou zkouškou – buď nechat padnout Řecko, anebo ho
finanční pomocí dostat z toho nejhoršího.

První řešení se zdá „spravedlivé“. Členské země EU po roce
2008 zachraňovaly své banky před bankrotem a nyní by měly pasivně
přihlížet a nepomoci? Členové eurozóny pochopili, že takový postoj
z hlediska důvěryhodnosti tohoto seskupení je naprosto neudržitelný.

Evropská rada ohlásila proto 11. února 2010, že přistoupí
„k rozhodné a koordinované akci“, aby byla zajištěna finanční
stabilita eurozóny jako celku. Jak akce bude vypadat, nebylo sděleno. Země
eurozóny neměly v té době jednotný názor na její podobu. Byl to však
důležitý vzkaz jak Řecku, tak mezinárodním finančním trhům.

Evropští partneři současně žádali řeckou vládu, aby je ujistila, že
její úsporný program na snížení rozpočtového deficitu do roku 2012 je
hodnověrný. Řecká vláda je o tom přesvědčila, přistoupila na kontrolu
svého rozpočtového hospodaření, ale o finanční pomoc své partnery
nepožádala.

Ozdravná kúra pro Řecko

Otázkou tedy zní: Je řecká „havárie“ důsledkem toho, že země
přijala euro? Posuďme sami – rozpočtové potíže a neúměrný růst
zahraničního zadlužení zaznamenaly mnohé země EU, které nejsou členy
eurozóny, například Maďarsko, Lotyšsko, Rumunsko, vedle toho také Island.
Všechny požádaly o finanční pomoc Mezinárodní měnový fond (MMF),
který jim také naordinoval „ozdravnou kúru“.

S Řeckem mají společné to, že prováděly neodpovědnou hospodářskou
politiku. Řecko jako člen eurozóny nemůže provádět vlastní měnovou
politiku, zato se vyznamenalo naprosto nedisciplinovanou rozpočtovou politikou.
Porušovalo všechna pravidla, především rozpočtové závazky Paktu
stability a růstu.

Ekonomická problematická situace Řecka nemá precedens a bez precedentu je
také hledání cest, jak z nich Řecko vytáhnout. Návrhů je celá
řada – vydání evropských dluhopisů nebo založení evropské varianty
MMF (Evropského měnového fondu). Na to se ale okamžitě objevila námitka,
zda je to vůbec reálná cesta a nebude nutná úprava Lisabonské smlouvy.

Ať už nalezené řešení bude jakékoli, za neméně důležité
považuji, aby se členové eurozóny z řecké „havárie“ poučili. Bez
disciplinované fiskální politiky, bez včasného postihu „hříšníků“,
což zatím Pakt stability a růstu nezaručil, by se mohla podobná situace
snadno objevit na jiném místě.

Mohlo by tě zajímat: