Pizza VŠEm má své trumfy v rukávu v podobě polévek a salátů
NázoryU mnohých má školní menza výsadní postavení mezi stravovacími
zařízeními, avšak názory na její služby se různí. My jsme proto
požádali jednoho z profesionálních pražských kuchařů o jeho názor na
kvalitu a chutnost servírovaných pokrmů.
S rostoucí kritikou školní menzy si redakce Studentského listu vzala za
své objasnit, na čí straně barikády se nachází mínění profesionální
gastronomické veřejnosti. S žádostí o pomoc proto redakce Studentského
listu kontaktovala Tomáše Juříka, jednoho z kuchařů působících
v řetězci renomovaných pražských restaurací zaměřených na to
nejlahodnější ze zahraničních kuchyní celého světa. Vzhledem ke dvěma
jeho úspěšným stážím v restauracích italského hlavního města a praxi
v uznávaných pražských gastronomických zařízeních byla naše degustace
zaměřena především na jídla připravovaná v Pizza VŠEm na Žižkově.
Chuťové pohárky tak odborník vystavil polévce, dvěma pizzám, jedné porci
těstovin, salátu a závěrečnému desertu Tiramisu.
V úvodu studentského menu stanula na jídelním lístku, již trochu
stereotypně, polévka Minestrone. Jedná se o italskou zeleninovou polévku
připravovanou z vývaru, jejíž ingredience se mohou lišit dle toho,
v jakém okresu Itálie ji připravují. Ačkoliv na její výrobu byla
použita mražená zelenina, sušené bylinky a mizivé množství parmazánu,
což se u ceny za jednu porci nedá kritizovat, tuto polévku ohodnotil
odborník jako skutečně chutný předkrm. „Jediné, co mohu Minestrone
vytknout, je fakt, že místo vývaru, potřebného pro dobrý základ,
připravili kuchaři polévku ze směsi vody a rajčatového protlaku,“
vyjádřil se Juřík.
Po úspěšné první degustaci nás čekala, některými studenty kladně
hodnocená, pizza. Jako hlavní chod jsme vybrali nejprve nejjednodušší
Margheritu, ozdobenou pouze rajčaty, sýrem a sušenou bazalkou, a poté
Salcicia picante, obohacenou na rozdíl od první zmíněné o pálivý salám
a sušená rajčata. Nutno říci, že přes velice lákavý vzhled a vůni
Margherity, byla samotná chuť značným zklamáním. Výběr těsta či
teploty přípravy se nezdál dobrým východiskem, a tak profesionál označil
pizzu za „spíše velice mastné lívance“. Na okrajích byla spálená,
avšak její prostředek byl téměř syrový.
Druhá z našeho výběru, Salcicia picante, přes svůj příznačný
název neobsahovala žádnou z ingrediencí zaručující pikantnost a osm
koleček salámu ji nijak zvlášť neodlišovalo od první Margherity. Jako
třetí hodnotil Juřík hlavní chod pastu Rosso cremo, kterou kuchaři
připravili z mírně rozvařených těstovin, omáčky Napoli vyrobené
z polotovaru a velice dobré šunky. Zmíněné nedostatky je však třeba
zohlednit vzhledem k množství potřebných porcí a ceně jídla,
pohybující se pod hranicí čtyřiceti korun.
Světlým okamžikem degustace se po polévce stal také salát di Pollo,
který překvapil nejen svým vzhledem, ale také chutí. Všechna zelenina byla
čerstvá a doplňující dressing se hodil k jemně kořeněnému kuřecímu
masu. Snad i díky decentně přimhouřenému oku tak na adresu salátu bylo
vyřčeno nejedno kladné adjektivum. Proti salátu hovořila pouze cena, která
jej řadila do vyšší cenové kategorie spolu s hodnotnějšími
hlavními chody.
Zakončením celého ochutnávání se stal nejznámější z italských
dezertů, Tiramisu. Kombinace jemného krému, piškotů namočených v kávě
a kakaové posýpky téměř vždy lahodí studentovu mlsnému jazyku. „Aby se
z této náhodné kombinace stal známý italský dezert, musel by poměr
krému odpovídat poměru piškotů, které by také mohly být méně nasáklé
kávou. Navíc absence Amaretta nebo jiného alkoholického likéru ubrala
důležitou část celkové chuti Tiramisu,“ nešetřil kritikou odborník.
Navíc cena (35 korun) je trochu neúměrně vysoká ku standardu celého
zařízení.
I přes nepříliš dobrou kvalitu podávané pizzy a občasné nedodržení
tradičních postupů má Pizza VŠEm své trumfy v rukávu v podobě cenově
dostupných těstovin, polévek a salátů. Dle názorů odborníka tak tato
menza představuje gastronomické zařízení podávající nám, studentům,
velice slušné a poměrně kvalitní pokrmy za tolerovatelné ceny.
Nahrávání ...
